Bad Filming vychází z parafráze malířského Bad Painting ve smyslu komentování, přestupu nebo parodování tvůrčích konvencí. Médium malby zde nahrazuje audiovizuální tvorba. Výstava je předně zaměřena na videoartové projekty, resp. videa a filmy vytvářené výtvarníky a určené předně pro galerijní prezentaci, které se zřetelně vymezují vůči filmu. Provázanost se odehrává v úrovni využívání výrazových prostředků, narativních strategií, žánrových modelů nebo v adresnějším odkazu ke konkrétním filmovým tvůrcům a dílům. (V případě Adély Svobodové jde zase o stylově významovou parafrázi filmových titulků.) Transformace těchto kategorií do videoartového rámce je podmíněna zkušeností filmového diváka, jemuž ale současně nedovoluje uplatnit obvyklé recepční postupy, protože se vymyká obvyklým narativním a žánrovým modelům. Charakterizuje ji nedourčenost mobilizující diváckou recepci, jinak řečeno podněcování diváka ke zkoumání vlastní recepce.

Na výstavě jsou zastoupeni Adéla Babanová, Jan Bušta, Petra Hermanová, David Landa, Viktor Takáč, Mark Ther, Patrick Sedlaczek, Ivan Svoboda, Adéla Svobodová, Marcela Vorlíčková, Dušan Zahoranský a Kateřina Zochová. Navzdory vstupní koncepci je do výběru absolventů výtvarných škol zahrnut i absolvent katedry režie FAMU Jan Bušta, u jehož foršpanu k připravovanému hranému filmu lze nacházet obrácený směr působení. (Jeho animovaný storyboard může fungovat jako „už hotové“ videoumění.)  Další posun spočívá prolínání prvků filmových a televizních žánrů (příkladně u Adély Babanové, Marka Thera nebo Dušana Zahoranského).

Výstava odkazuje k faktu, že obě sledovaná média – film a videoart – nejsou  mediálně čistá.  Videoart měl od svých počátků charakter mediálního hybridu nebo intermédia par excelence. Právě jeho hybridní forma zviditelňuje rysy kolidujících médií.  Projekt naznačuje některé z oblastí jejich průniků a souvztažností.

Marika Kupková

Foto: misad@volny-cz