Galerie TIC » GDP

Folk Recyklace

marika — Wed, 01 May 2013 19:04:21 +0000

Výstava Folk-recyklace prezentuje díla deseti českých a slovenských umělců: Davida Demjanoviče & Jarmily Mitríkové, Báry Chlastákové, Svetlany Fialové, Barbory Lungové, Svätopluka Mikyty, Venduly Pucharové-Kramářové, Jana Vytisky, Ivany Slávikové a Slávy Sobotovičové, pro které je folklorní tématika zdrojem inspirace, námětem i předmětem “recyklace”. Jinými slovy, tato výstava ukazuje, jak živá a aktuální je folklorní tématika pro umělce mladší a střední generace v Čechách a na Slovensku. Zkoumá, jakým způsobem tvůrci nakládají s (tradičními) tématy, jaké náměty a motivy volí, a zda stále pracují s tradičními technikami. Prezentuje nový vizuální jazyk, čerpající mnohé z tradičního výtvarného folklorismu, mající přitom přesah až k folklorismu kontroverze, a tendenci recyklovat folklorní náměty a motivy (běžný život, lidový oděv, lidové písně, ornament a další) s obohacením je o nové významy.

kurátorka: Magdaléna Ševčíková

Foto: www.fotomisad.cz

Bezpředmětný film

marika — Wed, 06 Mar 2013 18:49:03 +0000

Nahlížíme skutečnost, která je nám v rámci žité reality uzavřena, skryta. Vizuální umělec a nedávný absolvent pražské AVU (2012) Viktor Takáč koncepcí skupinové výstavy Bezpředmětný film poprvé vystupuje jako kurátor, kdy v instalačním prototypu představuje světelné obrazy generačně spřízněných autorů. Výběr děl slouží jako materiál pro konečné vyznění prostorového dělení výstavy. Ta má charakter světelné hry a vizuální kompozice, která se doslovně ztrácí a vyjevuje v oparu mlhy, kde je možno v některých chvílích spatřit abstraktní obrazce, text nebo i vzducholoď. Radikální přístup k autorství posouvá význam výstavy jednoho média do roviny jakéhosi společného „Gesamtkunstwerku“, jehož význam se odvíjí od promítaných struktrur vestavěných do výstavního prostoru. Díváme se, jsme pohnuti.

Foto: www.fotomisad.cz

Anamnézy

marika — Wed, 09 Jan 2013 00:44:23 +0000

Výstava Anny Daučíkové (*1950) je výběrem ze současné video tvorby slovenské umělkyně, která působí na poli feministického – nebo obecněji a opatrněji řečeno – sociálně angažovaného umění. Výstavní soubor zahrnuje části videocyklů 33 situácií a Portrét ženy s inštitúciou. První z uvedených projektů je tvořen 33 obrazy ze života v Sovětském svazu, které vycházejí z autentických zážitků autorky a jejích nejbližších přítelkyň z období 80. let. Filmový záznam je kombinován se statickými obrazy fotografií a s textů, inscenační postupy s kvazidokumetárními. Nacházíme se “někde ve vzpomínkách”, které vyvstávají při pohledu na zdánlivě nesouvisející výjevy a které současně dokladujeme a verifikujeme prostřednictvím náhledů do osobních a (kvazi)úředních archivů. Ze série Portrétů ženy s inštitúciou je přitomen Portrét Anči Daučíkovej s cirkvou rímskokatolíckou. Podstatným zásahem do pravidel žánru je aktivizace portrétovaného, který ovlivňuje charakter své “podoby” prostřednictvím vlastního výběru instituce, s níž chce být portrétován. Daučíkové autoportrét je inscenovanou performací reagující na skutečnou událost, kdy na farnosti svědčila u církevního rozvodu své přítelkyně. Rekonstrukce průběhu její svědecké výpovědi je jasnou paralelou se zpovědní praxí, která představuje jeden z příznačných nástrojů křesťanské moci. (Církev organizuje život věřících právě kolem zpovědi. Nárokuje je povinností pravidelných přiznání z prohřešků i skrytých úmyslů, kterou mohou být pouze takto odčiněny.) Třetím vystaveným projektem je video Piano Trio z roku 2006. V tomto případě se jedná o „pouhý“ záznam autentické situace, který Daučíková pořídila v Moskvě. Pozorování bezdomovců na nábřeží kontrastuje výňatkem ze Schubertovy klavírní skladby. Výjev je nasnímán z „uctivé“ dálky, kdy aktéři netuší, že jsou filmováni. Daučíková se tak příznačně vzdává pozice natáčejícího jako osoby s privilegovanou pozicí a ruší dispozitiv záznamu, kdy je kamera aktérkou i držitelkou „moci“.

Výraz Anamnéza znamenající rozpomínání, vzpomenutí, je zaužívaný v lékařství jako soubor údajů o prodělaných nemocech, chorobách v rodině, subjektivních potížích i sociálních podmínkách. V rámci titulu výstavy Anny Daučíkové se obě významové úrovně mísí (možná i proto ten plurál „anamnézy“): jedná se o vzpomínání na prožité události a blízké osoby a současně sestavu odkazů a údajů o sociálních okolnostech, které se k nim váží. Dochází ke kombinaci subjektivních obrazů v paměti a současně rekonstrukci i kritiku výpovědí nebo údajů, které „označují“ sociální identitu člověka v závislosti na ideologickém aparátu. V Portrétu Anči Daučíkovej s cirkvou rímskokatolíckou pracuje Daučíková s odkazy k nástrojům sociální kontroly, které existují prostřednictvím „přirozených“ institucí jako je náboženství, kultura nebo rodina. Ve videích z cyklu 33 situácií zase parafrázuje jazyk represivního ideologického aparátu, kam spadá policie, soudy, armáda, atd. (Nabízí se také odkaz k „politickému tělu“ Michela Foucaulta, které je podrobováno „bio-mocí“ prostřednictvím sexuality, která byla křesťanstvím ustavena jako morálně problematický fenomén a současně podrobována kontrole a normalizaci.)

Marika Kupková

Foto: www.fotomisad.cz

Not Ready!

marika — Wed, 31 Oct 2012 14:25:35 +0000

Výstava dlouhodobě spolupracující a také manželské dvojice Hynka Alta a Aleksandry Vajd je první samostatnou prezentací jejich konceptuálně založené fotografické tvorby v Brně. Tato skutečnost je sama o sobě pozoruhodná především při pohledu na postavení, které v průběhu posledního desetiletí zaujali na poli naší současné fotografie a umění.
Oblasti lidského nevědomí je nejkrásnější přičítat rozhodnutí Alta s Vajd pojmout za těchto okolností brněnskou výstavu jako specifický průzkum vlastních archivů a vystavění specifické výstavní reality na pojmech serialita a vrstvení. Namístě je přitom polemika s výrazy retrospektiva (pohled zpět) a rekapitulace (opakování, souhrn). O první se totiž nejedná se a druhé pouze volně.
Alt a Vajd se porozhlédli po fotografiích z mnoha sérií (série je vždy základní množinou jejich práce) a učinili z nich stavební kameny pro nové uspořádání. Časové hledisko je přitom zcela potlačeno (nebo přinejmenším přeneseno na časovou dimenzi postupné recepce výstavy) a opakování se odehrává především díky tomu, že při seriální aktivitě je vždy jeho výchozí podmínkou. Za souhrn pak lze výstavu v Galeri U Dobrého pastýře považovat právě proto, jakým způsobem upozorňuje na hru s hlavními atributy jejich tvorby.
Pokud lze dopředu spekulovat o ještě nerealizované výstavě, pak lze její alespoň zčásti objasnit na jejich dosavadním přístupu k tvorbě. Hynek Alt a Aleksandra Vajd bývají autory jasně střižených výstavních souborů, jež se obtáčejí kolem jednoho stanoveného tématu. Základním klíčem k jejich nahlédnutí je reflexe fotografického média s jeho limitovanými možnostmi zobrazení, procesu zobrazování a čtení. Třebaže bych si po letech, co je znám osobně, už troufal pojmenovat jejich individuální vklady do společné práce, vzhledem k téměř důslednému (sic!) vystupování v partnerské dvojjedinosti by šlo o analýzu nepodstatnou. Právě vzájemné prostupování a kladení vrstev ovšem lze brát jako východisko k výstavě, která obvyklá jasná ohraničení znečitelňuje, ony jasne střižené soubory rozkládá a nově konsteluje jako jednou ušité šaty rozpárané na dílce a sešité v mostrózní novotvary.
Jelikož jedněmi z adresátů umění jsou vždy autoři, můžeme tentokrát mluvit o aktu přezkoumávání společné identity ryze formálním přetřízením vlastní práce. Návštěvníkovi výstavy však re-konstelace systematické práce Alta s Vajd umožňuje vnímat důrazy kladené na systematizaci, procesualitu recepce a vznikání a přehodnocování významů, jež obecně uplatňujeme vůči obrazům.

Jiří Ptáček

Foto: www.fotomisad.cz

FREJM BAJ FREJM

marika — Wed, 19 Sep 2012 16:49:21 +0000

Skupinová výstava Frejm baj frejm představí práce jedenácti autorů ze Slovenska, Maďarska, Rakouska a Mexika, kteří ve své tvorbě používají animaci. Zahrnují rozmanité transformace technických a narativních postupů animovaného filmu do výtvarných médií. V „intermediálním rozhraní“ kombinují klasické výtvarné techniky s novými médii: za použití malby, kresby, prostorových modelů apod. využívají strategie videoartu a multimediálniho umění.

