Začátek je také konec

GDP 07 03 — 19 05 2018 , , ,

Struktury uspořádání. Rotace a zrcadlení. Středový bod. Osa zrcadlení prochází bodem rotace. Začátek je také konec. Symetrie, kruhy a přímka.

Nejjednodušší definice algoritmu říká, že jde o konečnou posloupnost přesně definovaných instrukcí pro splnění určité úlohy. Není tedy algoritmem i slovo, věta nebo film? Slovo i věta se skládá z písmen, film ze statických políček. Pouze jejich správná kombinace nese sdělení? A co když se tyto dva systémy analogicky propojí? A jak si v tomto uspořádání vysvětlit metaforu?

Výstavní koncepce pracuje s neobjektivním výběrem autorů pohyblivého obrazu (v rozmezí od videa k experimentálnímu filmu), jež spojují společné osy či body. Zájem a využívání vlastností a struktury používaného média od digitálního k analogovému, dokumentární charakter záznamu běžných, civilních situací a stopy literárních nebo textových předloh. Ty mají formu autoreference, scénáře suplujícího zvukovou stopu i autorského nebo nalezeného poetického sdělení uspořádaného podle zdánlivé náhody.

Iluzornost, imaginace a tajemství.

Kurátorka / Ivana Hrončeková

 

Foto: www.fotomisad.cz

 

Bad Filming

GDP 05 08 — 29 09 2009 , , , , , , , , , , ,

Bad Filming vychází z parafráze malířského Bad Painting ve smyslu komentování, přestupu nebo parodování tvůrčích konvencí. Médium malby zde nahrazuje audiovizuální tvorba. Výstava je předně zaměřena na videoartové projekty, resp. videa a filmy vytvářené výtvarníky a určené předně pro galerijní prezentaci, které se zřetelně vymezují vůči filmu. Provázanost se odehrává v úrovni využívání výrazových prostředků, narativních strategií, žánrových modelů nebo v adresnějším odkazu ke konkrétním filmovým tvůrcům a dílům. (V případě Adély Svobodové jde zase o stylově významovou parafrázi filmových titulků.) Transformace těchto kategorií do videoartového rámce je podmíněna zkušeností filmového diváka, jemuž ale současně nedovoluje uplatnit obvyklé recepční postupy, protože se vymyká obvyklým narativním a žánrovým modelům. Charakterizuje ji nedourčenost mobilizující diváckou recepci, jinak řečeno podněcování diváka ke zkoumání vlastní recepce.

Na výstavě jsou zastoupeni Adéla Babanová, Jan Bušta, Petra Hermanová, David Landa, Viktor Takáč, Mark Ther, Patrick Sedlaczek, Ivan Svoboda, Adéla Svobodová, Marcela Vorlíčková, Dušan Zahoranský a Kateřina Zochová. Navzdory vstupní koncepci je do výběru absolventů výtvarných škol zahrnut i absolvent katedry režie FAMU Jan Bušta, u jehož foršpanu k připravovanému hranému filmu lze nacházet obrácený směr působení. (Jeho animovaný storyboard může fungovat jako „už hotové“ videoumění.)  Další posun spočívá prolínání prvků filmových a televizních žánrů (příkladně u Adély Babanové, Marka Thera nebo Dušana Zahoranského).

Výstava odkazuje k faktu, že obě sledovaná média – film a videoart – nejsou  mediálně čistá.  Videoart měl od svých počátků charakter mediálního hybridu nebo intermédia par excelence. Právě jeho hybridní forma zviditelňuje rysy kolidujících médií.  Projekt naznačuje některé z oblastí jejich průniků a souvztažností.

Marika Kupková

Foto: misad@volny-cz