Kempink

GK 27 10 — 01 12 2010

Fotografický soubor absolventky katedry fotografie FAMU Petry Steinerové monitoruje současnou kempovou kulturu v Čechách, kterou umělkyně pojímá jako modelový urbanistický systém a sociální mikrosvět. Upomíná na všeobecně sdílenou sociální zkušenost s rekreačním fenoménem spjatým zvláště s posledními dvěma dekádami socialismu. V tomto ohledu se téma kempinku vlastně propojuje s vlastnostmi média fotografie co do zachycování pomíjivosti a nenávratnosti, nostalgie z minulého času.

V letech 2008 a 2009 autorka procestovala kempy v Čechách, aby dokumentovala onu zvláštní symbiózu přírody, dočasných domovů a dočasných obyvatel. Z pořízeného materiálu pak selektovala soubor třiceti fotografií, z nichž některé zvětšila až na velikost 120 x 150 cm.  Velkorysý formát autorka nevolí pro estetickou působivost „monumentálního obrazu“, ale kvůli snaze o dostatečnou viditelnost, respektive zdůraznění všech detailů. Ve fotografiích se tedy pojí „prostý“ dokumentaristický záznam a propracované kompoziční řešení, jež staví na dialogu více obrazových plánů a detailů. Tento přístup případně ilustruje autorčino pozorovatelské zaujetí „danou“ realitou, bez záměru výraznější manipulace.  I technologická stránka je odpovídající – autorka fotografuje výhradně na velkoformátovou zrcadlovku, preferuje analogovou fotografii, která oproti digitálnímu záznamu neumožňuje snadný způsob manipulace s obrazem.

Petra Steinerová události zaznamenává neutrálně, nepředvádí autorský subjekt ani samo médium a jeho formální vlastnosti. Jakkoli je ale fotografie zastaveným časem a „otiskem“ světa, stále se jedná o subjektivní interpretaci skutečnosti. I snímání neinscenované reality formuje estetická koncepce – volbou rámu obrazu, úhlu pohledu apod. V autorčině postoji každopádně není zřetelný kritický přístup a tendence projektovat vlastní osobu. Dochází zde k částečnému zastírání procesu enunciace, tj. zastírání stopy vypravěče a procesu vypovídání. (Byť fotografie neumožňuje primární a sekundární identifikaci, která s enunciací souvisí, jako je tomu příkladně u filmu.) Toto nepřímé oslovení diváka ustavuje spíš voyeuristický než exhibicionistický režim.  Vnímání autorčiných „krajinářských“ fotografií tak nabízí víc kontemplaci než bezprostřední stimulaci.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz