Co oči nevidí

GK 20 07 — 31 08 2011

Pro dramaturgii Galerie Kabinet, tradičně zaměřené na médium kresby a grafiky, je výstava Nikoly Čulíka Co oči nevidí esenciální.  Kresba totiž představuje výhradní médium tohoto letošního absolventa Akademie výtvarných umění v Praze (ateliéru kresby vedeného Jitkou Svobodovou). Jeho orientace je o to vyhraněnější, že je omezená na techniku tužky na papíře bez dalšího kolorování. Typizovaným prvkem je také malý formát A4 případně A3, který téměř bez výjimky využívá. Přes naznačenou formální vyhraněnost ale experimentuje s remediací kreseb do pohyblivého obrazu (animací), textů i objektů. V autorově přístupu ke kresbě je patrná už historická snaha o její zrovnoprávnění a emancipaci vůči malbě. Oponuje „podceňování“ kresby jako nahodilé skici, přípravné / pracovní fáze malby nebo trvale nedokončenému produktu. Preferenci kresby argumentuje její neokázalostí, snadnou dostupností, až demokratičností. Kresbu lze jednoduše produkovat bez větších ekonomických, prostorových i technologických nároků.  Není výsadním a dominantním oborem výtvarné kultury jako třeba malířství nebo sochařství.

Podstatným rysem kreseb Nikoly Čulíka je jejich narativnost a autentická senzitivita. Představují jakési balady s převahou ponurých a melancholických motivů.  Jeho kresby můžeme také chápat jako deníky, jejichž aktivujícím prvkem je „trvanlivá kvalita“ smutku, která přesahuje triviální a pomíjivé momenty radosti a štěstí. Čulíkova otevřená výpověď je určována spontánní potřebou vyjádření se než vědomé uplatňování emocionálně účinných témat.  Propojování textu a obrazu se současně blíží žánru (knižní) ilustrace, kterou Nikola Čulík opakovaně realizoval.

Výstava v Galerii Kabinet přestavuje reprezentativní průřez jeho tvorbou v rozmezí posledních pět let. Nabízí předběžnou bilanci jeho umělecké činnosti co do srovnání a posunů významových a estetických kvalit. Současně potvrzuje soustředěné zaujetí a vyhraněnost, která je – i s ohledem na jeho věk – výjimečnou.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz