2. plán

GK 25 01 — 14 03 2012

Práce Jana Haubelta tematizují kolize mezi viděným a zobrazeným, mezi reálnou předlohou a fotografickou reprodukcí. Při práci s fotografií využívá rozporů pramenících z jejího pojímání coby nezkresleného „otisku“ reality a současně statičnosti a plošnosti fotografického obrazu. Autor vytváří fotografie bez jakýchkoli postprodukčních zásahů prostřednictvím mechanického vrstvení jednotlivých obrazových komponentů. Vystavené fotografické soubory (z roku 2011) vycházejí z tradičních výtvarných žánrů jako je akt nebo zátiší.

Jan Haubelt (*1977) studovat v ateliéru sochařství Kurta Gebauera na VŠUP a monumentální tvorbu pod vedení Jiřího Příhody na AVU. Od klasické sochařské materiálnosti se už v období studií přiklonil k fotografickému záznamu. Zpočátku jej využíval jako dokumentační prostředek, aby tak své sochařské instalace neoddělitelné fixoval do kontextu reálného prostředí. V jeho současné tvorbě převažuje práce s fotografickým obrazem a diváckou percepcí, v níž je sochařský přístup už jen jakýmsi abstraktním principem a myšlenkovým východiskem.

Prostřednictvím vrstevní obrazových plánů dosahuje optické, dalo by se říct až trikové iluzivnosti. Objektivu vzdálenější i bližší motivy sloučené do jediné obrazové vrstvy svádějí diváka k nepravému čtení reálné předlohy. Autor mu ale poskytuje možnost rozklíčit klamný obrazový vjem – už název „2. plán“ upozorňuje na použitý princip skládání obrazových vrstev, na možnosti dalšího čtení obrazu. Optické „triky“ lze také detekovat prostřednictvím porovnávání jednotlivých částí fotografických sérií a z drobných vizuálních indicií, kterých si člověk může povšimnout při pečlivějším pozorování. Série III. (bez autorova záměru) připomíná počítačově generovaný obraz, který je nicméně vytvořen mechanickou skladbou obrazových plánů (standardně se sekáváme s opačným postupem).  Intermediální povaha Haubeltových děl zvýznamňuje prvky kolidujících médií, v tomto případě dvojrozměrného obrazu, fotografického záznamu a trojrozměrného objektu. Autor překvapivě charakterizuje mediální povahu vlastní práce jako sochařskou – příkladně s ohledem na práce se světlem a materiálem.  V důsledku spíše představuje jeden z příkladů sebeflexivních uměleckých přístupů na mediálních pomezích.

Marika Kupková

Foto: www.fotomisad.cz