Real-Time

GDP 28 01 — 03 03 2009

Výstava Real-Time je dílčí retrospekcí Petera Rónaie od 80. let po současnost. Jsou zde symetricky zastoupena díla z jednotlivých dekád, je v ní obsažena různorodost mediální i výrazové složky a zanesena tematická a významová kontinuita tohoto výrazného představitele postkonceptualismu. Autorovým výsostným ikonickým východiskem je autoportrét, který přetváří do pitoreskních deformací, jakýchsi vizuálních de-kontrustrukcí. Vlastní tvář mu účinkuje jako grafická matrice, kterou lze nekonečně variovat.   Pro její de-konstruování často využívá parafráze emblémů z dějin výtvarné kultury a odkazy ke své dřívější tvorbě. Rónaiova tvorba tak propojuje a rozvíjí principy stereotypu, sériovosti, opakování, intertextuality a subverze.

Videoobjekty, videoinstalace a počítačové tisky autor zasazuje do rámů, krabic a jiných vrstvení. Využívá možností moderních technologií, které nefigurují jako hi-tech, ale připomínají (mj. právě způsobem instalace v „bednění“) optické hračky z období protofilmu a trikové principy z počátků kinematografie. Obrazový pohyb je ovšem plynulý, velmi pomalý, někdy skoro až neznatelný a evokuje tekutost.

Určujícím Rónaiovým rysem je „nevážnost“ vůči umění i své roli v této oblasti, kterou doprovází hra s nepatřičnými souvislostmi a nejednoznačností významů. Nepatřičnost se vztahuje na překvapivé kombinování výrazových prostředků, médií i sdělení. Jeho mutované autoportréty představují jemně ironické výpady vůči konzervatismu autoportrétu i závěsného obrazu. Odmyslíme-li dobrodružství mnohovrstevnatého dekódování jeho prací, nabízí výstava možnost se „intuitivně“ vtipně pobavit. Součástí výstavy je také interaktivní CD-ROM, který umožňuje pohrát si s figurkou autora tančícího na hudbu Ravelova Bolera.

Real-Time znamená v doslovném překladu „opravdový, skutečný čas“. V technické praxi značí, že daná operace probíhá.  Název Real-Time je v souvislosti s Rónaiovou výstavou upozorněním na přítomnost pohyblivé složky obrazu, která se v reálném čase mění. Lze jej také chápat jako vyjádření tenze mezi klasickým obrazovým médiem a videoartem nebo performancí a animací, které jsou pro Rónaiovu tvorbu určující a jedinečné.

Marika Kupková

Foto: archiv autora