Boží dílo

GDP 01 08 — 27 09 2018 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu. Výstava je zde hlavně cestou. Je možné ji chápat také v taoistickém smyslu, kdy se samotná cesta stává cílem i dílem. Všechny klasické principy galerijního provozu jsou narušeny a přehodnoceny. Doprovodné programy, které se vážou k výstavě, jsou rovnocennou, ne-li hlavní částí celého projektu. „Cesty“ ve výstavě zahrnují návštěvy umělců, kteří pracují s přírodou a v přírodě, i s umělci, kteří přírodu jen pozorují a potom instalují v aseptickém galerijním prostoru, který se stal jen jednou z cest. Kontrast umělého a přírodního je tím, co nás přitahuje. Nepřenosnost místa, času a zážitku. Přesnost okamžiku. Schopnost vnímat tu a teď, sdílet bez slov, kontextualizovat bez manipulace. Příroda je formou očisty tělesné i duchovní. Projekt nemá klasického kurátora ani architekta, je živým sociosystémem, který prožívá obě polohy – výstavu jako zážitek nadřazený estetizaci přírody versus přírodu jako produktu umění a diskurzu.

Jan Ambrůz, Dana Balážová, David Bartoš, Nikola Brabcová, Vít Čechmánek, Markéta Filipová, Juraj Gábor, Katarína Hládeková, Tomáš Hlavenka, Ondřej Homola, Zuzana Janečková, Pavel Jestřáb, Šimon Kadlčák, Marika Kupková, Květena, Jan Lidmila, Markéta Lisá, Jan Machýček, Oldřich Morys, Marián Mrózek, Tereza Nesládková, Nóra Ružičková, Eva Rybářová, Palo Snoha, Jiří Suchánek, Kateřina Šillerová, Veronika Špundová, Marie Štindlová, Karin Šrubařová, Maja Štefančíková, Lucia Tkáčová a kolektiv, Adam Turzo, Ondřej Vinš, Martin Zet

Foto:  www.fotomisad.cz

 

Harmonogram organizovaných výletů:

Srazy před Galerií TIC, více info na FB a v sekci doprovodné programy

 

5. 8. 2018 od 15 do 21 hod. / Chateliér – Tomáš Hlavenka (chůze)

11. – 13. 8. 2018 odjezd 8.30 hod / Zraková pyramída Juraj Gábor a Megoňky v Milošové (auto, chůze – Súľov, Milošová – Slovensko)

23. 8. 2018 – odjezd 10.15 z Nádraží Královo pole / Atlas spontánního umění – Šimon Kadlčák (vlak, bus, chůze – Kunštát / Bořitov)

3. – 13. 9. 2018 – start v 9 hod. / D1 – Ondřej Vinš (chůze podél dálnice D1 z Brna do Prahy)

20. 9. 2018 – start v 10 hod. / Oldřich Morys (chůze – Brno)

22. 9. 2018 – Květena / výměnná burza odřezků, dvorek Radnická 4 / Kino Art – filmy 18.00 Planeta Česko v 20.30 film Zahrada 

23. 9. 2018 – od 16 do 22 hod. / U ohně / Brno – zastávka Čtvery hony / Rajská zahrada – Markéta Lisá (tram, bus, chůze)

 

Zakázka č. 39 → Impression, soleil levant & bells morbido → Akustická příroda a pár kapek krve

konText 28 10 — 28 11 2015 , ,

Závěrečná část výstavní trilogie se po čichu a sluchu zaměřuje na chuť. Autorky projektu Nóra Ružičková a Maja Štefančíková přizvali ke spolupráci kuchaře Ronalda Pódu, který se specializuje na aranžování slavnostních tabulí a vyřezávání ovoce a zeleniny (fruit and vegetable carving). Autorky ho požádali, aby gastronomickými prostředky interpretoval skladbu Lukáše Rotha, která byla druhou částí trilogie. Po imateriálních intervencích (vůně, zvuk) bude tedy ve výklencích po delším čase opět něco, co je materiální, přece však nestálé a pomíjivé.

Ronald Póda, Nóra Ružičková, Maja Štefančíková

Foto: Škola varenia Radosť variť v Poluse

Foto vernisáž: Kamil Till

Foto: www.fotomisad.cz

Zakázka č. 39 → Impression, soleil levant & bells morbido

konText 02 09 — 17 10 2015 , ,

Druhá část z trilogie výstav zaměřené na různé druhy smyslového vnímání, kterou autorky v letošním roce připravují pro prostory galerie konText, vznikla ve spolupráci s hudebním skladatelem Lukášem Rothem. Mária Štefančíková a Nóra Ružičková vyzvaly tohoto čerstvého absolventa Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, aby vytvořil hudební interpretaci olfaktorické kompozice parfuméra Roberta Haváče, která byla v galerii konText představena jako úvodní projekt zmíněné trilogie. Došlo tak k další transformaci – od původního obrazového východiska přes verbální popis a jeho olfaktorické ztvárnění až k hudební kompozici.

kurátorka: Zuzana Janečková

Foto: www.fotomisad.cz

Zakázka č. 39

konText 22 07 — 23 08 2015 , ,

Projekt Zakázka č. 39 je součástí trilogie zaměřené na různé druhy smyslového vnímání.První část vznikla ve spolupráci s parfumérem Robertem Haváčem. Autorky jej oslovily, aby vytvořil olfaktorickou interpretaci výtvarného motivu vanitas, ne však na základě přímé vizuální inspirace, ale podle verbálního popisu. Na rozdíl od předešlých projektů z cyklu konText autoři nevstupují do výklenků viditelným zásahem, ale akcentují jejich prázdnotu. V zátiších vanitas bohaté kompozice předmětů (paradoxně) reprezentují myšlenku marnosti a prázdnoty. Ta je umocněna „překladem“ vizuality do slov, čímž jsou obrazové motivy zbaveny jejich smyslové názornosti a konkrétnosti. K dalšímu posunu dochází tvořivým převedením slovního zprostředkování do olfaktorické kompozice.

Site specific : Umění na zakázku

GDP 05 11 — 10 12 2014 , , , , , , ,

Hlavním motivem výstavy je přístup kurátorů k výběru děl a koncipování výstav. V současném umění není neobvyklé, že si kurátoři nevybírají jen z existujících děl, ale vyberou si autora, jemuž zadají téma, na které umělec “vyrobí” nový artefakt, situaci nebo video, nebo upraví dílo již existující. Kdyby nedostal toto zadání od kurátora, dílo by pravděpodobně nikdy nevzniklo. V historii umění je tento model zakázky na dané téma a pro určitý prostor zcela přirozený. Dílo je realizováno na zakázku pro jednoho adresáta nebo jedno místo, díla umělců jsou také dělané na zakázku pro jiné umělce, jsou i díla, které si umělci nechávají vyrábět u neumělců, díla na zakázku spadající do užitého umění, projekty pro určitou instituci atd. Výstava Site specific : Umění na zakázku kromě této roviny prezentuje i díla, které se chameleonsky přizpůsobili nové situaci nebo metaforicky tento přesun a posun zobrazují.

Kurátorka: Zuzana Janečková

Foto: info@fotomisad.cz

Sinfonia domestica

konText 09 01 — 27 02 2013

Zvuková kompozice Sinfonia domestica je autorským zpracováním poetického textu Nóry Ružičkové z knihy Práce & intimita (Aspekt, Bratislava 2012). Báseň je tvořena výčtem různých dějů a procesů, které se odehrávají v domácnosti, přičemž jako aktivní a konající v ní vystupují neživotní předměty a abstraktní entity. Autorka si svůj text sama namluvila a zvukovou nahrávku postprodukčně upravila. Každému ději domácnosti přiradila určitou melodii. Tyto melodie pocházejí z rezervoáru její hudební paměti nehudebnice. Je to soubor skladeb, který reprezentuje sféru běžných, všeobecně dostupných až banálních hudebních zážitků (Óda na radost,YesterdayKde domov můjPec nám spadlaVčelka MájaNie sme zlí…). Melodie a rytmus se vytváří zmnožováním a navrstvováním částí replik. Formální struktura založená na opakování odkazuje k repetitivnímu, a často i stereotypnímu charakteru domácích prací.

Kurátorka:  Zuzana Janečková

Foto: www.fotomisad.cz

http://www.aspekt.sk/content/aspektin/ozdobne-predmety-stazuju-upratovanie

Výstavní modul konText probíhá v mimogalerijních prostorách výklenků, které jsou situované v prvním a druhém patře objektu Radnická 4

Cvičná uměnověda

GK 09 01 — 27 02 2013 ,

Slovenské umělkyně Nóra Ružičková (1977) a Marianna Mlynárčiková (1971) prověřují a testují uměnovědné a kurátorské strategie, prostřednictvím kterých se tvůrčí projevy institucionalizují a zasazují do privilegované sféry umění. Dva z vystavených projektů – Relaxačná uměnověda a Vyzdobil si dreveničku vyvrásneným bukom pracují s přisvojování uměnovědných textů, jejichž význam přesměrovávají. Ústřední zvuková instalace Relexačná uměnověda prezentuje výňatky z odborných textů formou dramatizované četby s meditačním hudebním podkresem. Význam sdělení se odsouvá, odborné vyjádření působí jako dadaistické slovní hříčky nebo abstraktní zvukomalebná sousloví. Ve výběru textů autorky zohlednily jejich vysokou čtenářskou náročnost v rozvětvené stavbě a odborném lexiku. Jemně ironický poukaz na nesrozumitelnost složitých odbnorných textů a profesního žargonu se nevztahuje jen na zkušenost laických uživatelů, ale i členů odborné komunity, nejčastěji na ose umělec a výtvarný teoretik.  Třetí prezentovaný projekt Prevodné tabuľky je textovou perzifláží, která vznikla jako výstup komparativního výzkumu propojující diskurz slovenského umění s jinými sférami a odvětvími kultury nebo vědy. Projekt spadá do oblasti institucionální kritiky, jež v tomto případě poukazuje na umění v pozici sociálního konsensu.

Od počátku umělecké spolupráce Nóry Ružičkové a Marianny Mlynárčikové v roce 2004 představuje text určující téma. V předchozích projektech se věnovaly vazbám obrazu a textu, pracovaly s apropriačními přístupy. V současných pracích nahlížení na text jako na projev sociální identity, jehož funkčnost se při posunu mimo oborové teritorium absurdně mění a vytrácí. Tento posun současně umožňuje uvědomovat si typické (soudobé)  vyjadřovací a myšlenkové postupy.

Marika Kupková

Vyzdobil si dreveničku vyvrásneným bukom, umelecký výskum – sada 36 voľne rozoberateľných pohľadníc, 2012

