Ribba (30×40 cm)

GK 23 09 — 28 10 2009 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava Ribba (30 x 40 cm) se v Galerii Kabinet ocitla poněkud nečekaně. Její rychlá příprava byla dána nutností poradit si s náhle uvolněným prostorem ve výstavním plánu. Základní jednotící prvek výstavy – dýhový rám o rozměru 30 x 40 cm – na první pohled nepůsobí jako dostatečně nosný koncept ani jako příliš velké lákadlo, z něhož by se dalo vycházet při oslovování autorů. Při vědomí genealogie vzniku této výstavy má ovšem volba rámu prodávaného v obchodním domě Ikea poměrně zjevné konotace.

Jmenovaný obchodní dům zakládá svou úspěšnou strategii na tom, že nabízí zboží dobře odpovídající rychlé době, v níž už nábytek tolik neslouží jako předmět trvalého soužití, ale spíše jako sezónní zboží, které rychle a elegantně vyplní potřebný prostoru a po obnošení může být bez velkého sentimentu vyměněno.

Nábytek Ikea stále více představuje jakýsi neutrální kód, který prostupuje byty napříč celou Evropou. Stejně tak rámy Ribba nepřitahují pozornost k tomu, co v galerii není (a mohlo být), ale vytvářejí neutrální pozadí pro jednotlivé umělce, kteří do nich prostřednictvím své práce vstupují. Výběr autorů pro výstavu byl vědomě spíše volný a pocitový. V pozadí konkrétních oslovení ovšem stálo vědomí, že se v  práci dané umělkyně nebo umělce projevuje zaujetí drobnějším formátem, na kterém se často odehrávají podstatné kroky individuálního směřování a tvůrčího vývoje.

Jediným skutečně limitujícím prvkem byl formát, proto se na této výstavě setkáváme s celou škálou formálních přístupů a řešení. Zatímco některým autorům nabídla tato výstava příležitost představit starší, dosud nevystavené práce, jiní pracovali přímo pro dané zadání a vědomě se vyrovnávali jak s těsným kontextem konkrétního rámu, tak s celkovým, trochu bazarovým charakterem výstavy. Věříme, že tento ne zcela obvyklý přístup ke koncipování skupinové přehlídky otevřel prostor pro srovnání a nové pohledy na práce autorů, z nichž někteří jsou již včleněni do těsných interpretačních schémat.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz

Neonový vlk

GK 29 02 — 09 04 2008

Absolvent Ateliéru malby u Martina Mainera FaVU VUT v Brně vystaví většinu  akvarelových obrazů poprvé v Galerii Kabinet. Již výběr ateliéru Martina Mainera a členství ve skupině Punkwa (složené z jeho absolventů) naznačuje, že Lukáš Karbus (1981) bude volit při tvorbě intuitivní cesty blízké automatismu či volnému proudu vědomí a ne racionálně konceptuální přístup. Skupina Punkwa sama sebe charakterizuje jako psychonauty zkoumající vnitřní vesmír se zájmem o spiritualitu a přírodu, indiánství a šamanství, halucinace a novou vědu. Lukáš Karbus dotvrzuje proudovitost vlastního tvůrčího procesu, když mluví o akvarelu, který dal název celé výstavě: „Pracovní název byl ,,dva horizonty,,. To ale ještě před tím než jsem obraz přemaloval. Neonový Vlk je též název výstavy. Neonový Vlk je nahodilost, jen tak… .Neonový Vlk je jako zjevení, je to příroda, nálada, úsvit, rozpoložení, kousek neonové lásky, kousek neonové lži.“

V této tvůrčí nahodilosti zůstává téma krajiny a zátiší v autorově tvorbě tím, co  vrací. Výraz krajin a zátiší vytváří drobnokresba a kresebný detail, přičemž přesnost, s jakou je imaginární svět zachycen, nám může připomenout mediumní umělce. Krajiny jako by vyrostly z reálné severočeské ukládané do paměti autora již od dětství a jeho vlastní imaginární. Prokreslenost plochy výjevu s efektem jejího vzájemného propojení připomíná zároveň jakousi strukturu energetických vazeb a pnutí. Krajinné výjevy se jeví zároveň jako mozaika drobných geometrických útvarů nejčastěji ve tvaru cípu, listu anebo krystalu. Drobnokresebné části vyvažují rozmyté, často monochromní plochy. Zobrazené krajiny stejně jako květinová zátiší jsou většinou konfrontovány ještě s členícími či rámujícími pásy geometrického ornamentu a tento prvek způsobuje, že se pohybujeme na hranici více možných realit.

Také Lukáš Karbus balancuje na pomezí medijního umělce, kreslíře pohádek a moderního „mýtotvorce“ se smyslem pro budování abstraktního uměleckého prostoru. Technicky se autorovy postupy blíží středověkým mistrům, když hledá nové dřeviny pro výrobu vlastních uhlů apod. Karbusovy obrazy nás vedou do mýtu, disponují intenzivním tajemstvím.

Jiří Ptáček

Divákovi možná probleskne hlavou i pohádka, ale jak vystihl Jiří Ptáček, kreslíř pohádky se na rozdíl od medijního umělce liší tím, že „svou představivost kočíruje pevnými otěžemi psychologické strategie“ a to Lukáš Karbus nečiní, spíše opravdu zprostředkovává své vidění, které integruje jak kolem sebe pozorované, tak prožívané. Na druhou stranu se nejedná o naivního umělce, jakkoli se naivita a nevinnost člověku vtírá na mysl.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz