Ad Paintings

GDP 07 12 — 18 01 2012

Ad Paintings Tomáše Lahody jsou osobitým výrazem skepse k významu umění pro současného člověka a praktickou, výtvarnou polemikou s nejrozšířenějším a historicky nejzavedenějším uměleckým médiem – malbou.

Doba překypuje obrazy a výtvarné umění není s to udržet krok s každodenní záplavou strhujícího vizuálního spektáklu. Jeho existence je přitom úzce spojena s mechanismy trhu. Aktuálním příkladem může být současná debata o multimediální komunikaci zaměřená na rostoucí roli sociálních sítí, jejichž prostřednictvím lze střádat informace o uživatelích a následně je využít k jiným, především komerčním účelům. Sofistikované metody vyhodnocování informací umožňují lépe postihnout preference jednotlivce a přesněji se na něj zaměřit při poskytování reklamního, audiovizuálního materiálu. Také tento vývoj odsouvá umělecké formy projevu dále na periferii toho zbytku pozornosti, co nám ještě zůstala, neboť tyto rozvinuté metody průzkumu umělci neumějí (či vysloveně nechtějí) užívat.

Jednou z reakcí na dominantní postavení zmíněného typu obrazů jsou Ad Paintings Tomáše Lahody. Na rozdíl od řady umělců snažících se vzdálit od obsahů a výrazových prostředků, které by bylo lze snadno komodifikovat (což se dříve či později ukazuje jako nemožné), vykročil Lahoda opačným směrem. Předlohami jeho obrazů jsou fotografické reklamy propagující parfémy, tedy luxusní zboží, které – a to považuji za významné – je spojeno s osobní spotřebou a ideály krásy. Parfémy jsou o něco přístupnější než norkový kožich, ale už symbolizují vysoký životní standard a uspokojení náročnějších slastí. Jako takové jsou rovněž propagovány.

Tomáš Lahoda přejímá vizuální extravaganci reklamního materiálu a dále ji stupňuje kombinací hyperrealistického airbrushe a štětcové malby. Atakuje zrak přímými barvami a celkovou výtvarnou přemrštěností. Reminiscence na pop-art a neo-geo zasazují Ad Painings do uměleckohistorických souvislostí. Navzdory tomu je Lahodovy malování výrazem vyprázdnění specifického potenciálu obrazu.Ad Paintings existují pouze ve stavu podřízenosti vůči předlohám, nevzpírají se jim, vycházejí vstříc konformním požadavkům na sugestivní obraznost a podbízejí se mohutnému pudu k slasti. Do důsledku vzato jsou ovšem konceptuálně založenými pastmi, jejichž vyzývavá elegance zakrývá obsahovou vyprahlost. K ní se Lahoda vztahuje především, když jaksi ve skrytu postuluje svůj postmoderní, kritický postoj k funkci umění.

Jiří Ptáček

Foto info@fotomisad.cz