Dva domy

GM 07 01 — 28 01 2009

V roce 2009 představí v Galerii mladých své práce jako první Ivan Svoboda. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (ateliéry profesorů Jana Hendrycha, Miloše Šejna a Jiřího Příhody) je autorem série videofilmů, které spojuje výrazný rukopis odrážející se jak v oblasti práce s vizualitou, tak v budování narativu. K charakteristickým rysům Svobodovy práce patří prolínání filmového obrazu s textovými vsuvkami. Autor se inspiroval filmovými „dovětky“, které stručně líčí osudy hrdinů následující v „budoucím“ čase. V struktuře Svobodových filmů hrají tyto textové části dvojí roli – jednak rozvíjejí kamerou zachycený příběh (komentují a doplňují jej), přitom slouží i jako výrazný esteticky autonomní prvek. Velká pozornost je pak přikládána i kompozicím jednotlivých záběrů – Svobodovy filmy jsou opakem roztřeseného těkavého obrazu, s nímž se u videoobrazu můžeme často setkat. Zde je většina scén snímána statickou kamerou – volba úhlu záběru, kompozice scény, jednotlivé předměty, všechny tyto prvky může divák vnímat déle a registrovat i detaily, které jindy unikají pozornosti.
Způsob, jakým Svoboda postupně rozvíjí děj, je blízký dokumentárnímu stylu. Postupně jsou nám odkrývány informace, které instinktivně skládáme do významově koherentní mozaiky. Potíž se je v tom, že autor nám těchto kousků do skládačky neposkytne nikdy dost na to, aby se spojily do uceleného obrazu, nebo aby mohly být čteny jako příběh s jasně definovaným počátkem na jednom konci a pointou na konci druhém.
Tvorba Ivana Svobody patří k proudu českého videoartu, který vychází především z klasického filmového jazyka (v tomto ohledu jsou jeho práce blízké např. Marku Therovi). Významnou roli v nich sehrává příběh, jakkoli může být epizodický a někdy téměř absurdní ve své nedopovězenosti. Při sledování příběhu ovšem ze zorného pole nijak nemizí formální aspekty (vedle obrazové mají Svobodovy práce i zajímavou zvukovou rovinu).
Po loňské výstavě Interview – Zurich Adély Babanové budou Dva domy další výstavou založenou čistě na videu – na rozdíl od jediného filmu promítaného na maximální možnou velikost „plátna“ budeme mít tentokrát možnost ve složitější instalaci sledovat čtyři autorovy práce, mezi nimi i dvě dosud neprezentované (Ermitáž v roce 1990 a Byt číslo 20).

Jan Zálešák