a b c

GK 26 10 — 07 12 2011

Pro Pavlu Gajdošíkovou (1980)  je příznačná tematizace architektury od volného užití interiérů a staveb jako obrazového námětu po abstraktnější definování prostoru. Dominantním médiem, které tato absolventka Skreplova malířského ateliéru AVU využívá, je kresba. Fragmentární a barevně redukovaná kresba vesměs zpodobňuje autorčin soukromý prostor.  Kombinuje neidentifikovatelné útržky a znatelné odkazy k všedním věcem jako jsou šaty nebo zařízení bytu. Fragmentarizace a poetický fokus zbavuje obrazy věcného obsahu a posouvá je do abstraktních rovin, které diváka znejišťují. Vedle série kreseb bude na výstavě zastoupeno i video s detailem skládaní papíru. Měnící se tvary papírových skládanek připomínají abstraktní linie použité v kresbách. Abstrahování estetických a syntaktických motivů reálné architektury se zde ještě výrazněji vzdaluje od reality a funguje jako obecný neurčitý princip skladby / stavby.

Marika Kupková

Foto info@fotomisad.cz

Foto: archív autorky

Ribba (30×40 cm)

GK 23 09 — 28 10 2009 , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava Ribba (30 x 40 cm) se v Galerii Kabinet ocitla poněkud nečekaně. Její rychlá příprava byla dána nutností poradit si s náhle uvolněným prostorem ve výstavním plánu. Základní jednotící prvek výstavy – dýhový rám o rozměru 30 x 40 cm – na první pohled nepůsobí jako dostatečně nosný koncept ani jako příliš velké lákadlo, z něhož by se dalo vycházet při oslovování autorů. Při vědomí genealogie vzniku této výstavy má ovšem volba rámu prodávaného v obchodním domě Ikea poměrně zjevné konotace.

Jmenovaný obchodní dům zakládá svou úspěšnou strategii na tom, že nabízí zboží dobře odpovídající rychlé době, v níž už nábytek tolik neslouží jako předmět trvalého soužití, ale spíše jako sezónní zboží, které rychle a elegantně vyplní potřebný prostoru a po obnošení může být bez velkého sentimentu vyměněno.

Nábytek Ikea stále více představuje jakýsi neutrální kód, který prostupuje byty napříč celou Evropou. Stejně tak rámy Ribba nepřitahují pozornost k tomu, co v galerii není (a mohlo být), ale vytvářejí neutrální pozadí pro jednotlivé umělce, kteří do nich prostřednictvím své práce vstupují. Výběr autorů pro výstavu byl vědomě spíše volný a pocitový. V pozadí konkrétních oslovení ovšem stálo vědomí, že se v  práci dané umělkyně nebo umělce projevuje zaujetí drobnějším formátem, na kterém se často odehrávají podstatné kroky individuálního směřování a tvůrčího vývoje.

Jediným skutečně limitujícím prvkem byl formát, proto se na této výstavě setkáváme s celou škálou formálních přístupů a řešení. Zatímco některým autorům nabídla tato výstava příležitost představit starší, dosud nevystavené práce, jiní pracovali přímo pro dané zadání a vědomě se vyrovnávali jak s těsným kontextem konkrétního rámu, tak s celkovým, trochu bazarovým charakterem výstavy. Věříme, že tento ne zcela obvyklý přístup ke koncipování skupinové přehlídky otevřel prostor pro srovnání a nové pohledy na práce autorů, z nichž někteří jsou již včleněni do těsných interpretačních schémat.

Jan Zálešák

Foto: misad@volny.cz