Boží dílo

GDP 01 08 — 27 09 2018 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Jediné místo, o kterém v současné době víme s jistotou, že skýtá život, je planeta Země. Chytré město budoucnosti možná pluje na vodě a možná letí vesmírem. Život narazil na schopnost vyvinout dynamický vztlak při mnoha různých příležitostech, ale vždy hrají roli křídla. Boží dílo je jakousi metaforickou iniciací letu, ve které bude možné zažít tento vztlak a krásu přírody v její surovosti. Schopnost ji absorbovat a neschopnost přenést tuto zkušenost do galerijního prostředí se staly hlavním podnětem pro vznik tohoto rozsáhlého projektu. Výstava je zde hlavně cestou. Je možné ji chápat také v taoistickém smyslu, kdy se samotná cesta stává cílem i dílem. Všechny klasické principy galerijního provozu jsou narušeny a přehodnoceny. Doprovodné programy, které se vážou k výstavě, jsou rovnocennou, ne-li hlavní částí celého projektu. „Cesty“ ve výstavě zahrnují návštěvy umělců, kteří pracují s přírodou a v přírodě, i s umělci, kteří přírodu jen pozorují a potom instalují v aseptickém galerijním prostoru, který se stal jen jednou z cest. Kontrast umělého a přírodního je tím, co nás přitahuje. Nepřenosnost místa, času a zážitku. Přesnost okamžiku. Schopnost vnímat tu a teď, sdílet bez slov, kontextualizovat bez manipulace. Příroda je formou očisty tělesné i duchovní. Projekt nemá klasického kurátora ani architekta, je živým sociosystémem, který prožívá obě polohy – výstavu jako zážitek nadřazený estetizaci přírody versus přírodu jako produktu umění a diskurzu.

Jan Ambrůz, Dana Balážová, David Bartoš, Nikola Brabcová, Vít Čechmánek, Markéta Filipová, Juraj Gábor, Katarína Hládeková, Tomáš Hlavenka, Ondřej Homola, Zuzana Janečková, Pavel Jestřáb, Šimon Kadlčák, Marika Kupková, Květena, Jan Lidmila, Markéta Lisá, Jan Machýček, Oldřich Morys, Marián Mrózek, Tereza Nesládková, Nóra Ružičková, Eva Rybářová, Palo Snoha, Jiří Suchánek, Kateřina Šillerová, Veronika Špundová, Marie Štindlová, Karin Šrubařová, Maja Štefančíková, Lucia Tkáčová a kolektiv, Adam Turzo, Ondřej Vinš, Martin Zet

Foto:  www.fotomisad.cz

 

Harmonogram organizovaných výletů:

Srazy před Galerií TIC, více info na FB a v sekci doprovodné programy

 

5. 8. 2018 od 15 do 21 hod. / Chateliér – Tomáš Hlavenka (chůze)

11. – 13. 8. 2018 odjezd 8.30 hod / Zraková pyramída Juraj Gábor a Megoňky v Milošové (auto, chůze – Súľov, Milošová – Slovensko)

23. 8. 2018 – odjezd 10.15 z Nádraží Královo pole / Atlas spontánního umění – Šimon Kadlčák (vlak, bus, chůze – Kunštát / Bořitov)

3. – 13. 9. 2018 – start v 9 hod. / D1 – Ondřej Vinš (chůze podél dálnice D1 z Brna do Prahy)

20. 9. 2018 – start v 10 hod. / Oldřich Morys (chůze – Brno)

22. 9. 2018 – Květena / výměnná burza odřezků, dvorek Radnická 4 / Kino Art – filmy 18.00 Planeta Česko v 20.30 film Zahrada 

23. 9. 2018 – od 16 do 22 hod. / U ohně / Brno – zastávka Čtvery hony / Rajská zahrada – Markéta Lisá (tram, bus, chůze)

 

Site specific : Umění na zakázku

GDP 05 11 — 10 12 2014 , , , , , , ,

Hlavním motivem výstavy je přístup kurátorů k výběru děl a koncipování výstav. V současném umění není neobvyklé, že si kurátoři nevybírají jen z existujících děl, ale vyberou si autora, jemuž zadají téma, na které umělec “vyrobí” nový artefakt, situaci nebo video, nebo upraví dílo již existující. Kdyby nedostal toto zadání od kurátora, dílo by pravděpodobně nikdy nevzniklo. V historii umění je tento model zakázky na dané téma a pro určitý prostor zcela přirozený. Dílo je realizováno na zakázku pro jednoho adresáta nebo jedno místo, díla umělců jsou také dělané na zakázku pro jiné umělce, jsou i díla, které si umělci nechávají vyrábět u neumělců, díla na zakázku spadající do užitého umění, projekty pro určitou instituci atd. Výstava Site specific : Umění na zakázku kromě této roviny prezentuje i díla, které se chameleonsky přizpůsobili nové situaci nebo metaforicky tento přesun a posun zobrazují.

Kurátorka: Zuzana Janečková

Foto: info@fotomisad.cz

Svět práce (“Live in Your Head”)

GDP 18 06 — 30 07 2014 , , , , , , ,

Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme především na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem.  Jako „práci“ pravidelně označujeme texty, umělecké projekty a artefakty, čímž příznačně posouváme důraz od samotného výsledku směrem k otevřenému procesu vzniku. Vystavený soubor zahrnuje různé referenční  přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje emoční postoje k vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, a to jak v abstrahovaných formách, tak v proklamacích nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům.

Určujícím vodítkem tohoto projektu je odklon pozornosti od obvyklých kulturních a sociálních významů, s nimiž bývá práce spojována. Titul výstavy je tak jemnou ironií vůči ideologickým stereotypům – a to i skrze výpůjčku podtitulu kanonické výstavy Haralda Szeemanna – a současně poetizací nekonečné důležitosti, kterou práci přikládáme. Oproti skupinové identitě, politických postojům a historické revizi stojí subjektivita a imprese bez jednotících a důrazných argumentů. Tyto úrovně jsou ale přirozeně prostupné a nedělitelné, nejsou protichůdné, což dokládá i sama výstava. Pokud se zde ovšem objevují emblematické motivy a žánry s politickými konotacemi včetně toho nejdoslovnějšího – půdorysu výstavní paneláže ve tvaru kladiva – pak účinkují subverzivně, v nadsázce a parafrázi.

Výstava převážně staví na projektech, které vznikly speciálně pro danou příležitost. (Mimochodem právě ty se konceptu výstavy vzpírají nejzřetelněji.) V některých případech jen popostrčila k realizaci nebo dokončení starší nápady, jindy účinkuje jako přímý impulz jejich vytvoření. Typologicky můžeme vystavené práce rozčlenit do dvou okruhů: jednak je to „metodologická poetika“ a tematizace vnímání, přítomná ve videích Zbyňka Baladrána, Filipa Cenka a Jana Šerých, v objektu Manifest metaspektivy II. Dušana Zahoranského i básni – dialogu Markéty Lisé a Lenky Vítkové, jednak emblematická redukce „práce“ v objektech Oldřicha Moryse a malbě Zbyňka Mikeše. Oba okruhy se setkávají v instalaci Kataríny Hládekové Spiegel im Spiegel. Výstava je součástí dramaturgického cyklu Anketa, který v letošním roce probíhá v Galerii U Dobrého pastýře, zaměřeného na referenci vlastní (umělecké) činnosti.

Marika Kupková

Foto: info@fotomisad.cz

Součástí kresby

GM 04 12 — 15 01 2014
Zážitková báze uměleckých děl je vždy založena na interakci. V dílech Oldřicha Moryse je divák často mírně intimně konsternován a následně prožívá katarzi. Již v celé řadě prací se autor pohrává civilním způsobem s interakcí a performance, reaguje na prostor, jeho součásti i blízké okolí (Pěkná blbost, 2012, Soused, 2011, Kapesní instalace, 2011, Hlazení 2010). Divák je k participaci vyzýván, nebo se tak děje tajně (Praní, 2011). Oldřich Morys balancuje na tenké konstrukci instalací a interakcí, zkoumá nejen reakce diváků ale i vlastní limity (Pěkná blbost, 2012, Autoportrét, 2011). V site specific projektu Součástí kresby procházíme úzkým
koridorem jako ze scény ve filmu V kůži Johna Malkoviche, na jehož konci se nám může vybavit scéna z dalšího filmu Matrix, kdy se Neo rozhodne vstoupit na vlastní nebezpečí do neznáma. V prostoru galerii se ocitáme v podobné situaci, rozhodujeme se, zda vstoupit do tajuplného díla a zažít, co nám autor připravil. Důležitým prvkem je moment překvapení, labilita, křehkost, odvaha dívat se na obnaženou podstatu věci a být přitom nad věcí.
Foto: info@fotomisad.cz