RUCE

GDP 24 09 — 29 10 2014 , , , , , , , ,

… a tehdy paže dostala pokyn a…

Kurátor Jiří Ptáček

Foto: info@fotomisad.cz

Alotrium (Expanded Performance)

GDP 22 01 — 05 03 2014 , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Výchozím záměrem výstavy Alotrium není dokumentace, ale rozšíření performance art: osvětlení jejích východisek, manifestů a motivací. Cílem kurátorů bylo prostřednictvím výstavy zpřístupnit to, co bychom mohli nazvat teorií praxe. Existují festivaly, performance art se vyučuje na vysokých uměleckých školách, v posledních letech se rozmáhá zvýšený zájem o reflexi její historické dokumentace. Co ovšem chybí, je objasnění kontextu, pohyb v rozšířeném poli významů, hledání souvislostí směrem k antropologii, etnografii, performance studies. Výstavu lze dělit do dvou významových okruhů. První glosuje osobní přístupy vystavujících umělců. Reflektuje důvody a manifesty, ve kterých osvětlují svou práci a poodhaluje tak svět za závěsy, utajené a jinak nečitelné motivace. Druhý okruh se zabývá performance ve vztahu k uměleckému vzdělávání a jako základní charakteristikou komunikace. Výstava je již třetí prezentací dlouhodobého projektu Expanded Performance, který se zabývá performance art v rozšířeném kontextu uměleckých a mimo uměleckých významů.

Jana Písaříková

kurátoři: Jana Písaříková a Tomáš Hodboď
Černý Hlásič_Black Voice, 2014

Expanzí projektu mimo výstavní prostor je virtuální instalace Tomáše Javůrka a Barbory Trnkové. Jedná se o webovou stránku, která se zobrazí jen v konkrétní dobu závislou na postavení uživatele této stránky vůči Slunci, respektvě vůči absenci jeho záření.
Instruktáž:
Klikni na odkaz.

http://black.metazoa.org/voice/

Foto: info@fotomisad.cz

Píle

GDP 31 08 — 12 10 2011 , , , ,

Píle už dnes neznamená to, co dřív. Úspěch bez zjevné námahy je přitažlivější. Píle zní podobně nepříjemně jako otrocká pracovitost nebo horlivost. Na druhou stranu se nenosí říkat, že nemáme co dělat nebo že máme spoustu času. To zase naznačuje, že jsme nežádaní, nedůležití. Nechceme být pilní jako včelky, ale také nechceme zůstat bez práce.Včely pracují soustavně a rytmicky a neohlížejí se na jedince. Žijí a umírají v zájmu celku.  Proč znovu nebýt pilným hmyzem a nesplynout s rojem? Projekt zkoumá obrazy společenského uspořádání, jak se zrcadlí ve včelím úlu, důvody jejich vymizení a možnost jejich návratu. Výstava tematizuje lidský vztah k včelí utopii či dystopii jako příznak společenského ovzduší. Pojednává „včelí píli“ v metaforických rovinách i v doslovnějších společenských a ekonomických odkazech.Vystavující umělci: Vasil Artamonov & Alexey Klyuykov, Bureau of Melodramatic Research (Irina Gheorghe, Alina Popa), Pavel Sterec, Tomáš Uhnák, Martin Vongrej.
Kurátorská koncepce: POLE (Vasil Artamonov, Alexey Klyuykov, Václav Magid, Tereza Stejskalová, Pavel Sterec, Tomáš Uhnák)

Foto: misad@volny.cz

Nízké napětí

GM 02 09 — 01 10 2009

Východiskem tvorby Pavla Sterce (AVU Praha) je dlouhodobě performance, respektive performativní přístup k práci, kdy případné artefakty vznikají jako výsledky experimentů, konstruovaných situací a epizodických dějů. V tomto kontextu je třeba vnímat fakt, že sama výstava Nízké napětí, kterou autor připravil pro Galerii mladých, je pojata jako experiment, respektive jako jeho reprezentace. Nízké napětí je vystavěno na půdorysu slavného pokusu I. P. Pavlova se psy. Pavlov prokázal, že za vhodných podmínek lze asociativně vytvářet nové vazby mezi počitkovými vjemy a fyziologickými reakcemi. Zatímco na počátku psi slinili „přirozeně“ v očekávání stravy, na konci pokusu se podařilo dosáhnout toho, že tuto reakci spouštělo pouhé rozsvícení světla. Tento posun od reálného k symbolickému představuje podnětnou metaforu, kterou můžeme vztáhnout na civilizační proces jako celek a umění jako jeho součást.

Pavel Sterec rozdělil prostor galerie do pěti částí, které odpovídají jednotlivým krokům Pavlovova pokusu. Potravu (psí žrádlo) jako výchozí bod experimentu nahradil autor sérií fotogramů. Ty zaujímají v kontextu umělecké tvorby velmi specifické místo – jde o znaky indexové povahy, v nichž se skutečnost do obrazu „otiskuje“ na základě čistě kauzálních vztahů. Ve srovnání s fotogramy pak mají další artefakty, s nimiž se v instalaci setkáme, o poznání symboličtější povahu, byť se jedná o obyčejné předměty – zvonky a světla.

Pro uchopení Stercovy výstavy je zásadní číst ji jako celek – jako instalaci, v níž jednotlivé části nabývají významu ve vzájemném vztahu, respektive na základě pozice, kterou zaujímají v celkové skladbě. Instalace se svou dráždivou povahou, v níž i obyčejné věci nabývají statutu uměleckého díla, má také vzácnou schopnost nově vymezovat teritorium, v němž se odehrává umění. Tento aspekt sehrává v Galerii mladých, která postrádá jednoznačné prostorové ohraničení, důležitou roli. Nízké napětí nelze jako výstavu pouze registrovat (podobně jako když se rychlým pohledem do galerie, v níž visí obrazy, ujistíte o tom, že všechno je, jak má být). Podobně jako pavlovovský předobraz představuje výstava uzavřenou strukturu, v níž opomenutí jednoho kroku brání dosažení kýženého cíle. Podstatný rozdíl je ten, že zatímco ve zmíněném pokusu bylo hodnocení výsledků zcela v rukou experimentátora–pozorovatele, zde se dílčí výsledky sčítají formou jednotlivých diváckých introspekcí a nemohou tak nabídnout jiný než fragmentární obraz.