Veronika Rónaiová označovaná původně jako slovenská „fotorealistka“ se zabývá interpretací a reinterpretací vlastních maleb (z let 1977-2003), a to prostřednictvím kreseb na zeď a dalšími originálními instalacemi svých již vytvořených děl. Projekt Sociální sonda v režii Veroniky Rónaiové pokračuje v rekapitulující a sebeinterpretující tendenci, tentokrát ale v širší dimenzi umělecké rodiny a (generační) umělecké komunity. Výstava zahrnuje dvacet sedm výtvarníků zvolených na základě kritéria rodinné a profesní spřízněnosti s autorkou: Juliána Filo, Milana Bočkaye, Rudolfa Filu, Jiřího Valocha, Vladimíra Kordoše, Pavla Nešlehu, Jindřicha Štreita, Vladimíra Gažoviče, Rudolfa Sikoru, Vlažeje Baláže, Vladimíra Archleba Rachela, Alojza Klimo, Alexe Mlynárčika, Júlia Kollera, Vladimíra Havrilla, Igora Kalného, Jána Budaje, Petera Meluzína, Jozefa Sedláka, Václava Stratila, Barboru Lungovou, Michala Moravčíka, Petera Rónaie Jr., Cyrila Blaža, Máriu Filovou a Petera Rónaie.

Výstavní projekt Veroniky Rónaiové je nutno chápat jako jediné umělecké dílo, jehož konstrukce je sestavená z uměleckých děl autorce blízkých umělců a dalších exponátů ve funkci memorabilií. Je to dílo striktně nedefinované, plynoucí, nestálé a otevřené. Subjektivní výběr autorky metaforicky zastupuje akt vzpomínání jako selektivní záznam minulosti. Paměť je tu nevyčerpaným zdrojem, nekonečným archivem, depozitem, ve kterém jsou uchované nejen fakty a předměty, ale i jejich vzájemné souvislosti, převrstvení, kontexty.

V rámci tvorby Veroniky Rónaiové jde naplňování dlouhodobého uměleckého programu, který je postaven na výzkumu průniků protikladných pojmů privátního a veřejného. V jejích dílech je zřetelné, že umění je sociální skutečností a umělecké dílo samotné není možno vytrhnout ze souvislostí spjatých s jeho vznikem.

Marika Kupková