Pokoje

GK 11 03 — 05 05 2010

Obecným tématem Kamily Zemkové (1983) je intimita obsažená v pohledu do vlastní tváře nebo v emocionálním zaujetí vůči místu, v němž žijeme. Název výstavy – Pokoje – akcentuje intimní rozměr autorčiných portrétů a zátiší.

Nejnovější práce Kamily Zemkové přinášejí pohledy do prostor, které autorka

v současnosti obývá. Předměty, kterými se obklopuje, a pohledy do míst, kde bydlí nebo pracuje, pojímá jako autoportrét – podobně, jako když zachycuje sebe samu.

Ať už se tato místa nacházejí kdekoli (autorka vytvářela například kresby z cest), stále jako bychom setrvávali v jejím jediném přivlastněném prostoru, který je zjevován „pouze“ v subtilních průhledech. Průhledy do privátního světa naznačují existenci nepřítomného, absentujícího pole, které divák

v zobrazovaném výjevu tuší. Toto působení zesiluje skutečnost, že autorka většinou vychází z reálné předlohy, k níž přistupuje s vysokou vnímavostí, ale současně bez fantaskních nebo romantizujících posunů. Kamila Zemková zůstává u civilního přístupu k záznamu věcí kolem ní.  Což dokládají také názvy obrazů – Lampa 1, Lampa 2, Počítač apod., které autorka chápe jako natolik podružné, že nejsou avizovány v popiskách.

Kamila Zemková absolvovala v roce 2009 brněnskou FaVU v ateliéru intermédií Václava Stratila. Výběr tohoto pedagogického vedení byl velmi případný, už z důvodu Stratilova dlouhodobého zaměření na autoportrét a na médium kresby a malby. Vyjma jednoho fotografického cyklu portrétů a počítačové animace autoportrétů, kterou Kamila Zemková vytvořila na studijní stáži v Ljublani, se až pozoruhodně soustředěně věnuje zmíněné tematice i médiu. Vývojové posuny lze sledovat v abstraktních tendencích, které se v její práci pravidelně zesilují a zase ustupují a technologickém provedení, kdy kombinuje malbu akvarelem a tuší, olejovými pastely a stříkání barvy.

Navzdory tomu, že Kamila Zemková nedávno absolvovala vysokoškolská studia, vykazuje stabilní přístup k jasně vymezenému tématu i zaujetí možnostmi jeho výrazového pojetí bez upadání do rutiny.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz

Ribba (30×40 cm)

GK 23 09 — 28 10 2009 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava Ribba (30 x 40 cm) se v Galerii Kabinet ocitla poněkud nečekaně. Její rychlá příprava byla dána nutností poradit si s náhle uvolněným prostorem ve výstavním plánu. Základní jednotící prvek výstavy – dýhový rám o rozměru 30 x 40 cm – na první pohled nepůsobí jako dostatečně nosný koncept ani jako příliš velké lákadlo, z něhož by se dalo vycházet při oslovování autorů. Při vědomí genealogie vzniku této výstavy má ovšem volba rámu prodávaného v obchodním domě Ikea poměrně zjevné konotace.

Jmenovaný obchodní dům zakládá svou úspěšnou strategii na tom, že nabízí zboží dobře odpovídající rychlé době, v níž už nábytek tolik neslouží jako předmět trvalého soužití, ale spíše jako sezónní zboží, které rychle a elegantně vyplní potřebný prostoru a po obnošení může být bez velkého sentimentu vyměněno.

Nábytek Ikea stále více představuje jakýsi neutrální kód, který prostupuje byty napříč celou Evropou. Stejně tak rámy Ribba nepřitahují pozornost k tomu, co v galerii není (a mohlo být), ale vytvářejí neutrální pozadí pro jednotlivé umělce, kteří do nich prostřednictvím své práce vstupují. Výběr autorů pro výstavu byl vědomě spíše volný a pocitový. V pozadí konkrétních oslovení ovšem stálo vědomí, že se v  práci dané umělkyně nebo umělce projevuje zaujetí drobnějším formátem, na kterém se často odehrávají podstatné kroky individuálního směřování a tvůrčího vývoje.

Jediným skutečně limitujícím prvkem byl formát, proto se na této výstavě setkáváme s celou škálou formálních přístupů a řešení. Zatímco některým autorům nabídla tato výstava příležitost představit starší, dosud nevystavené práce, jiní pracovali přímo pro dané zadání a vědomě se vyrovnávali jak s těsným kontextem konkrétního rámu, tak s celkovým, trochu bazarovým charakterem výstavy. Věříme, že tento ne zcela obvyklý přístup ke koncipování skupinové přehlídky otevřel prostor pro srovnání a nové pohledy na práce autorů, z nichž někteří jsou již včleněni do těsných interpretačních schémat.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz