Obrazy tohoto blogu

GK 11 02 — 17 03 2015

Výstava Kataríny Hládekové je první z připravované výstavní série, které se zabývají zobrazováním a vnímáním. Autorčiným klíčovým pojmem je model jako schéma objektu, ideje nebo jevu, na což se soustředí kontinuálně už od svých magisterských studií na FaVU VUT. Projekt pojednává o virtuálním internetovém prostoru, v němž jsou obrazy opakovaně redukované a zploštělé, a to jak doslovně, neboť podstatou fotografie, tvořící většinu obrazů na internetu, je zobrazovat prostor na ploše, tak abstraktněji – komprimací digitálních formátů a přizpůsobováním zobrazení formátu monitoru. S tím souvisí také ztráta autorství, k níž dochází mnohovrstevným prolinkováním, kdy se vystopování původu obrazů stává nemožným i bezpředmětným. Přítomný kinetický objekt představuje modelovou situaci obrazů na internetu, které jsou přizpůsobovány formátu počítačového okna a které lze posouvat jen po omezené trajektorii. Zploštělost a fragmentárnost jsou vyjádřeny jednoduchou metaforou válce, naznačujícího obrazovou a prostorovou redukci jak v rámci omezeného zobrazení uloženého textu, tak v rámci jeho stlačování, které opakujeme a stvrzujeme pohybem celého mechanismu.

Volná série výstav, jejíž první díl zde probíhá, má ještě další důležitý společný jmenovatel, který ji odlišuje od předešlých Kataríniných projektů.  Ke každé z výstav vznikne text kurátora výstavy, jenž figuruje jako součást instalace. Nejedná se tedy o standardní kurátorský výklad, ale o samostatnou úvahu, která se vztahuje k autorčině uměleckému zájmu o posuny měřítek, prostorových dimenzí, technologických forem i kulturně společenských režimů spojených se zobrazováním. Dochází k převrácení role kurátora a umělce, kdy je umělec tím, kdo dává výchozí ideový podnět výstavy a kurátor na něj má volně reagovat.

K textu, který je uložen na válci: jako vodítka mi autorka poslala odkazy k teoretickým východiskům od Jacquese Aumonta nebo Jeffa Walla, což jsem ale nechtěla a podle zadání ani neměla důsledněji využít. Prvně jsem zamýšlela pracovat s literárními odkazy. Nabízely se Swiftovy Gulliverovy cesty: co přesnějšího najít k posunům měřítek než cestu mezi liliputánských trpaslíky nebo brobdingnacké obry.  Možnost prožít vidění z nadhledu a zblízka a propojit obě perspektivy, se mi jevila jako příhodná poetická parafráze. Tento nápad nakonec vystřídalo prozaičtější zamyšlení nad vlastním zadáním, tedy nad textem s potřebou jeho komplexního uchopení, ovládnutí.  Katarína Hládeková jej zapracovala do kinetického objektu, jehož pohyb je podmínkou pro čtení textu. Ten ale můžeme spatřit pouze v omezeném výseku, připomínajícím scrollování textového formátu v elektronických médiích přes náhledové okénko, které nikdy nedovolí zobrazit jeho celek. A to je znepokojující.

kurátorka: Marika Kupková

 

Foto: www.fotomisad.cz

Svět práce (“Live in Your Head”)

GDP 18 06 — 30 07 2014 , , , , , , ,

Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme především na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem.  Jako „práci“ pravidelně označujeme texty, umělecké projekty a artefakty, čímž příznačně posouváme důraz od samotného výsledku směrem k otevřenému procesu vzniku. Vystavený soubor zahrnuje různé referenční  přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje emoční postoje k vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, a to jak v abstrahovaných formách, tak v proklamacích nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům.

Určujícím vodítkem tohoto projektu je odklon pozornosti od obvyklých kulturních a sociálních významů, s nimiž bývá práce spojována. Titul výstavy je tak jemnou ironií vůči ideologickým stereotypům – a to i skrze výpůjčku podtitulu kanonické výstavy Haralda Szeemanna – a současně poetizací nekonečné důležitosti, kterou práci přikládáme. Oproti skupinové identitě, politických postojům a historické revizi stojí subjektivita a imprese bez jednotících a důrazných argumentů. Tyto úrovně jsou ale přirozeně prostupné a nedělitelné, nejsou protichůdné, což dokládá i sama výstava. Pokud se zde ovšem objevují emblematické motivy a žánry s politickými konotacemi včetně toho nejdoslovnějšího – půdorysu výstavní paneláže ve tvaru kladiva – pak účinkují subverzivně, v nadsázce a parafrázi.

Výstava převážně staví na projektech, které vznikly speciálně pro danou příležitost. (Mimochodem právě ty se konceptu výstavy vzpírají nejzřetelněji.) V některých případech jen popostrčila k realizaci nebo dokončení starší nápady, jindy účinkuje jako přímý impulz jejich vytvoření. Typologicky můžeme vystavené práce rozčlenit do dvou okruhů: jednak je to „metodologická poetika“ a tematizace vnímání, přítomná ve videích Zbyňka Baladrána, Filipa Cenka a Jana Šerých, v objektu Manifest metaspektivy II. Dušana Zahoranského i básni – dialogu Markéty Lisé a Lenky Vítkové, jednak emblematická redukce „práce“ v objektech Oldřicha Moryse a malbě Zbyňka Mikeše. Oba okruhy se setkávají v instalaci Kataríny Hládekové Spiegel im Spiegel. Výstava je součástí dramaturgického cyklu Anketa, který v letošním roce probíhá v Galerii U Dobrého pastýře, zaměřeného na referenci vlastní (umělecké) činnosti.

Marika Kupková

Foto: info@fotomisad.cz

CMYK 2

GM 07 04 — 29 04 2010 ,

Zkratka CMYK označuje barevný model založený na subtraktivním míchání barev. Setkáme se s ním především u reprodukčních zařízení (tiskáren), která tvoří barvy mícháním pigmentů. Jednotlivá písmena označují azurovou (Cyant), purpurovou (Magenta), žlutou (Yellow) a černou (blacK). Tolik (a o hodně víc) k této zkratce říká wikipedie. Abychom porozuměli výstavnímu projektu Kataríny Hládekové a Filipa Smetany, není nezbytně nutné být odborníkem na fyziku, teorii barev nebo tiskové technologie. Čtyři písmena představují specifický kód a v tomto smyslu jsou zde především metonymií jazyka, kterým můžeme vzájemně komunikovat. Jazykem je v tomto případě malba a v širším slova smyslu umění. Pojmy malby i umění přitom CMYK v mnoha ohledech problematizuje, a lze-li použít trochu otřepaný obrat – dekonstruuje.

Pokud jde o malbu, jedná se o de(kon)strukci doslovnou. Nanesené vrstvy čtyř barev zmíněného barevného modelu jsou téměř bezezbytku odebrány – vidíme je pouze jako inverzi akčního malířského gesta, které je neodmyslitelně spojené s odkazem Jacksona Pollocka. Technika drippingu, k níž CMYK odkazuje, je hluboce paradoxní – na jednu stranu umožňuje vytváření jedinečné, neopakovatelné struktury obrazu, na druhou stranu pro řadu umělců na přelomu 50. a 60. let minulého století představovala impuls ke vzpouře proti důrazu na čistotu média, kterou vehementně prosazoval vlivný kritik a interpret Pollockova díla Clement Greenberg.

Jedním z důsledků této vzpoury je mimo jiné práce s prostorem galerie jako specifickým médiem – s posunutím pomyslného „rámu obrazu“ na samotnou mez (za kterou je samozřejmě celé spektrum přístupů, které své výstupy situují přímo do kontextu každodenní skutečnosti). CMYK je tedy možné číst jednak jako „negativní malbu“, jednak jako objekt, ale také jako site-specific instalaci, která mimo jiné tematizuje samotný prostor galerie (přinejmenším jej vyplňuje intenzivním asfaltovým odérem). Použitý materiál, dehtovaný papír, oslabuje vazbu objektu na koncept malby jako vertikálně umístěného artefaktu – evokuje pochozí plochy plochých střech nebo chodníky, na kterých je čerstvá vrstva asfaltu zasypána jemnou drtí.

Horizontální rovina podlahy je významově spojena s pohybem, s chůzí odněkud někam, tedy se sférou praktických potřeb, která představuje opak kontemplativního postoje, který se od diváka tradičně očekává. V případě CMYKu se ovšem i samotný pohyb – to, jak daleko divák zajde a v kterém místě se rozhodne, že se bude už jednom dívat – stává součástí významového čtení díla. V tomto ohledu se CMYK, přestože se nachází v galerijním prostředí, staví k divákovi v mnoha pohledech podobně jako umění ve veřejném prostoru, které právě s touto nestabilní hranicí svého „rámu“ často pracuje.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz