Boží dílo

GDP 01 08 — 29 09 2018 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu. Výstava je zde hlavně cestou. Je možné ji chápat také v taoistickém smyslu, kdy se samotná cesta stává cílem i dílem. Všechny klasické principy galerijního provozu jsou narušeny a přehodnoceny. Doprovodné programy, které se vážou k výstavě, jsou rovnocennou, ne-li hlavní částí celého projektu. „Cesty“ ve výstavě zahrnují návštěvy umělců, kteří pracují s přírodou a v přírodě, i s umělci, kteří přírodu jen pozorují a potom instalují v aseptickém galerijním prostoru, který se stal jen jednou z cest. Kontrast umělého a přírodního je tím, co nás přitahuje. Nepřenosnost místa, času a zážitku. Přesnost okamžiku. Schopnost vnímat tu a teď, sdílet bez slov, kontextualizovat bez manipulace. Příroda je formou očisty tělesné i duchovní. Projekt nemá klasického kurátora ani architekta, je živým sociosystémem, který prožívá obě polohy – výstavu jako zážitek nadřazený estetizaci přírody versus přírodu jako produktu umění a diskurzu.

Jan Ambrůz, Dana Balážová, David Bartoš, Nikola Brabcová, Vít Čechmánek, Markéta Filipová, Juraj Gábor, Katarína Hládeková, Tomáš Hlavenka, Ondřej Homola, Zuzana Janečková, Pavel Jestřáb, Šimon Kadlčák, Marika Kupková, Květena, Jan Lidmila, Markéta Lisá, Jan Machýček, Oldřich Morys, Marián Mrózek, Tereza Nesládková, Nóra Ružičková, Eva Rybářová, Palo Snoha, Jiří Suchánek, Kateřina Šillerová, Veronika Špundová, Marie Štindlová, Karin Šrubařová, Maja Štefančíková, Lucia Tkáčová a kolektiv, Adam Turzo, Ondřej Vinš, Martin Zet

 

Harmonogram organizovaných výletů:

Srazy před Galerií TIC, více info na FB a v sekci doprovodné programy

 

5. 8. 2018 od 15 do 21 hod. / Chateliér – Tomáš Hlavenka (chůze)

11. – 13. 8. 2018 odjezd 8.30 hod / Zraková pyramída Juraj Gábor a Megoňky v Milošové (auto, chůze – Súľov, Milošová – Slovensko)

23. 8. 2018 – odjezd 10.15 z Nádraží Královo pole / Atlas spontánního umění – Šimon Kadlčák (vlak, bus, chůze – Kunštát / Bořitov)

3. – 13. 9. 2018 – start v 9 hod. / D1 – Ondřej Vinš (chůze podél dálnice D1 z Brna do Prahy)

20. 9. 2018 – start v 10 hod. / Oldřich Morys (chůze – Brno)

22. 9. 2018 – Květena / výměnná burza odřezků, dvorek Radnická 4 / Kino Art – filmy 18.00 Planeta Česko v 20.30 film Zahrada 

23. 9. 2018 – od 16 do 22 hod. / U ohně / Brno – zastávka Čtvery hony / Rajská zahrada – Markéta Lisá (tram, bus, chůze)

 

Somewhere

GM 17 05 — 17 06 2017

Marie Štindlová pracuje s textem v instalaci již několik let a zcela vědomě v něm rozvíjí senzuální opisy. V aktuální instalaci si třeba můžeme užít tyto popisy: „Občas se mi o holé rameno otře větev s listy zvlhlými krátkým deštěm… Položil jsem dlaň na desku tmavého, mořeného stolu. Na tom místě byl ještě trochu vyhřátý od dopadajícího slunce… Po dlouhý cestě autobusem mě nesnesitelně bolí kolena, mám to tak už od puberty.“ Jsou to drobné intimní prožitky, které se jak píše sama autorka, zdají jako kulisy či detaily.
Můžeme zde najít taky paralelu na situacionistické driftování, nebo běžné muzeální turistické audioguidy. Divák se taky může zůstat jen dívat a nebýt atakován příběhem nebo textem a vychutnat si v relativním tichu jenom samotnou instalaci a prostor. Galerie mladých totiž poskytuje díky architektonickým dispozicím skryté akustické danosti. V některých místech lze dokonce slyšet svůj hlas v odrazech, které tvoří až iluzivní zvukovou halucinaci. Architektonické řešení instalace výstavy Somewhere od Marie Štindlové na tyto akustické danosti částečně navazuje, ale zároveň je narušuje a vytváří systém intimních zákoutí, ve kterých se divák může volně ztrácet. Audio je řešeno prostřednictvím omezeného počtu bezdrátových sluchátek, které jednak zvyšují komfort pohybu a jednak umožňují prožívat daný prostor subjektivněji. Zvukový labyrint je založen na linoucím se autorském textu, který nese obsahovou linii založenou na jakýchsi efemérních vzpomínkách z dovolené. Střídání přehnaně patetických pasáží s méně patetickými tvoří mírně dramatizující vlnobití citů a dojmů, které pak více či méně zásadně rezonují v paměti posluchačů.
Místo videoprojekce, která měla být původně součástí instalace, dala autorka přednost individuální autoprojekci. Divák se tak dostává do situace, kdy si zdánlivě volně bloumá po galerii, poslouchá příběh a projektuje jednotlivé audio pasáže sám.

Marie Štindlová (*1990 v Praze) vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně. Ve své práci uvažuje o možnostech textu ve výtvarném umění, uplatněném často v kombinaci s architekturou. Vytváří atmosférické instalace, které by se jako celek dali označit básněmi. Také je členkou skupiny TMA a aktuálně se spolu Danou Balážovou a Markétou Filipovou zabývají malbou fresek.

Zuzana Janečková

Foto: Kamil Till

Foto: www.fotomisad.cz