Od knihy ku knihe

GDP 20 09 — 28 10 2017 , , , ,

Ukazovákem automaticky hladíme displeje našich smart telefonů nebo tabletů, abychom procházeli stovky obrázků, vstupovali do odkazů, ukládali a sdíleli data. Tím stejným ukazovákem listujeme i stránkami knih, putujeme jím po řádcích textu, poklepáváme na důležitá místa. Haptický kontakt s informací stále přežívá i v dnešní digitální době. Výstava „Od knihy ku knihe“ představuje tři umělecké projekty, na jejichž počátku byly knižní zdroje nalezené v antikvariátech na různých místech Střední Evropy. Jejich sdělení, estetický charakter a historický kontext byly východiskem pro vznik nových autorských děl, jejichž „logickou“ formou publikování je právě kniha. „Kniha jsi a v knihu se obrátíš.“ Tak nějak by mohlo znít společné motto všech vystavených projektů iniciovaných a produkovaných renomovaným uměleckým centrem Banská St a nica Contemporary. Výstava upozorňuje na jednoduché, a přesto pozoruhodné momenty: že (autorská) kniha je kontinuálně silný žánr, že archivní východiska neomezují, ale podporují účinnost sdělení, nebo že nám jejich čtení umožňuje dotknout se  ̶  být „zasvěcen“ do rozmanitých kulturních kódů.

 

Foto: www.fotomisad.cz

Folk Recyklace

GDP 01 05 — 26 06 2013 , , , , , , , , ,

Výstava Folk-recyklace prezentuje díla deseti českých a slovenských umělců: Davida Demjanoviče & Jarmily Mitríkové, Báry Chlastákové, Svetlany Fialové, Barbory Lungové, Svätopluka Mikyty, Venduly Pucharové-Kramářové, Jana Vytisky, Ivany Slávikové a Slávy Sobotovičové, pro které je folklorní tématika zdrojem inspirace, námětem i předmětem “recyklace”. Jinými slovy, tato výstava ukazuje, jak živá a aktuální je folklorní tématika pro umělce mladší a střední generace v Čechách a na Slovensku. Zkoumá, jakým způsobem tvůrci nakládají s (tradičními) tématy, jaké náměty a motivy volí, a zda stále pracují s tradičními technikami. Prezentuje nový vizuální jazyk, čerpající mnohé z tradičního výtvarného folklorismu, mající přitom přesah až k folklorismu kontroverze, a tendenci recyklovat folklorní náměty a motivy (běžný život, lidový oděv, lidové písně, ornament a další) s obohacením je o nové významy.

kurátorka: Magdaléna Ševčíková

Foto: www.fotomisad.cz

Umělec je vyvolený

GK 21 03 — 19 05 2012 , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava “Umělec je vyvolený” reaguje na romantické pojetí autora jako někoho výjimečného, spojeného s vyšší estetickou oblastí, která má poznávací a religiózní přesahy. Umělec je vyvolený, aby onu “vyšší sféru” publiku zprostředkoval. Výstavapředkládá způsoby současné umělecké praxe tematizující identitu umělce i kulturní stereotypy s ní spjaté. Vybraná díla zahrnují ryze biografická témata nebo se odehrávají na úrovni konstrukce fikčních identit a paradokumentů. Souvztažnou oblast představují autobiografie, v nichž autor interpretuje vlastní uměleckou činnost. Projekt propojuje zaujetí stereotypy tradovanými především filmovým a literárním životopisectvím stejně jako regulérní úvahu nad nejasným až nežádoucím společenským statutem současného umělce.

Foto: www.fotomisad.cz

Repro: archiv autora

Umělec je vyvolený

GDP 21 03 — 19 05 2012 , , , , , , , , , ,

Skupinová výstava “Umělec je vyvolený” reaguje na romantické pojetí autora jako někoho výjimečného, spojeného s vyšší estetickou oblastí, která má poznávací a religiózní přesahy. Umělec je vyvolený, aby onu “vyšší sféru” publiku zprostředkoval. Výstavapředkládá způsoby současné umělecké praxe tematizující identitu umělce i kulturní stereotypy s ní spjaté. Vybraná díla zahrnují ryze biografická témata nebo se odehrávají na úrovni konstrukce fikčních identit a paradokumentů. Souvztažnou oblast představují autobiografie, v nichž autor interpretuje vlastní uměleckou činnost. Projekt propojuje zaujetí stereotypy tradovanými především filmovým a literárním životopisectvím stejně jako regulérní úvahu nad nejasným až nežádoucím společenským statutem současného umělce.

Foto:info@fotomisad.cz

Špinavé spomienky

GK 10 12 — 12 01 2010

Výstava Špinavé spomienky slovenského umělce Svätopluka Mikyty (*1973) je tematicky a stylově sevřenou instalací velkoformátových grafických tisků a drobných kreseb a maleb. Jedná se o specifickou reminiscenci na emblémy a motivy z 30.-50. let, které autor přepracovává a manipuluje.  Obrazový materiál z dobových knih ručně překresluje, přemalovává, gumuje nebo jinak přetváří.  (Technice překreseb a přemaleb se Svätopluk Mikyta věnuje systematicky od svého studijního pobytu ve Stuttgartu v ateliéru Klasse Freie Grafik und Malerei u Prof.Wolfganga Gäfgena na konci devadesátých let, kde byla frekventovaná „umělecká recyklace“ starého odpadu- knih, vinylových desek, apod.)  V jeho vstupech je zřetelné zaujetí esteticky typizovanou ilustrací, obrazovými symboly a ornamenty, které produkovala ideologická propaganda ať už v národním nebo socialistickém modu. Příkladným motivem jsou davové výjevy ze sportovišť, které přestrukturovává do nových perspektivních kompozic.   Působivost velkolepých davových scén nebo sošných portrétů ovšem podrývá drobným formátem vycházejícím z velikosti knižních reprodukcí. Mikytovy kresebné zásahy jsou často zdánlivě subtilní, připomínají ruční fotografickou retuš a jejich rozpoznání tak vyžaduje soustředěnější pozornost. Historickou autenticitu navíc podporuje jejich adjustace v původní dobových rámech, které autor objevuje při pravidelném prohledávání antikvariátů, bazarů, burz, apod.   Nabízí se připomenout frekventovanou uměleckou tendenci „třídění archivů“, která se ale obvykle rovnocenně soustředí na textové a obrazové materiály , a kterou Mikyta výhradně rozvíjí v rámci „tvorby obrazu“, kdy převrstvuje a zdůrazňuje (převážně již existující) obrazové prvky.

Autorův přístup k historickým odkazům hodnotí teoretik Jiří Valoch:   „Svätopluk Mikyta reflektuje již historické stopy minulého, s jeho dobovými konotacemi, a interpretuje je i přes pochopitelnou ironii a distanc subtilní kresbou, jakoby byl retušérem fotografií – a tím i jejich sémantiky. Ani jeho zásahy nejsou samozřejmě prostými negacemi, dřív naopak, snahou o pochopení, co ještě můžeme akceptovat …“

Rovnocennou součástí výstav Svätopluka Mikyty  je instalační provedení, které souvisí s potřebou doplnit výpověď o prostorovou dimenzi. V případě této výstavy se jedná o jakési scénické pozadí doplňující děj v obrazech, které připomíná kamenné pomníky. Jejich evokace je ovšem neokázalá – autor využil vyhozená linolea, jejichž přirozeně poničený povrch přetiskl na papír.

Svätopluk Mikyta se brněnskému publiku představil na dvou výstavách v Domu umění. Pro kontextualizaci tohoto tvůrce jsou obě příznačné. V prvním případě se jednalo o výstavu přidruženou k finalistům Ceny Jindřicha Chalupeckého z postu Mikytova vítězství v rámci Ceny Oskára Čepana za rok 2008 (slovenské ceny  pro tamní umělce do 35 let). Druhou příležitostí je Mikytova účast na výstavním projektu Formáty transformace 89-09, který zahrnuje sedm kurátorských příspěvků revidující dvacetileté období  po pádu komunistického režimu. Jeho začlenění do okruhu vystavujících se nabízí –  pro Mikytovu práci je charakteristický zájem o sociohistorické odkazy, které se vážou na kulminační projevy (národní) identity.  S ohledem na dosavadní zmíněné prezentace lze výstavu v Galerii Kabinet chápat jako instalačně a obrazově nejrazantnější gesto Mikytovy tvorby.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz