Mno land*

GM 03 03 — 25 03 2010 ,

Galerie mladých v březnu přestavuje společný projekt Iva Hose a Michala Kindernaye Mno land*. Jeho dynamika je založena na napětí mezi dvěma základními prostory. Prvním z nich je (velko)město, přesycené věcmi, lidmi a ději, které se na sebe neustále vrství a tečou jako rozvodněná řeka. Tím druhým je pokoj – útočiště, základna, místo, které umožňuje uchování odstupu od toho, co se děje za okny.

Stejně jako jsou zde dva základní prostory, jsou tu i dva základní vektory spojené se vznikem obrazů. Ten první je spojen se snímáním, zaznamenáváním obrazu a je reprezentován kamerou na stativu otočenou směrem z okna. Dohlížející oko kamery nám jasně evokuje výkonný nástroj moci. Ve videích Michala Kindernaye vybírá software na základě vloženého algoritmu z obrazového kontinua jen specifický druh informací. Napětí mezi objektivním snímáním všeho, co se nachází v zorném poli objektivu, a apriorním diktováním toho, co v tomto poli má být zaznamenáno, je pro aktuální sérii Kindernayových videí určující. V jednom z nich jsou z dvanácti hodin snímaného obrazu vybrány jen záběry obsahující let ptáků, v druhém si pak kamera „všímá“ ulice jen tehdy, je-li zcela bez aut. Tato videa mohou být vnímána jako reálné obrazy environmentální utopie. Podobnou metodou nasnímal M.K. i pokoj, v kterém vznikala většina aktuální, společně připravované práce obou autorů pro tuto výstavu. Pollution movie představuje jakousi vizuální partituru několika dní – výsledný obraz je výsledkem interakce s ruchovými podněty z okolí.

Druhý vektor je dán projekcí obrazu. Sama povaha promítaného obrazu, který balancuje na hranici mezi hmotnou přítomností a nehmotnou iluzí, je stálým zdrojem naší fascinace. Ivo Hos využívá zdi pokoje jako projekční plochu. Pokoj, jehož stěny ožívají obrazy, se ocitá na nejisté hranici světů. Kontinuální krouživé snímání prostoru, které je použito i v centrální společné projekci v GM, zde slouží jako jednoduché traktování lineárního děje, který se na stěnách pokoje nenápadně rozvíjí v sledu dynamických vizuálních znaků a textu.

Zjednodušeně by se dalo říci, že základní postup při práci s obrazem je u Michala Kindernaye založen na odebírání – připomíná prosívání přes stále jemnější síta. Z mnoha hodin záznamu zůstávají jen desítky vteřin, nejvýše několik minut… Ivo Hos naopak obrazy rozšiřuje. Obvykle se v jeho práci jedná o více či méně patrné postprodukční zásahy; zde je další vrstva k realitě přidávána „analogově“, prostřednictvím projekce na stěnu, která je přímo zaznamenávána. Naznačené odlišnosti v přístupu k práci s videoobrazem v celku instalace fungují jako komplementární, vzájemně se doplňující se principy. Místem, kde se zmíněné dva směry (dva pohledy, dva způsoby práce) setkávají zjevně, je společná projekce. Souběh dvou na první pohled identických obrazů (rotujících záznamů interiéru pokoje, v kterém mimo jiné vznikají také obrazy Kamily Zemkové pro chystanou výstavu v Galerii Kabinet) až po nějakém čase sledování odhalí postupnou změnu. Postupné plnění interiéru mlhou funguje jako filtr – opět „analogový“ nikoli digitálně vložený – který znemožňuje vnímání prostoru v jeho čistotě, ale na druhou stranu mu dodává novou, tajemnou atmosféru. Tento princip převrstvení prostoru, který se uplatnil při společné práci v pražském bytě, se přenáší i do Galerie mladých: několik drobných objektů vyznačuje jemný přesah od prostorově neutrální výstavy pohyblivých obrazů k významově plnějšímu environmentu, kde na sebe obrazy a prostor vzájemně reagují.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz