Trofeje

GDP 03 03 — 05 05 2010

Autorská výstava Benedikta Tolara představí jeho nejnovější instalace založené – jak už je pro autorovu tvorbu příznačné – na ready made a nalezených objektech. V tomto ohledu Tolar naplňuje postupy dada – vyjímá věci z jejich obvyklých vztahů a účelů, aby je sestavoval do nových, nečekaných konstelací. „Převrácené“ předměty denní potřeby obvykle instaluje do stylizovaných výjevů zvířecích tvorů.  Zvířecí simulakra tvoří důmyslným spojováním neživých předmětů a zvířecích trofejí, jakými jsou paroží, kožky, hnáty, které někdy navíc rozpohybovává technickým mechanismem.   Objekty jsou vizuální zkratkou reálného předobrazu,  (sochařským) piktogramem, jehož obsah snadno intuitivně přečteme.

Ze srovnání s dada vyplývá další rys Tolarova přístupu: v jeho případě nejde o vědomé vymezování se nebo dokonce vzdorovité gesto vůči estetickým nebo sémantickým konvencím v umění, ale o úsměvnou hru s ready made, která je esteticky kultivována autorovým sochařským nadáním. Toto spojení může odkazovat k Tolarovým studiím na Akademii výtvarných umění, které uskutečnil v sochařském ateliéru Karla Nepraše a následně v progresivním malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V názvu výstavy Trofeje je obsažena Tolarova chronická záliba v píditelských objevech na smetišti. Vystavený soubor současně evokuje myslivecké trofeje, odkazuje k zoologickým sbírkám a kabinetním kuriozitám. Název ale v obecnější rovině odkrývá i další důležitý rozměr Tolarovy tvorby, a to jasné a nekomplikované sdělení, které není podmíněno kontextuálním čtením, které je v současném umění téměř povinným pravidlem.  V kontextu zdejší výtvarné scény se nabízí Tolarovo srovnání s Krištofem Kinterou. Jejich podobnost spočívá především v humorné nadsázce a některých výrazových postupech. Kintera je ale výrazněji fascinován technickým progresem; jeho tvorba také nese často kritický podtext směřovaný ke společenským a kulturním tématům. Benedikt Tolar se pohybuje v úrovni vtipného pozorovatele a komentátora okolního světa v jeho běžně neviděných nuancích, vůči kterým nezaujímá hodnotící postoj. V Galerii U Dobrého pastýře jsou mj. prezentovány objekty, které jsou sestaveny z částí automobilových karosérií – sběrného zdroje, který Benedikt Tolar pro svou tvorbu aktuálně objevil. Formálním precizováním jejich povrchů a důrazu na estetickou kvalitu tvarů se autor vzdaluje od čistých ready made. Prvkem, který Tolarův přístup spolehlivě propojuje, je důmyslná hra s nadsázkou a humorem, která je ve své nevážnosti v napětí s jeho formálně (esteticky) precizním sochařským vyjádřením.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz