Jak to vlastně bylo. Devadesátky u Dobrého pastýře

GDPGMkonText 08 12 — 09 02 2017 , , , , , , , ,

Devadesátá léta jsou – možná už zbytečně – chápana jako „bílé místo na mapě“, jemuž nebyla věnována dostatečná odborná pozornost a které ještě nebylo adekvátně zhodnoceno. Pocit této nedostatečnosti podporuje fakt, že devadesátky představují zlomové období, které zásadně zformovalo současný výtvarný provoz; že se jedná o období radikální a „nenávratné“ proměny kulturní produkce a distribuce. Tehdejší dění se stalo argumentačním klíčem dneška, stejně jako objektem retro nostalgie i mnohokrát převyprávěných legend.

 

Výstava se zaměřuje na současné povědomí o devadesátých letech v lokálních souvislostech. Referují o něm relativní „nepamětníci“ nebo spíš nezainteresovaní – kurátoři Katarína Hládeková, Marika Kupková a Jiří Ptáček, kteří v Galerii U Dobrého pastýře působí až později. Zastoupení umělci naopak pocházejí převážně z okruhu někdejších vystavujících z devadesátých let. Jejich výběr je veden snahou o zachycení témat, uměleckých přístupů a společensko kulturních fenoménů, které kurátoři chápou jako místně a dobově typické, ale i jako aktuální pro dnešní kontext. Patří mezi ně institucionální kritika, archivní obrat (konkrétně využívání osobního archivu), témata identity a tělesnosti, site specific koncept nebo prostupnost rolí kurátora a umělce. Volnou součástí výstavy je kurátorský projekt Jiřího Ptáčka Kapitola z dějin obscenity. Oproti individuálním přístupům uplatňovaným ve výstavě Jak to vlastně bylo, kde každý z vybraných autorů zastupuje něco jako „precedens přesahující období devadesátých let“, usiluje tato „kapitola“ o volnou rekonstrukci konkrétní události s kontroverzním ohlasem.

 

Výstava představuje devadesátá léta prostřednictvím jakýchsi volných epizod vztahujících se k tehdejšímu, poměrně turbulentnímu provozu Galerie mladých a Galerie U Dobrého pastýře, který se v druhé polovině této dekády nesl jednak ve znamení názorových kolizí ohledně výstavní dramaturgie a institucionálního statutu, jednak potřeby vymezení se vůči estetickým a prezentačním příznakům minulosti. Mírně ironický titul Jak to vlastně bylo upozorňuje na svobodu itineráře volitelného pro podání této (ale i jakékoli jiné) minulosti a současně na přitažlivost i fiktivnost „velkých událostí“.

Kurátoři: Marika Kupková, Katarína Hládeková, Jiří Ptáček

Architektonické řešení výstavy: Šárka Svobodová a Jaroslav Sedlák

Foto: www.fotomisad.cz

Naše věc

GDP 18 11 — 06 01 2010

Projekt Barbory Klímové Naše věc vznikl na základě výzvy současných kurátorů Galerií Brněnského kulturního centra. Impulzem výzvy byl autorčin projekt Těm, kdo se tady nenarodili, který před dvěma lety realizovala v Olomouci a následně v Ostravě. Jednalo se o subjektivní vhled do identity lokální umělecké komunity, možnosti její reflexe z pozice „cizince“ a současně vnímavého pozorovatele.  Zkoumaný rámec se pro Naši věc zúžil na konkrétní výstavní instituci – Galerii mladých, která je provozována od roku 1968 Domem kultury a osvěty města Brně (nynějším Brněnským kulturním centrem). Název projektu Naše věc cituje podpisovou akci na podporu manifestu 2 000 slov a následnou publikaci, kterou zaměstnanci této organizace reagovali na politické události roku 1968. Naše věc je vedle historického odkazu i příhodnou metaforou pro komunitní charakter Galerie mladých. Projekt upozorňuje na kontinuitní prvky i vnější společenské vlivy, které poznamenaly její vývoj.

Barbora Klímová pojala „téma“ Galerie mladých ve více vrstvách: provedla archivní výzkum, studovala dobový tisk, uskutečnila rozhovory s pamětníky. Výstupy projektu, kterými jsou výstavy, cyklus přednášek a doprovodné tiskoviny se tak interdisciplinárně pohybují na pomezí badatelského příspěvku k dějinám lokální výtvarné kultury, kurátorského projektu a (paradoxně snad nejméně) uměleckého přístupu. Nejlépe se k metodě Barbory Klímové hodí pojem „sítě“, zrovnoprávňující umělecký a mimoumělecký rámec, kdy se prostřednictvím lokálních specifik přibližujeme k nezjednodušené a „všeobecné“ historii umění.

Původně autonomní koncepce výstavy byla v průběhu uplynulého roku propojena s širším celkem výstavního projektu Formáty transformace – Identity organizovaného Domem umění města Brna. Naše věc je tak prezentována ve dvou souvztažných instancích: v Domě umění je umístěno zpracování archivu galerie formou komentované časové osy, na níž jsou sledovány různé oblasti charakteristické pro směřování galerie v průběhu její existence; v Galerii u Dobrého pastýře vznikla „přehledová“ výstava zahrnující díla autorů, kteří samostatně vystavovali v Galerii mladých v průběhu jejího více než čtyřicetiletého trvání.  V rámci posledně jmenované výstavy se autorka úžeji zaměřila na umělce žijící a pracující v brněnském prostředí, které je s historií galerie bezprostředně spjato. Tito byli požádáni o zapůjčení jedné z prací, které jejich někdejší výstavu v Galerii mladých charakterizují. Z oslovených osmdesáti autorů reagovala většina na výzvu pozitivně a v Galerii u Dobrého pastýře se tak podařilo sestavit soubor zhruba sedmdesáti prací, které jsou prezentovány v chronologickém pořadí, nezávisle na estetických hlediscích. Záměrem výstavy je totiž akcentovat vývojový rámec, kdy vystavená díla přestavují znaky související s určitým dobovým a společenským kontextem.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz