Výstavní program Galerie mladých (GM) v roce 2009 uzavírá samostatná prezentace Davida Helána, studenta Ateliéru konceptuální tvorby Akademie výtvarných umění v Praze. Superdžungle – Level 1 částečně navazuje na jeho loňskou výstavu v pražské Galerii Jelení, nazvanou Nechci vědět víc o tvých stěžejních projektech ani o žádných jiných – jednak výběrem některých prací a především celkovou skladbou, v níž se prolíná trojice základních médií, respektive výrazových forem: fotografie, video a objekt. Samotný výčet médií ovšem jen málo vypovídá o charakteristickém autorském přístupu Davida Helána, v němž se spojuje zájem o archivaci a dokumentaci fenomenálního světa a svébytné „otiskávání se“ do tohoto světa prostřednictvím akčních gest.
Těžištěm Helánovy výstavy v GM jsou práce spojené s rozptýlenou množinou konceptů, k nimž patří noc, asfalt, guma, černá barva nebo umělé osvětlení. Patří sem Havárie horkovodu (2007) – videozáznam akce, při níž se autor v mrazivé noci koupal v „jezírku“ horké vody vyteklé z prasklého potrubí, nebo dvojice fotografií Rys ostrovid (2007) a Medůza (2008) zachycující nalezené zoomorfní kompozice na nočních chodnících v Brně a Londýně a také dvojice readymades – pneumatik nalezených během cestování mezi Brnem a Prahou, některé Sjezdy (2007 – 08) a Klavír (2008). Tento výčet, byť neúplný, zahrnuje všechna tři výše zmíněná média a ukazuje také na to, že Helánova práce je téměř vždy situačně ukotvená a vzniká jako protnutí dlouhodobého zájmu o určité téma a okamžitého popudu. Jednotlivé akce – ať už je to „dokumentace“ (focení, filmování nebo sběr nalezených objektů), nebo přímá intervence (sjíždění po různých šikmých plochách, kotoul na klavíru nebo blokování automatických dveří hlavou) se řadí do sérií, které jsou z principu otevřené a rozšiřují se při pobytech na nových místech, během cest a stáží.
Mezi novými pracemi, které Helán v GM představuje, se rýsují další dva sevřenější celky – jsou to „fatamontáže“ a „bytostné proláže“, jak je autor pojmenoval. Fatamontáže (Mám svůj svět fata, 2009; Trikolora – Nanebevzetí, 2009; Fatamontáže, 2009) jsou osobitou polemikou s mechanismy digitální postprodukce a jejich dopady na naše vnímání světa. Helánovy fatamontáže sice neobsahují žádné dodatečné zásahy do obrazu, svou vizualitou (kompozice záběru u fotografií; nejednoznačné zdroje pohybu a dynamiky obrazu u videí) však vyvolávají efekt „postprodukční iluze“ na straně diváka – více či méně neuvědomovanou strategii čtení obrazu v souladu se zažitou zkušeností, že většina elektronických obrazů, s nimiž se dnes setkáváme, je nějakým způsobem post-produkovaná. Proláže jsou záznamy aktivního narušení uspořádání neutrálního světa. Jde o zásahy, které se vůči skutečnosti staví podobně jako filmový trik – vytvářejí mezeru v zažitém způsobu vnímání a tím otevírají prostor pro její aktivní zacelování. Dvě vystavené fotografie obsahují dokonce krátkou instrukci, která vybízí k zacelení zmíněné mezery pomocí jednoduchého úkonu („pootočení“, „spojení“) – ten lze ovšem provést pouze jako mentální cvik.
David Helán se na naší scéně zařazuje po bok umělců, kteří svou prací formulují nové způsoby zacházení s jazykem avantgardy. Výrazové formy a postupy, které se v minulém století rozvíjely jako kritický meta-jazyk umění (readymade, ozvláštnění, montáž nebo rekontextualizace), jsou pro něj východiskem hledání autonomní autorské poetiky a svébytného symbolického řádu. Superdžungle – Level 1 je zprávou o pohybu v prostoru, v němž jasné mapy a plány ustupují místy téměř halucinogennímu vidění světa, je těkavou, neustále překreslovanou mapou džungle, stále však mapou, obrazem, ale i návodem.
Jan Zálešák
Foto: misad@volny.cz
