Eastern promises

GDP 03 03 — 14 04 2009 , ,

Výstava představí exponenty nejmladší malířské generace na Slovensku – Romana Biceka, Michala Černušáka a Marcela Mališe.  Iniciátorem setkání těchto tří umělců je Marcel Mališ, jehož oslovení Romana Biceka a Michala Černušáka vychází z přesvědčení o společných východiscích a přístupech. Současně jej motivovala potřeba překročit limity výstavních příležitostí v rámci Bratislavy, kde tito tři autoři působí.

Kromě generační spřízněnosti a orientace na médium malby spojuje tyto absolventy Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě kritická reflexe současnosti, kterou formulují  prostřednictvím ironie a nadsázky. Po stylové stránce zahrnuje vystavený soubor různorodou škálu přístupů od fotorealistických tendencí k expresivní, rozvolněné formě.

Mališův soubor Rebranding – Lebesraum komentuje omezování a společenskou determinaci jedince. Morální apel směřuje ke kritice konzumu a kapitalismu, který tohoto jedince chlácholí iluzí společenské svobody. Spoutaná tělesnost hlavy potažené igelitem s reklamním potiskem sugeruje dezorientaci, zoufalství a apatii. Obrazy Michala Černušáka také tematizují působení společenského systému na jedince.  Černušákova perspektiva ale připomíná postavení svědka, který je současně zděšen i fascinován obřím spektáklem.  Mališovo pojetí naproti tomu zůstává komorní a sebereflexivní.   Roman Bicek je v tomto ohledu méně čitelný, výjevy často získávají ironicko kritický rozměr až úrovni názvu /např. „Vela kohútov na smetisku, vela kokotov na sídlisku“/.

O výrazném postavení malby lze uvažovat v kontextu nastupující generace současných slovenských umělců obecně.  Pro brněnský kontext to ovšem popírá například nedávná  samostatná výstava laureáta ceny Oskára Čepana  – Svätopluka Mikyty – v Domě pánů z Kunštátu nebo progresivně koncipovaná výstava studentů grafického designu v rámci posledního Bienále grafického designu v Moravské galerii v Brně. ( Svätopluk Mikyta bude mít v rámci Galerií brněnského kulturního centra samostatnou výstavu v letošním prosinci.)

Název výstavy cituje známou filmovou gangsterku Davida Cronenberga. Její využití není pouze hříčkou odkazující zeměpisné poloze Slovenska vůči Česku, ale nabízí volné spojení s tématem (zmnožené) identity.   V ní se mísí skepse vůči sociální determinaci, kritika společenského „těla“ nutně si podrobujícího jedince a historické odkazy. Zůstává naděje se vzepřít.

Marika Kupková