Ohrožený duch

Aktuality 26 01 — 30 04 2011 , , , , , , , , , , , , , , ,

Výstava Ohrožený duch je rovnocenně adresována dětskému i dospělému publiku. Její koncepce nezapadá do obvyklé typologie výstavních projektů pro děti, není totiž didaktická, ani vědecky popularizační, ani výrazně spektakulární, není ani výhradně hracím koutkem. Jedná se o klasickou výstavní instalaci, která byla ovšem sestavena v poetickém konceptu pohádky. Přestavuje totiž cestu za záchranou osamělého ducha. A právě princip ohrožení a záchrany patří ke klasickým motivům pohádek a legend. Stejně jako u pohádkových příběhů zde vystupují postavy protivníků a pomocníků, účinkují hádanky a nápovědy.

Příběh ohroženého ducha adresovaný dětem je tedy určujícím konceptem výstavy. V tomto ohledu se jedná o opak obvyklých dramaturgických schémat prezentace současného umění, kdy jsou animační programy pro děti stavěny „pouze“ jako doprovodný program.

Soubor prací současných umělců spojuje téma dětství, současně zde může dětský návštěvník vytvořit vlastní řešení záchrany ducha. Cesta k cíli vede krajinou interaktivních instalací, objektů, obrazů a filmů od šestnácti umělců, kdy každý z autorů představuje jedno zastavení. Přičiněním návštěvníků vzniknou v průběhu tohoto putování mapy určené k záchraně onoho ohroženého ducha, které jsou sbírány v závěrečné části expozice. Poslouží jako zpětná vazba pro vystavené umělce, ale především budou spolu s instalovanými exponáty rovnocennou součástí výstavy.

Vystavujícími umělci jsou Anna Balážová, Magdalena Bažantová, Tereza Damcová, Ondřej Homola, Bořivoj Hořínek, Barbora Motlová, Alžběta Skálová, Matěj Smetana, Adéla Sobotková, Jan Šrámek, Veronika Švandová, Benedikt Tolar, Vojtěch Vaněk, Tereza Vlčková, Veronika Vlková a Jan Žalio. U některých jsou dětství a vzpomínky tématem jejich prací, jiní přistupují ke své práci s hravostí a humorem připomínající perspektivu dětského vnímání světa nebo se adresně obracejí k dětskému publiku.

Galerijní prostor se změnil na pohádku a dobrodružnou bojovku. Dítě i dospělý divák bude mít možnost spojit jednotlivé práce autorů ve svůj vlastní „duchařský” příběh, pohádku o překonání nástrah a osvobození.

Autorkou koncepce výstavy jsou výtvarné umělkyně Veronika Vlková a Magdalena Bažantová, které se věnují kurátorství současného umění pro děti (workshopy, výtvarné a filmové dílny).

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz

Trofeje

GDP 03 03 — 05 05 2010

Autorská výstava Benedikta Tolara představí jeho nejnovější instalace založené – jak už je pro autorovu tvorbu příznačné – na ready made a nalezených objektech. V tomto ohledu Tolar naplňuje postupy dada – vyjímá věci z jejich obvyklých vztahů a účelů, aby je sestavoval do nových, nečekaných konstelací. „Převrácené“ předměty denní potřeby obvykle instaluje do stylizovaných výjevů zvířecích tvorů.  Zvířecí simulakra tvoří důmyslným spojováním neživých předmětů a zvířecích trofejí, jakými jsou paroží, kožky, hnáty, které někdy navíc rozpohybovává technickým mechanismem.   Objekty jsou vizuální zkratkou reálného předobrazu,  (sochařským) piktogramem, jehož obsah snadno intuitivně přečteme.

Ze srovnání s dada vyplývá další rys Tolarova přístupu: v jeho případě nejde o vědomé vymezování se nebo dokonce vzdorovité gesto vůči estetickým nebo sémantickým konvencím v umění, ale o úsměvnou hru s ready made, která je esteticky kultivována autorovým sochařským nadáním. Toto spojení může odkazovat k Tolarovým studiím na Akademii výtvarných umění, které uskutečnil v sochařském ateliéru Karla Nepraše a následně v progresivním malířském ateliéru Vladimíra Skrepla. V názvu výstavy Trofeje je obsažena Tolarova chronická záliba v píditelských objevech na smetišti. Vystavený soubor současně evokuje myslivecké trofeje, odkazuje k zoologickým sbírkám a kabinetním kuriozitám. Název ale v obecnější rovině odkrývá i další důležitý rozměr Tolarovy tvorby, a to jasné a nekomplikované sdělení, které není podmíněno kontextuálním čtením, které je v současném umění téměř povinným pravidlem.  V kontextu zdejší výtvarné scény se nabízí Tolarovo srovnání s Krištofem Kinterou. Jejich podobnost spočívá především v humorné nadsázce a některých výrazových postupech. Kintera je ale výrazněji fascinován technickým progresem; jeho tvorba také nese často kritický podtext směřovaný ke společenským a kulturním tématům. Benedikt Tolar se pohybuje v úrovni vtipného pozorovatele a komentátora okolního světa v jeho běžně neviděných nuancích, vůči kterým nezaujímá hodnotící postoj. V Galerii U Dobrého pastýře jsou mj. prezentovány objekty, které jsou sestaveny z částí automobilových karosérií – sběrného zdroje, který Benedikt Tolar pro svou tvorbu aktuálně objevil. Formálním precizováním jejich povrchů a důrazu na estetickou kvalitu tvarů se autor vzdaluje od čistých ready made. Prvkem, který Tolarův přístup spolehlivě propojuje, je důmyslná hra s nadsázkou a humorem, která je ve své nevážnosti v napětí s jeho formálně (esteticky) precizním sochařským vyjádřením.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz