Co tam vidíme

GK 09 10 — 20 11 2013

Výstava zahrnuje aktuální práce Davida Helána, v nichž rozvíjí témata přestrukturování zavedených myšlenkových postupů a komunikačních žánrů, jazykové hříčky i pozorování nebo spíš zkoumání sebe sama. Pokud tyto okruhy postoupíme k existenciální dimenzi, můžeme je nahradit pojmem samoty. Nikoli v emočních rovinách úzkosti nebo smutku, ale jako vyjádření neprostupného vnitřního prostoru individua. Z pozice diváka lze Helánovy práce buďto nechat působit podobně jako třeba ezoterické praktiky nebo jít důsledně po stopě nekonečnému mentálnímu vrstvení, ovšem s vědomím, že je pochopit nelze. Mezistupně mezi těmito krajními polohami jsou nemožné. Pro druhou diváckou kategorii je třeba krom soustředěného čtení popisek – popisu konceptů performance – připojených k obrazům upřesnit některá Helánova východiska. Předně se jedná o jeho autorský slovník, dokumentující veškeré Helánovy umělecké aktivity, s jehož tvorbou započal v roce 2010, když diplomoval v ateliéru konceptuální tvorby Miloše Šejna na AVU. Aktuální výstava zprostředkovává pro Helána podstatný inovační moment, totiž převod vybraných slovníkových hesel (textu) do estetického zpracování v podobě obrazů nebo zvukových forem. Mezi přítomnými hesly je zastoupen například Rychlokurz pomalého psaný, pojednávající o závislosti obsahu textu na psaní, které je omezeno na úhozy jedním maximálně dvěma prsty, či počítání hlásek na prstech ruky.  (Autor zamýšlí vydání dosud neuzavřeného slovníku na VVP AVU. I když uzavření podobného projektu vlastně není definitivně možné.)  Další přítomná hesla jsou věnována reálným i fiktivním klasikům výtvarné historie jako je Yves Clown, Gauguinheim nebo Amadeus Mondriani. Poslední ze zastoupených textů je výhradně sebereflexivní, kdy popisuje samotný průběh (jakéhokoli) výkladu a záznamu.

Pro charakterizaci Helánovy umělecké činnosti – přičemž potřeba zpřehlednění a objasňování bývá primárním pocitem, který při jejím sledování zažíváme – se nabízí metafora dvou protilehlých zrcadel. Dvě zrcadla postavená proti sobě tak, aby se odrážela, vytváří nekonečnou soustavu vlastních odrazů. David Helán je tvůrcem i průvodcem světa svých vlastních odrazů: průvodcem svého myšlení o jazyce, sdělování, vědění i o vlastní pozici v oborovém rámci. Tyto výklady přitom nenárokuje logickou argumentací či poučeností, jejich účinnost spočívá v osvobozování se od předpojatých myšlenkových a kulturních uspořádání. Výsledky onoho osvobozování jsou přitom druhotné, nepodstatné. Helán vytváří lexikální i vyjadřovací neologismy a „zašmodrchance“, v nichž je přítomna sebezálibná manýra i vizionářské kazatelství. Nutno doplnit, že tento přístup není výhradně bezděčný a intuitivní, autor je schopen s ním velmi efektivně nakládat. Ví, jak všeobecně fascinující je moment, kdy: „Překročena je bariéra, za kterou rozum sám, zajatý byl do vlastních léček pravidel“ (citace DH). Vztah virtuálního prostoru nekonečných odrazů sebe sama vůči reálnému světu můžeme naznačit dovětkem, že stavění zrcadel představuje autentický způsob věštby budoucnosti. Co tam vidíme, to se splní.

Marika Kupková

FOTO: info@fotomisad.cz

Umělec je vyvolený

GK 21 03 — 19 05 2012 , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava “Umělec je vyvolený” reaguje na romantické pojetí autora jako někoho výjimečného, spojeného s vyšší estetickou oblastí, která má poznávací a religiózní přesahy. Umělec je vyvolený, aby onu “vyšší sféru” publiku zprostředkoval. Výstavapředkládá způsoby současné umělecké praxe tematizující identitu umělce i kulturní stereotypy s ní spjaté. Vybraná díla zahrnují ryze biografická témata nebo se odehrávají na úrovni konstrukce fikčních identit a paradokumentů. Souvztažnou oblast představují autobiografie, v nichž autor interpretuje vlastní uměleckou činnost. Projekt propojuje zaujetí stereotypy tradovanými především filmovým a literárním životopisectvím stejně jako regulérní úvahu nad nejasným až nežádoucím společenským statutem současného umělce.

Foto: www.fotomisad.cz

Repro: archiv autora

Umělec je vyvolený

GDP 21 03 — 19 05 2012 , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava “Umělec je vyvolený” reaguje na romantické pojetí autora jako někoho výjimečného, spojeného s vyšší estetickou oblastí, která má poznávací a religiózní přesahy. Umělec je vyvolený, aby onu “vyšší sféru” publiku zprostředkoval. Výstavapředkládá způsoby současné umělecké praxe tematizující identitu umělce i kulturní stereotypy s ní spjaté. Vybraná díla zahrnují ryze biografická témata nebo se odehrávají na úrovni konstrukce fikčních identit a paradokumentů. Souvztažnou oblast představují autobiografie, v nichž autor interpretuje vlastní uměleckou činnost. Projekt propojuje zaujetí stereotypy tradovanými především filmovým a literárním životopisectvím stejně jako regulérní úvahu nad nejasným až nežádoucím společenským statutem současného umělce.

Foto:info@fotomisad.cz

Superdžungle – Level 1

GM 09 12 — 31 12 2009

Výstavní program Galerie mladých (GM) v roce 2009 uzavírá samostatná prezentace Davida Helána, studenta Ateliéru konceptuální tvorby Akademie výtvarných umění v Praze. Superdžungle – Level 1 částečně navazuje na jeho loňskou výstavu v pražské Galerii Jelení, nazvanou Nechci vědět víc o tvých stěžejních projektech ani o žádných jiných – jednak výběrem některých prací a především celkovou skladbou, v níž se prolíná trojice základních médií, respektive výrazových forem: fotografie, video a objekt. Samotný výčet médií ovšem jen málo vypovídá o charakteristickém autorském přístupu Davida Helána, v němž se spojuje zájem o archivaci a dokumentaci fenomenálního světa a svébytné „otiskávání se“ do tohoto světa prostřednictvím akčních gest.
Těžištěm Helánovy výstavy v GM jsou práce spojené s rozptýlenou množinou konceptů, k nimž patří noc, asfalt, guma, černá barva nebo umělé osvětlení. Patří sem Havárie horkovodu (2007) – videozáznam akce, při níž se autor v mrazivé noci koupal v „jezírku“ horké vody vyteklé z prasklého potrubí, nebo dvojice fotografií Rys ostrovid (2007) a Medůza (2008) zachycující nalezené zoomorfní kompozice na nočních chodnících v Brně a Londýně a také dvojice readymades – pneumatik nalezených během cestování mezi Brnem a Prahou, některé Sjezdy (2007 – 08) a Klavír (2008). Tento výčet, byť neúplný, zahrnuje všechna tři výše zmíněná média a ukazuje také na to, že Helánova práce je téměř vždy situačně ukotvená a vzniká jako protnutí dlouhodobého zájmu o určité téma a okamžitého popudu. Jednotlivé akce – ať už je to „dokumentace“ (focení, filmování nebo sběr nalezených objektů), nebo přímá intervence (sjíždění po různých šikmých plochách, kotoul na klavíru nebo blokování automatických dveří hlavou) se řadí do sérií, které jsou z principu otevřené a rozšiřují se při pobytech na nových místech, během cest a stáží.
Mezi novými pracemi, které Helán v GM představuje, se rýsují další dva sevřenější celky – jsou to „fatamontáže“ a „bytostné proláže“, jak je autor pojmenoval. Fatamontáže (Mám svůj svět fata, 2009; Trikolora – Nanebevzetí, 2009; Fatamontáže, 2009) jsou osobitou polemikou s mechanismy digitální postprodukce a jejich dopady na naše vnímání světa. Helánovy fatamontáže sice neobsahují žádné dodatečné zásahy do obrazu, svou vizualitou (kompozice záběru u fotografií; nejednoznačné zdroje pohybu a dynamiky obrazu u videí) však vyvolávají efekt „postprodukční iluze“ na straně diváka – více či méně neuvědomovanou strategii čtení obrazu v souladu se zažitou zkušeností, že většina elektronických obrazů, s nimiž se dnes setkáváme, je nějakým způsobem post-produkovaná. Proláže jsou záznamy aktivního narušení uspořádání neutrálního světa. Jde o zásahy, které se vůči skutečnosti staví podobně jako filmový trik – vytvářejí mezeru v zažitém způsobu vnímání a tím otevírají prostor pro její aktivní zacelování. Dvě vystavené fotografie obsahují dokonce krátkou instrukci, která vybízí k zacelení zmíněné mezery pomocí jednoduchého úkonu („pootočení“, „spojení“) – ten lze ovšem provést pouze jako mentální cvik.
David Helán se na naší scéně zařazuje po bok umělců, kteří svou prací formulují nové způsoby zacházení s jazykem avantgardy. Výrazové formy a postupy, které se v minulém století rozvíjely jako kritický meta-jazyk umění (readymade, ozvláštnění, montáž nebo rekontextualizace), jsou pro něj východiskem hledání autonomní autorské poetiky a svébytného symbolického řádu. Superdžungle – Level 1 je zprávou o pohybu v prostoru, v němž jasné mapy a plány ustupují místy téměř halucinogennímu vidění světa, je těkavou, neustále překreslovanou mapou džungle, stále však mapou, obrazem, ale i návodem.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz