Výstava Špinavé spomienky slovenského umělce Svätopluka Mikyty (*1973) je tematicky a stylově sevřenou instalací velkoformátových grafických tisků a drobných kreseb a maleb. Jedná se o specifickou reminiscenci na emblémy a motivy z 30.-50. let, které autor přepracovává a manipuluje.  Obrazový materiál z dobových knih ručně překresluje, přemalovává, gumuje nebo jinak přetváří.  (Technice překreseb a přemaleb se Svätopluk Mikyta věnuje systematicky od svého studijního pobytu ve Stuttgartu v ateliéru Klasse Freie Grafik und Malerei u Prof.Wolfganga Gäfgena na konci devadesátých let, kde byla frekventovaná „umělecká recyklace“ starého odpadu- knih, vinylových desek, apod.)  V jeho vstupech je zřetelné zaujetí esteticky typizovanou ilustrací, obrazovými symboly a ornamenty, které produkovala ideologická propaganda ať už v národním nebo socialistickém modu. Příkladným motivem jsou davové výjevy ze sportovišť, které přestrukturovává do nových perspektivních kompozic.   Působivost velkolepých davových scén nebo sošných portrétů ovšem podrývá drobným formátem vycházejícím z velikosti knižních reprodukcí. Mikytovy kresebné zásahy jsou často zdánlivě subtilní, připomínají ruční fotografickou retuš a jejich rozpoznání tak vyžaduje soustředěnější pozornost. Historickou autenticitu navíc podporuje jejich adjustace v původní dobových rámech, které autor objevuje při pravidelném prohledávání antikvariátů, bazarů, burz, apod.   Nabízí se připomenout frekventovanou uměleckou tendenci „třídění archivů“, která se ale obvykle rovnocenně soustředí na textové a obrazové materiály , a kterou Mikyta výhradně rozvíjí v rámci „tvorby obrazu“, kdy převrstvuje a zdůrazňuje (převážně již existující) obrazové prvky.

Autorův přístup k historickým odkazům hodnotí teoretik Jiří Valoch:   „Svätopluk Mikyta reflektuje již historické stopy minulého, s jeho dobovými konotacemi, a interpretuje je i přes pochopitelnou ironii a distanc subtilní kresbou, jakoby byl retušérem fotografií – a tím i jejich sémantiky. Ani jeho zásahy nejsou samozřejmě prostými negacemi, dřív naopak, snahou o pochopení, co ještě můžeme akceptovat …“

Rovnocennou součástí výstav Svätopluka Mikyty  je instalační provedení, které souvisí s potřebou doplnit výpověď o prostorovou dimenzi. V případě této výstavy se jedná o jakési scénické pozadí doplňující děj v obrazech, které připomíná kamenné pomníky. Jejich evokace je ovšem neokázalá – autor využil vyhozená linolea, jejichž přirozeně poničený povrch přetiskl na papír.

Svätopluk Mikyta se brněnskému publiku představil na dvou výstavách v Domu umění. Pro kontextualizaci tohoto tvůrce jsou obě příznačné. V prvním případě se jednalo o výstavu přidruženou k finalistům Ceny Jindřicha Chalupeckého z postu Mikytova vítězství v rámci Ceny Oskára Čepana za rok 2008 (slovenské ceny  pro tamní umělce do 35 let). Druhou příležitostí je Mikytova účast na výstavním projektu Formáty transformace 89-09, který zahrnuje sedm kurátorských příspěvků revidující dvacetileté období  po pádu komunistického režimu. Jeho začlenění do okruhu vystavujících se nabízí -  pro Mikytovu práci je charakteristický zájem o sociohistorické odkazy, které se vážou na kulminační projevy (národní) identity.  S ohledem na dosavadní zmíněné prezentace lze výstavu v Galerii Kabinet chápat jako instalačně a obrazově nejrazantnější gesto Mikytovy tvorby.

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz