Víceméně musí… dostát plánu a pustit se do společné hry v jednom prostoru. Tomáš Bárta a Martin Kohout na první pohled doplňují celou řadu autorů, kteří se v Galerii mladých rozhodli prezentovat svou tvorbu ve dvojici (případně i větším počtu), aby ve spolupráci sledovali společnou intenci nebo představili výstupy práce, která se dlouhodoběji odvíjela v podobném duchu. Situace ale v tomto případě není tak jasná a přehledná. Zatímco Tomáš Bárta se dlouhodobě pohybuje v poměrně jasně daných mantinelech klasických technik malby a kresby, Martin Kohout se o od práce s filmovým obrazem a fotografií, od které příležitostně odbočoval ke streetartovým intervencím, postupně dostává k širšímu spektru výrazových forem a strategií.
V Galerii mladých představí Martin Kohout výstupy zamýšleného dlouhodobějšího cyklu, vycházejícího z výtvarných motivů na titulních stranách skicáků. Tyto kresby mu slouží jako „návod k použití“, jsou záminkou k řemeslné práci spojené s klasickou představou umělce jako toho, kdo mistrně ovládá nějakou výtvarnou techniku. Kresebná cvičení zde ovšem nesměřují k doložení (a rozvinutí) výtvarného talentu, spíše jsou příležitostí poukázat na svébytnou kategorii obrazových motivů, které tvoří nenápadnou předehru kreslení a skicování v podání kohokoliv, komu se skicák dostane do ruky, a poodkrýt vztahy, které tyto motivy mají k uměleckému kánonu a jiným normativním konstruktům.
Tomáš Bárta se rozhodl přidržet se tématu městské krajiny (s poetikou ne-míst, pozůstatků původnÍch staveb a zákoutí ponechaných pozvolnému rozpadu), ke kterému se ve své práci opakovaně vrací. Stejně jako se M.K. soustředí na „svrchní vrstvu“ skicáku, zajímá se Bárta – především ve svých kresbách – na postižení charakteristického vizuálního jazyka, jímž na nás městská krajina promlouvá. Základní morfologie tohoto jazyka pak bude v Galerii mladých uvolněna k otevřenému použití s přesahem k objektu a materiálovým intervencím, které se dotknou samotného prostoru galerie.

Jan Zálešák