Galerie u Dobrého pastýře představuje po loňské výstavě Ladislava Jezbery dalšího významného zástupce současné výtvarné scény působícího v Brně. O jeho výrazném talentu svědčí již řada reprezentativních samostatných výstav – v Galerii G99 Domu umění města Brna, Galerii kritiků v Praze, Atriu Pražákova paláce Moravské galerie anebo Galerii Ars v Brně. Shodou okolností se jedná rovněž o umělce pracujícího často minimalisticky, s jedinečnou citlivostí pro prostor a pro fyzické vlastnosti materiálu jako např. jeho váhu. K této specifické pozornosti odkazuje již název výstavy Litky, který označuje obrazy vytvořené litím barvy.
Sochař a malíř Milan Houser (1971), absolvent Ateliéru monumentální tvorby na AVU, školy prof. Aleše Veselého, využívá účinků gravitace či optických vlastností samotné barvy a rovněž jeho sochařský přístup k obrazu jako prostorovému objektu je pro něj charakteristický. Tradiční přístup k obrazu je tak ryze současně hned dvakrát narušen – nevnímáme ho jako plochu a neslouží iluzivně k zprostředkování autorovy vize, jeho prožitku či nějakému komentáři. Obrazy vznikají takřka laboratorním experimentálním způsobem a nositelem děje, výrazu i krásy je sama hmota barvy či laku v čase, které čas ve své struktuře po zaschnutí také zaznamenávají.
Vystavované obrazy vznikaly od začátku roku 2008 a představují pro autora tradičně monumentální formáty, ale poprvé i sérii menších. Zahrnují experimenty se stékáním bezbarvého nitroglycerinového laku na dřevo a litím akrylátové barvy s perletí při vertikální nebo i horizontální poloze obrazu-objektu – jedná se o truhlářsky sbitý „rám“ o šířce 25-30 cm s plochou MDF desky. U menších čtvercových formátů s tradičně napnutým plátnem využívá autor speciální pomocné konstrukce s trychtýřem umístěným nad středem horizontálně položeného obrazu a prolívá tak postupně na plátno velké množství barvy (počítáno na kila, někdy i na kýbly). Spíše než tekutinu připomíná svým chováním zkapalněnou pevnou hmotu vytlačující při lití postupně sama sebe od středu k okraji a vytvářející tak soustředné nedokonalé kruhy a v závěru akcentovaný střed. Sebemenší nerovnost podložky mění výsledný tvar a druh barvy určuje povrchový vzhled. Užitím barvy s perletí dosahuje autor kovového lesku, který v případě lití černé barvy na velký formát vytváří efekt zrcadlení a je tak znejistěna další hranice – vnitřního prostoru pozorovaného obrazu a našeho pozorovatelského. Podobné propojení vnitřního a vnějšího prostředí využil Milan Houser již u objektu Koule, která odráží okolí (Guttenbergova náměstí v Liberci) díky temně lesklému grafitovému nástřiku.
Z hlediska přístupu k vizualitě shledáváme kontinuitu v zaměřenosti se na opomíjené v našem obvyklém vnímání a zároveň v redukci na jev samotný, dříve např. na stín či světlo, nyní na barvu jako projev hmoty. Tento přístup oproštěný od významů způsobuje, že tradiční trojice fenoménů světla, prostoru a času se proměňují v živou událost. Zájem o plochu obrazu jako o povrch dovedlo autora v novém souboru k dodatečným kresbám přímo na povrchu lité malby tak, že obkresluje drobné struktury vzniklé při schnutí barvy. Posouvá tím tvorbu do hravější polohy.
Jitka Francová
Foto: misad@volny.cz
