Dva fotografické cykly dvou českých autorů, Tomáš Hodboďe a Evžena Šimery, vznikly nezávisle na sobě jako „pocty“ starším umělcům. Kurátora Jiřího Ptáčka vedla k jejich spojení skutečnost, že oba obrátili pozornost k autorům, kteří jim v podstatě jsou nablízku, pročež se nejedná ani tolik o osobní vyznání, ale o gesto s obecnější platností.

Oba autoři se rozhodli pro remake původních děl. Na prvním představeném souboru, snímcích Evžena Šimery, vidíme, že pečlivě zrekonstruoval zátiší ze známých fotografií Markéty Othové. Dodržel i původní formát zvětšenin. Na rozdíl od autorky, která po dlouhou dobu prezentovala pouze černobílé fotografie, je ale Šimera „pořídil na barvu“. Zákonitým důsledkem jeho touhy proniknout k podstatě jejich síly a zjistit, jaké by to bylo, kdyby Othová vytvářela barevné fotografie, bylo, že je z velké části připravil o jejich působivost. A koneckonců, když Othová vystavila vlastní barevné forografie, vypadaly úplně jinak. Šimerův soubor je metaforou fascinace uměleckým dílem a marné touhy přijít jí na kloub. Perfomer Tomáš Hodboď se vzhlédl v rané akci brněnského umělce Petra Kvíčaly. Ta se již stala součástí jeho vlastní biografie, součástí vlastního „mýtu o romantickém umělci“, který jako mladík v aktu tvorby pocítí silné sepjetí s přírodou. Hodboď tuto akci opakuje, oproti Kvíčalovi ale rovnou pro objektiv fotografa. To, co stalo součástí Kvíčalova uměleckého příběhu s postupem doby, díky společnému úsilí autora, jež má zájem na vlastní prezentaci, a publika, požadujícího k dílu adekvátní paralelu v lidském osudu, Hodboď simuluje a okamžitě prodává. I to je ovšem součást ironie, kterou Hodboď nesměřuje pouze ke staršímu kolegovi, ale k širší koncepci Umělce.
Tomáš Hodboď (1983) je studentem posledního ročníku Ateliéru performance na FaVU VUT v Brně, Evžen Šimera (1980) absolvoval AVU v Praze a v současnosti patří mezi etablované autory mladé generace, žije a pracuje v Praze.

Kurátor: Jiří Ptáček

Foto: misad@volny.cz