Hotel Zenit – Zpětná vlna

GK 28 08 — 02 10 2013

Výstavě nedávného absolventa VŠUP Václava Kopeckého v Galerii Kabinet předcházely stejnojmenné výstavní projekty v Ústí nad Labem, Zlíně a v Praze. Byť bez dodatku Zpětná vlna. Nejedná se o reprízování identické výstavy, ale o symbolické východisko.  Hotel Zenit je existující hotelový komplex v Bosně a Hercegovině z 80. let, tedy z období někdejší socialistické Jugoslávie, jehož architektonické a urbanistické řešení působí jednoduše řečeno jako přežitek. Působí jako monumentální památník někdejších ambicí řízené a plánované kultury.  Hotel Zenit je  metaforickým označením pro bod zlomu nebo bod obratu, pro vědomí minulého vrcholu (a logicky tedy současného úpadku) společnosti v jejím sociálním a mocenském uspořádání. Fotografie hotelu, která už ani není součástí výstavy, představuje  jakousi legendu, skrze kterou autor formuluje další, relativně nesouvisející významy.  Metaforu „obzoru“  můžeme postoupit i  autorově vyhraněnému zájmu o médium analogové fotografie, jejíž „anachronické“ využití v době digitálních technologií se stalo výlučností. Tento zájem odkazuje k obecné tendenci techno-nostalgie, kterou můžeme přiřadit k širšímu rámci sebereflexivivních strategií současného umění. Je ovšem zjednodušující zhodnotit Kopeckého přístup k analogové fotografii jako fascinaci překonaným médiem. Nejedná se totiž o rozvzpomínání nových médií a technologií na vlastní historii, tedy o určování a prezentaci vlastní identity na základě kulturní paměti. Václav Kopecký pracuje s analogovou fotografií jako s „živým médiem“, jehož možnosti jej baví systematicky prozkoumávat. Logickým projevem tohoto přístupu je také práce v temné komoře, respektive autorské zpracování všech technologický procesů výroby fotografie. Stejně logickým projevem je zájem o sémantickou rovinu tohoto média. Tématem jeho prací se stávají dílčí prvky technologické dimenze: „vlajky“ na čelní zdi galerie využívají efektu postupného osvitu fotopapíru; zátiší s tulipány je subverzivním komentářem k obchodní propagaci technologické bravury, kde autor využívá nejdokonalejší fotopapír  Ilfochrome (Cibachrome), který se už příznačně přestal vyrábět; přirozené zvlnění fotopapíru se shoduje s fotografickým záznamem, který je na něm umístěný. Závěrem ještě upozorněme na další z určujících znaků jeho přístupu, a tím je zájem o linii viditelnosti,  o režim vyjevování jevů a objektů, které mohou být divákem poznávány. Režimy viditelnosti v rozvržení viditelných a tmavých / slepých tak vytváření architektonické nebo spíše sochařské struktury. Zenit rozostřování mediální kontextů nevidno…

Marika Kupková

Foto: info@fotomisad.cz