Po výstavě Vasila Artamonova a Alexeje Klyuykova, kteří se v průběhu jejího konání stali letošními laureáty Ceny Jindřicha Chalupeckého, se letos jako poslední v Galerii mladých představí Jan Pražan. V roce, kdy ve výstavním plánu galerie dominovaly výstavy umělců zaměřujících se na místně-specifické instalace v prostoru galerie, jsou v posledních třech výstavách výrazněji zastoupeni autoři pracující s médiem malby. Zatímco Zuzana Ištvanová a Petr Kunčík zastupují její klasickou polohu, u V. Artamonova a A. Klyuykova malba figuruje v komplexnějším systému (post)konceptuálně laděné tvorby. Jan Pražan z malířského ateliéru Martina Mainera na brněnské Fakultě výtvarných umění, je pak mezi všemi zmíněnými tím, kdo v malbě dosud především objevuje nové možnosti a nepracuje s ní jako s již hotovým formálním systémem.
V Galerii mladých představí Jan Pražan dvě polohy své práce. Tou první jsou intimnější formáty – deníkové kresby, respektive kombinované techniky, z nichž větší část vznikla už před dvěma lety na stipendijním pobytu ve španělské Cuence. Pražan zde pracuje s technikou kresby vyškrabávané ve vrstvě tuše nanesené na abstraktní barevný podklad. Tuto „školní“ techniku v českém prostředí před několika lety do světa vysokého umění výrazně vnesl Josef Bolf. Na rozdíl od Bolfova propracovaného estetického systému mají ovšem Pražanovy práce charakter experimentu. Jsou to lehké skici, do kterých pronikají fragmenty bezprostředních zážitků. Španělská slova, detaily zaznamenané na ulici nebo v krajině, se propojují do kompozic volně plynoucích přes stránky deníku, místy pak reprezentace skutečnosti ustupuje abstraktnějšímu podání, v němž už můžeme cítit především emocionální reakce na zkušenost nového, zčásti exotického prostředí.
V instalaci by ovšem měla dominovat velká plátna, na kterých Jan Pražan rozšiřuje pole svého malířského výrazu. Vystavené malby (Autoportrét a E. v lese), jež vznikly v době, kdy autor pracoval na letošní bakalářské práci, oscilují mezi malířskou reflexí krajiny a introspektivnější polohou nesenou figurálními motivy, zapuštěnými ovšem nenápadně do „krajinných plánů“. Pro příležitost své samostatné prezentace v GM se pak Jan Pražan odhodlal k práci na velkém plátně, které uzavře prostor galerie a nahradí tak její ikonický architektonický prvek: žulový parapet a velké okno do ulice. Formální postupy, které Pražan ve své práci především v posledním roce začal uplatňovat (přímá práce s barevnými pigmenty, kombinovaná s propracovanější akrylovou malbou), pak získávají v této aktuální práci, nazvané Rok krysy (Año de la Rata), doslova „nový rozměr“.
Jan Zálešák
Foto: misad@volny.cz
