Teorie duchů

GDP 01 03 — 20 05 2017 , , , ,

Černou a bílou můžeme považovat za ghost colours mrtvé připomínky živých barev. Barevnost, která vyprchala. Zůstala jen vzpomínka v odstínech šedi. Pomocí světla a stínu vytváříme dvojníky skutečnosti. Tajemné odrazy, které přes dvě stě let pronásledují naše představy o světě. Fotografický proces jako umění duchů, konflikt přízraků. V seriálu Black Mirror průvodkyně Katie vysvětluje Cooperovi novou počítačovou hru, kterou právě testuje: Vítej v devatenáctém století. Žádná televize, žádný internet, žádná wi-fi. Čím méně rozptýlení, tím častěji lidé vidí duchy. Nepřetržitost vizuálních podnětů vzbuzuje podobný účinek, jako jejich absence. Technické obrazy zářící z monitorů můžou přivolat vidiny stejně jako plamen, který vrhá stíny na zeď. Technologické inovace neustále vylepšují naší schopnost vyvolávat přízraky, říše duchů se rozšiřuje. Hito Steyerl mluví o digitálních obrazech s nízkou kvalitou a špatným rozlišením jako o přízracích obrazů – ghost of an image. Ve své obraně chabých obrazů jim přisuzuje roli svědků současné vizuální roztříštěnosti a neustálého přemisťování. Obrazy s nízkým objemem dat se můžou jednoduše šířit, uploadovat a stahovat. Jako duchové vizuální kultury snadno prostupují ekonomickou zdí komodifikace. Zapomenuté filmy se nelegálně objevují na internetu ve formě rozmazaných souborů mp4 nebo avi. Britský snímek Ghost Dance má na síti necelých tisíc megabitů. Ve filmu mimo jiné vystupuje Jacques Derrida a vysvětluje svojí teorii duchů: Ať už na duchy věřím nebo ne, říkám ať žijí duchové. Jiná teorie tvrdí, že duchové jsou naživu a my všichni jsme mrtví. Oni nás o tom neustále přesvědčují.

Kurátor výstavy: Jiří Havlíček

Architektura výstavy: Martina Holá

Grafická spolupráce: Anymade Studio

Foto: www.fotomisad.cz

 

Výstava vznikla ve spolupráci s Polansky Gallery v Praze a Galerie Emanuel Layr ve Vídni.

 

 

23.3. v 19 h / kavárna PRAHA / Husova 18 / Brno

Doprovodný program k výstavě Teorie duchů

Film Týden (r. Jiří Havlíček, 2016, 12 min., 16mm)

Film původně vznikal na motivy Nezvalovy knihy Valérie a týden divů. V průběhu realizace se ukázalo, že důležitější než Valérie, je médium filmu a týdennní časová jednotka, ve které se odehrává a opakuje náš život. Abstraktní krajina vyvolané emulze prostupuje konkrétní krajinou, ve které se postupně objevují stopy lidské civilizace. Hudební performance Jan Kratochvíl.

 

Zajatci filmu (r. Jiří Havlíček, 2012, 10 min., VHS)

Video-fragment odehrávající se v prostoru mezi několika filmy. Volně inspirováno českým snímkem pro děti Kaňka do pohádky a francouzským němým seriálem Les Vampires. Hudební doprovod Morton Feldman. Hrají: Anita Somrová, Ondřej Novák, Jiří Havlíček sen.

 

Mluv, abych tě viděl

GK 18 06 — 30 07 2014

Romanu Štětinovi se daří vystihnout zvláštní situaci vnímání, kdy je autenticita – například společné zobrazení nebo synchronnost obrazu a zvuku – „nemístná věc“. Jedná se o zaznamenávání skrytého aparátu rozhlasové tvorby. Studia, techniky, personálu, tj. všeho, co jako posluchači „nepotřebujeme“ vidět. Nastává opačná problematizace našich recepčních stereotypů, než jakou jsme zvyklí podstupovat: namísto asynchronicity obrazu a zvuku se stává překvapivou právě jejich souhra. Dochází nejen k rozšíření vjemů, ale také k transformaci stávajících, jako při přechodu od němého filmu ke zvukovému. Oproti tomuto příkladu v autorových videích a filmech ale nedochází k „adekvátnímu“ přizpůsobení původního média inovovanému, rozšířenému režimu. Jako bychom do filmové projekce souběžně pustili spontánně pořízený audio záznam celého natáčení.

Na výstavě jsou zastoupena autorova nejnovější videa Jazykolam a Bez názvu (Odezva), z nichž byl pouze Jazykolam prezentován v rámci projekce v kinosálu. Mimochodem tato konstelace – reflexe média rozhlasu od vizuálního umělce promítaná v klasickém kinosále – vytváří pro autora příznačnou skrumáž mediálních a oborových aparátů, která nás soustavně ponouká, abychom ji zkoušeli rozmotávat.

Nejde jen o to zobrazit „neviděné“, autor navíc inscenuje rozhlasové profesionály v absurdních činnostech, rozehrává jejich rutinní bravuru v nemístných situacích. Vypreparovaná automatičnost běžných úkonů tak získává performativní dimenzi.

Střihačka Jitka Borkovcová nezpracovává autentickou rozhlasovou nahrávku, která by měla jít do vysílání, ale „bezúčelně“ stříhá přeřeky v jazykolamu. Vidíme, jak se na pravý pás navíjí hotový bezchybný sestřih, ale už nemáme možnost si jej znovu poslechnout. V Odezvě se pokouší rozhlasový redaktor, reportér a moderátor Tomáš Černý (shodou okolností stejný redaktor, který namluvil Jazykolam) zachytit v reálném rozhlasovém studiu signál jakékoliv rozhlasové stanice. Protože se studio nachází v železobetonové budově, ladí pouze jakýsi ambientní šum. Jsme svědky neúspěšné snahy vrátit koncový signál určený posluchačům na jeho vlastní počátek, tedy zpět do rozhlasového studia. Tento obraz zároveň ilustruje odvěký komplex rozhlasových pracovníků: absenci zpětné vazby. Převíjení mantricky repetitivní nahrávky na střihačském pultu, ladění rozhlasu v rozhlase a konečně i instalační řešení výstavy naznačuje obecnější významy zacyklených a nekonečných komunikačních toků.

Marika Kupková

Foto: info@fotomisad.cz

Bezpředmětný film

GDP 06 03 — 24 04 2013 , , ,

Nahlížíme skutečnost, která je nám v rámci žité reality uzavřena, skryta. Vizuální umělec a nedávný absolvent pražské AVU (2012) Viktor Takáč koncepcí skupinové výstavy Bezpředmětný film poprvé vystupuje jako kurátor, kdy v instalačním prototypu představuje světelné obrazy generačně spřízněných autorů. Výběr děl slouží jako materiál pro konečné vyznění prostorového dělení výstavy. Ta má charakter světelné hry a vizuální kompozice, která se doslovně ztrácí a vyjevuje v oparu mlhy, kde je možno v některých chvílích spatřit abstraktní obrazce, text nebo i vzducholoď. Radikální přístup k autorství posouvá význam výstavy jednoho média do roviny jakéhosi společného „Gesamtkunstwerku“, jehož význam se odvíjí od promítaných struktrur vestavěných do výstavního prostoru. Díváme se, jsme pohnuti.

Foto: www.fotomisad.cz