Ladislav Jezbera (1976) patří k nejmladším vystavujícím v Galerii u Dobrého pastýře. Důvodem volby tohoto absolventa ateliéru sochařství nejdříve u Vladimíra Preclíka a posléze u Jana Ambrůze na FaVU VUT v Brně je zkrátka jeho výrazný talent. Architektonické myšlení s nezvyklou senzibilitou pro materiál spolu s minimalistickým asketickým výrazem nezapřou Ambrůzovu dílnu. Ovšem pakliže dílo Jana Ambrůze vnímáme v kontextu přírody a nepřekračuje materiálově období průmyslové revoluce - práce se dřevem, železem, sklem – Ladislav Jezbera už reflektuje rozmach chemie a volí při instalacích polystyren, mikroten, igelit a tekutiny jako vyjetý olej anebo barevný osvěžovač vzduchu. Jezberovy práce vznikají vždy pro konkrétní prostor, který jedinečným způsobem objevují včetně jeho prázdna.
Nejinak tomu je v Galerii u Dobrého pastýře a zvolený název Rustic prozrazuje, že Ladislav Jezbera tentokrát prověří i přírodní materiály. V první místnosti nainstaloval autor transformované zátiší – s využitím skutečných čárových kódů od zeleniny a ovoce vyfrézoval z materiálu blízkého dřevotřísce trojrozměrné objekty a složil z nich na zemi kompozici. Zástupnost plodů čárovými kódy v tradičním žánru zátiší ironicky komentuje jejich „ocejchování“ tímto znakem jako evidovaného zboží, aniž by se autor vzdal původního smyslu zátiší jako harmonické kompozice s vybranými počitky pro oči, v tomto případě transformované do abstraktní a minimalistické variace. Zátiší doprovází stejně jako instalaci v poslední místnosti kresba na stěně – půdorys průmyslového areálu v Kolíně (automobilka TPCA) a v Nošovicích (automobilka Huyndai). Schéma autor zakreslil pomocí samolepicí pásky, na které nejdříve nechal přichytit se vzorky půdy přímo ze jmenovaných míst. Tento téměř rituální akt zpřítomňuje zeminu, která byla zastavěna k výrobě. V první místnosti objevíme ještě drobný objekt – obraz hřbitova ze zeleného prefabrikátu pro plochy umělé trávy a bílých umělohmotných křížů, smrt znepokojující jinak než obvykle, svou sterilitou.
Prostřední průchozí místnost proměnil Ladislav Jezbera v laboratoř, proměnlivou instalaci bude dotvářet v průběhu celé výstavy chemická reakce materiálu mramoru a citronové šťávy. Na zem položil autor mramorové dlaždice a nad tuto plochu centrálně zavěsil síťku s citrony, ze kterých odkapává šťáva s účinky lehké kyseliny. Kontrast objektu teplé žluté barvy přírodních plodů visící nad lesklým barevně chladným šedým povrchem na zemi vytváří napětí, které v tomto případě probíhá i na hmotné úrovni. Poslední místnost kromě dalšího subtilního půdního schématu nabízí pohled na zalesněné části České republiky, což v případě této země znamená i linii jejích hranic. Sesbírané smrkové jehličí vysypané v daném měřítku do výšky hor, které zalesňuje, připomene autenticitou použitého materiálu rituálnost přinesení zeminy. Tak jako při práci s mýdlem a deodoranty, i zde využil autor čichových vjemů materiálu, jehličí prosytilo celou místnost intenzivní vůní, která až zavírá oči pro plné a nerušené vdechnutí. Jezberova instalace je výjimečná probouzením nejen smyslu čichu.
Jitka Francová
Foto: misad@volny.cz