Projekt svojou formou spracovania napodobňuje propagačné a komerčné stratégie, ktoré v súčasných galériách a múzeách obvykle dopĺňajú výstavnú a lektorskú činnosť. Návštevník galérie si môže vybrať zo série voľne rozoberateľných pohľadníc, ktoré vytvorili autorky. Na lícnej strane pohľadníc sú reprodukované amatérske fotografie samorastov z tvorivej dielne slovenských samorastárov, na rubovej strane sa nachádzajú úryvky z textov slovenských historikov a teoretikov umenia, v ktorých sa títo vyjadrujú o dielach moderného a súčasného slovenského umenia. Autorky obrazy a texty vybrali a skombinovali tak, aby u diváka vyvolali dojem, že texty vznikli ako priame komentáre samorastov, a vo svojej experimentálnej fikcii tak priradili samorastárstvo k takým kodifikovaným druhom umenia, ako je sochárstvo alebo maliarstvo. Využili pri tom obvyklé prostriedky (analytické a interpretačné texty), ktorými sa výsledky tvorivosti začleňujú do sféry umenia a do diskurzu dejín umenia. Týmto gestom sa pokúsili upriamiť pozornosť divákov na inštitucionálne rámce a podmienky, ktoré umenie nielen konštituujú, ale do značnej miery aj limitujú. Navyše v periférnych oblastiach (a v diskurze svetového umenia Slovensko perifériou bezpochyby je) je strach z narúšania hraníc disciplín, žánrov, druhov… a z priepustnosti inštitucionálnych rámcov umocnený vedomím vlastnej marginálnosti. V tomto zmysle je prepašovanie neumeleckých objektov do galerijného priestoru vyhradeného pre umenie s veľkým U nielen narušením vžitej hierarchie, ale samorastárstvo tu možno vnímať i metaforicky ako reprezentáciu periférnosti a bezvýznamnosti slovenského umenia v kontexte svetového umenia.

Prevodné tabuľky, výstupy interdisciplinárneho komparatívneho výskumu, 2012

Prevodné tabuľky obvykle slúžia ako pomôcka na premieňanie a prevádzanie fyzikálnych jednotiek a matematických veličín, ide o nástroj, ktorý je výstupom exaktného a striktne vedeckého poznania a verifikovateľného výskumu. V prípade prevodných tabuliek, ktoré sú dielom autoriek, ide o výskum umelecký, a teda neverifikovateľný. Ľavú stranu týchto umeleckých prevodných tabuliek tvorí zoznam vybraných slovenských umelkýň a umelcov, ktorí aktívne pôsobia na slovenskej scéne a ich meno je teda v rámci širšej odbornej komunity známe a pôsobí ako značka, ktorá reprezentuje konkrétny výtvarný štýl a názor. Pravú stranu tvorí nomenklatúra pojmov z vybraných oblastí vedy a kultúry – ako napr. ornitológia, meteorológia, gastronómia, slovenský showbiznis. Tieto pojmy autorky priraďovali na základe podobností k jednotlivým menám z oblasti umenia. Usúvzťažnili tak oblasti a disciplíny, ktoré majú celkom odlišné dispozitívy a ktoré obvykle vnímame ako úplne nespojité, ba v niektorých prípadoch ako protikladné (kultúra versus príroda, vysoké versus nízke).

Relaxačná umenoveda, zvuková inštalácia, 2012

(v nahrávkach sú použité úryvky z kníh Jána Bakoša: Umelec v klietke a Kataríny Bajcurovej a Jána Abelovského: Výtvarná moderna Slovenska)

V tomto projekte autorky spracovali prisvojené texty etablovaných slovenských umenovedcov a historikov umenia do podoby relaxačných nahrávok. Reagovali tak na vžitý postoj priaznivcov umenia a návštevníkov galérií, ktorým sa sofistikovaný jazyk umenovedného diskurzu zdá príliš náročný a nezrozumiteľný a preto k nemu pociťujú nedôveru a odpor a posunuli vnímanie týchto textov do inej polohy, do odlišného módu, v ktorom sa z nich, i vďaka ich nepreniknuteľnosti a komplikovanosti, stáva prostrisedok pre navodenie príjemného meditačného stavu. Percepcia týchto textov už teda nie je namáhavá a frustrujúca, ale práve naopak. Ako umelkyne zároveň obrátili zaužívané pravidlo jednosmernosti hodnotenia, podľa ktorého výsledok umelcovej práce reflektuje vedec, teoretik alebo kritik, a podrobili umeleckej reflexii prácu umenovedcov.

Nóra Ružičková

Foto: www.fotomisad.cz