FREJM BAJ FREJM

GDP 19 09 — 24 10 2012 , , , , , , , , ,

Skupinová výstava Frejm baj frejm představí práce jedenácti autorů ze Slovenska, Maďarska, Rakouska a Mexika, kteří ve své tvorbě používají animaci. Zahrnují rozmanité transformace technických a narativních postupů animovaného filmu do výtvarných médií. V „intermediálním rozhraní“ kombinují klasické výtvarné techniky s novými médii: za použití malby, kresby, prostorových modelů apod. využívají strategie videoartu a multimediálniho umění.

Způsob instalace v prostoru galerie narušuje lineárnost audiovizuálního díla cyklickým opakováním (Tomáš Bujňák, Eszter Szabó), vícekanálovou projekcí, potlačením narace (Veronika Schubert). Animace tvoří jeden z více prvků prostorové instalace (Oto Hudec, Katarína Caková) nebo je nahrazena jiným médiem, které používá typické animační postupy, jako například sérii kreseb identického objektu v pravidelném časovém intervalu (Kveta Kazmuková). Součástí výstavy jsou také interaktivní díla, ve kterých divák uvádí do pohybu zdánlivě statické obrázky a stává se iniciátorem „kouzla jejich oživení“ (Carlos Carmona Medina).

Videa se tematicky věnují několika výrazným okruhům: národní problematiku z hlediska lexikální stránky řeší animace Veroniky Schubert, imigrační politiku poeticky zobrazuje ve své videoinstalaci Dlhá, dlhá cesta domov Oto Hudec. Videoanimace Der Turm Lucie Černekové & Petra Luhy upozorňuje na historické události související s bývalým socialistickým režimem východního Německa. Daniela Krajčová v díle 324 proniká motivem holocaustu do historie o něco dál. Ještě hlouběji pokračuje Ester Szabó v animaci Sassetta Speedcore, která parafrázuje malbu italského malíře Stefano di Giovanni Sassetta z 15. století Zatracení duše lakomce z Citerny (1437–1444), čímž vzniká klasická postmoderní reinterpretační atmosféra. Existenciální otázky se objevují v animaci Dělníci Tomáše Bujňáka, Fast Forward Kataríny Cakové, Between Mikuláše Podprockého a faxových kresbách Kvety Kazmukové s názvem Vstávaj!. U všech autorů se projevuje multikulturní zkušenost, a to jak v osobním životě, tak v umělecké tvorbě.

Zuzana Janečková

Kurátorská koncepce: Daniela Krajčová

Foto: www.fotomisad.cz

Red and Blue

GK 07 09 — 19 10 2011 ,

Znovu přepracovaná videoinstalace Red and Blue II., 2010, animace + mix média, Tomáše Bujňáka (1979) a Mikuláše Podprockého (1978) měla svoji premiéru v Bratislavě a bude v Česku představena poprvé. Je založena na principu děleného filtrování vjemu světelného spektra. Divák ve smyčce sleduje přes transparentně modrou a červenou plexistěnu animovanou projekci, jejíž vcelku banální příběh jako by vypadl z počáteční éry filmu a kouzel gagu němé grotesky. Předsunutá modročervená příčka oddělující vlastní projekci od diváka vytváří dvě rozdílná a zároveň i společná pole, jejichž kompletní obraz se „sčítá“ až v mysli diváka. S podobnými principy pracovali oba slovenští autoři již dříve v pražské Futuře (2004), tedy v době kdy ještě studovali v Düsseldorfu a Mnichově. Současná verze je profesionálně dokonalá a upoutává jak přímočarým řešením „běžné situace ve zvláštní situaci“, tak i kreativně estetickou praxí práce z komerčních počítačových studií.

Pavel Netopil

Animace staví na jednoduchém vyprávění, kde dvě figurky (jakási alterega Tomáše Bujňáka a Mikuláše Podprockého) přetváří, nebo spíš zdolávají okolní prostor. Animace volně odkazuje k principu počítačových her ve smyslu putování po jednotlivých herních polích. Jednoduše stylizované postavičky jsou rozkreslené na 3600 framů, jejichž vytvoření obsáhlo dobu třech měsíců, kdy každý s autorů ručně rozkresloval jednu u postav. Při důkladnějším srovnání také odlišit rozdílnost kreslířského rukopisu autorů. Červeno modrá barevnost plexisklových desek není dána estetickým záměrem, ale funkčností požadovaného efektu, kterého s využitím jiných barev nelze dosáhnout. Jakkoli tato kombinace barev odkazuje k trojdimenzionálnímu efektu, nijak s ním nepracuje. Naopak dochází k eliminací viděného než k maximalizaci prostorové autenticity.

Autoři ve své tvorbě shodně využívají rozmanitou škálu médií, pracují s fotografií, sochou, objektem, animací i malbou (Mikuláš Podprocký). Také v instalaci Red and Blue II je přítomno sochařské pojetí, kde monumentální instalace plexisklových plátů stojí v kontrastu se neokázalou subtilností ruční kresby a jejím jednoduchým počítačovým zpracováním.   Zapojení diváka staví na jednoduché interakci – pro změnu podoby díla stačí provést pouhý úkrok. Je pro ni příznačná jednoduchost, přímočarost s vědomým důrazem na prvotní vizuální účinek a estetickou kvalitu.

Foto: misad@volny.cz