Pro aktuální projekty videoartistky a performerky Evy Jiřičky je příznačné autorčino narušování privátního prostoru „cizích lidí“. Výstavní soubor Moving Target zahrnuje „metareportáž“ – národnostní konfrontaci na ose Praha-Brno-Bratislava.: Jiřička se v pražských ulicích dotazovala, jak pro ně vypadá typický Brňák a Slovák, Bratislavany analogicky oslovovala, aby charakterizovaly typického Čecha..Autorce ale zjevně nejde tak o to získat od dotazovaných otevřenější výpovědi. Spokojí se s jediným dotazem a odpovědí. Nepracuje se sociologickým materiálem, věcné dotazy spíš slouží intenci rozvířit obvyklá komunikační/etická schémata. Další prezentovaný projekt technicky kombinuje fotografickou reportáž a pohyblivý záznam. Fotografie z Tenerife až voyersky sledují pohyby skupinek dívek po pláži, jejich pozvolné přibližování a zase oddalování. Na daný fotografický cyklus volně navazují záznamy Jiřiččiných performace – pokusů o seznamování s náhodnými skupinkami dívek, přemísťování cestujících v tramvaji do konstelace, která přítomné Evě Jiřičce uvolní pro danou chvíli ideální sedadlo – pozici, nebo metaforická nejistota chůze pozadu v lesním porostu. Jde o to, jak lze rozrušovat společenské konstelace, jak znejistit nedotknutelnosti soukromí a standardní komunikační pravidla. Jiřiččino odhodlání konfrontace / kolize je motivováno zvědavostí a zálibou v „divné“ komunikační hře, se kterou i mnozí jiní v duchu koketují, ale neodváží se ji provést. Zůstává otázka herního principu: Kdo nebo co je pro Evu Jiřičku pohyblivý terč? …Inzultovaní chodci? Ona sama? Divák? Nebo ještě jinak?

Jan Zálešák

Foto: archiv autorky