Jiří Matějů (*1960) je solitérní zjev současné české malby. Je výlučně soustředěný na abstraktní umění, které realizuje v klasických médiích malby, méně také objektu nebo kresby. Systematicky přezkoumává téma vizuality ve smyslu optických účinků barevné a tvarové syntaxe. Výsledkem je sugestivní prostorovost obrazu s až hypnotickým působením. Matějů tematizuje ontologické kategorie, jakými jsou čas, prostor, prázdno. Výsostné tematické zaměření a výrazové pojetí není zřetelněji vázáno na „nejaktuálnější“ výtvarné tendence. Určujícím rysem jeho přístupu je individualistické zaujetí a „posedlenecká“ preciznost. Nepouští do zjevných experimentů, ale prokazuje pevnost vlastního uměleckého přesvědčení a nerozkolísanost uměleckého vývoje.
Jiří Matějů v Brně opakovaně vystavoval na samostatných a souborných výstavách v Moravské galerii, v Domě umění, ve Wannieck Gallery nebo v nedaleké kuřimské galerii ad-astra. Tyto výstavy vždy logicky akcentovaly autorovy malířské práce, které jsou nepochybně těžištěm jeho tvorby. Nejen pro brněnský kontext, ale pro autorovu výstavní činnost vůbec, je výstava v Galerii Kabinet nestandardním odklonem od tohoto podání. Jedná se totiž o vůbec první soustředěnou prezentací jeho kreseb. Tyto kresby autorovi primárně slouží jako zkušební návrhy předcházející jejich volnému převedení do malby větších formátů. Současně však představují autonomní segment jeho práce s možností jejich nezávislé prezentace. A právě takto je formuluje připravovaná výstava Hvězdy na mém stole.
Kresby Jiřího Matějů instalované v Galerii Kabinet lze rozčlenit do dvou tematických souborů. První soubor, v němž jsou určující obrazové (stavební) prvky barevné čtverce, navazuje na autorovy starší práce, v nichž zpracovával téma bludiště. Rozvíjel v nich možnosti přepisu této pojmové představy do variantních barevných kompozic, v nichž lze tušit hru se systémem jejich rozmístění. Kresby prvního souboru posouvají naznačené východisko do ještě abstraktnější polohy. Jiří Matějů svůj přístup označuje jako osobní úvahy o prázdnu, o tom „jak lze prázdno chápat a současně si ponechat atributy malování a radost z barev.“ Druhým souborem jsou kresby variující lineární tvary (tj. barevné linky, pásy, stříkance a kaňky) ve vertikálním nebo horizontálním řazení. Tematicky jsou tyto kresby o plynutí času a stopách, které čas zanechává.
Marika Kupková