Způsob instalace v prostoru galerie narušuje lineárnost audiovizuálního díla cyklickým opakováním (Tomáš Bujňák, Eszter Szabó), vícekanálovou projekcí, potlačením narace (Veronika Schubert). Animace tvoří jeden z více prvků prostorové instalace (Oto Hudec, Katarína Caková) nebo je nahrazena jiným médiem, které používá typické animační postupy, jako například sérii kreseb identického objektu v pravidelném časovém intervalu (Kveta Kazmuková). Součástí výstavy jsou také interaktivní díla, ve kterých divák uvádí do pohybu zdánlivě statické obrázky a stává se iniciátorem „kouzla jejich oživení“ (Carlos Carmona Medina).

Videa se tematicky věnují několika výrazným okruhům: národní problematiku z hlediska lexikální stránky řeší animace Veroniky Schubert, imigrační politiku poeticky zobrazuje ve své videoinstalaci Dlhá, dlhá cesta domov Oto Hudec. Videoanimace Der Turm Lucie Černekové & Petra Luhy upozorňuje na historické události související s bývalým socialistickým režimem východního Německa. Daniela Krajčová v díle 324 proniká motivem holocaustu do historie o něco dál. Ještě hlouběji pokračuje Ester Szabó v animaci Sassetta Speedcore, která parafrázuje malbu italského malíře Stefano di Giovanni Sassetta z 15. století Zatracení duše lakomce z Citerny (1437–1444), čímž vzniká klasická postmoderní reinterpretační atmosféra. Existenciální otázky se objevují v animaci Dělníci Tomáše Bujňáka, Fast Forward Kataríny Cakové, Between Mikuláše Podprockého a faxových kresbách Kvety Kazmukové s názvem Vstávaj!. U všech autorů se projevuje multikulturní zkušenost, a to jak v osobním životě, tak v umělecké tvorbě.

Zuzana Janečková

Kurátorská koncepce: Daniela Krajčová

Foto: www.fotomisad.cz

Volný pracovní čas

marika — Wed, 11 Jul 2012 10:29:05 +0000

Jana Kapelová ve svém participativním projektu s ambivalentním názvem „Volný pracovní čas“ hledá mezery a modely pracovních subverzí. Autorský výzkum se zamýšlí nad “prostředím” vytvářeným zaměstnavatelem pro zaměstnance, kteří svými realizacemi ignorují nebo vzdorují imperativu pracovní etiky hlásající rychlost, výkonnost a iniciativnost.

Seberealizace je v klasické Maslowově teorii potřeb na vrcholu hierarchie. To, že si zaměstnanec dokáže odtrhnout, ať už tajně nebo jako veřejné tajemství, kousek “času pro sebe”, považuje Kapelová za osobní zisk, zvláště pokud zaměstnanci samotný “pracovní čas” nic takového neposkytuje. Vyzvala své známé a jejich prostřednictvím další osoby k „přiznání se“ ke kreativním tajným dílům (poezie, próza, objekty, kresby, knížky, společenské hry apod.) vytvořeným výlučně v práci, často s mimikry pracovní náplně. Získaný objekt doplňuje o jejich výpověď, která se váže k předmětu tvořivé činnosti.

“Volný pracovní čas” je kreativní a zřejmě často jediná dostupná forma, jak si zaměstnanci můžu prosadit svůj zájem oproti zaměstnavateli, který chce co nejvíc práce (v souladu s tím, co se má v podniku dělat), za co nejméně peněz.

Foto: www.fotomisad.cz

In-formátor

marika — Thu, 24 May 2012 07:28:40 +0000

Kurátor Vlado Beskid koncipoval výstavu Marka Kvetána jako výběr děl z autorova aktuálního tvůrčího období (2008–2011), které vychází z post-konceptuálních přístupů a z analýzy digitálních médií. V Galerii U Dobrého pastýře bude představena série nových prací (reverzních situací), které dominuje vytváření hybridních objektů a instalací obsahujících jistou dávku ironie, absurdity a přepínání kontextů. Projekt doplní drobné intervence do výstavního prostoru a cyklus digitálních tisků. Výstava představí české veřejnosti jednoho z výrazných představitelů současné slovenské výtvarné scény.

Marika Kupková

Foto: www.fotomisad.cz

Umělec je vyvolený

marika — Wed, 21 Mar 2012 11:33:35 +0000

Skupinová výstava “Umělec je vyvolený” reaguje na romantické pojetí autora jako někoho výjimečného, spojeného s vyšší estetickou oblastí, která má poznávací a religiózní přesahy. Umělec je vyvolený, aby onu “vyšší sféru” publiku zprostředkoval. Výstavapředkládá způsoby současné umělecké praxe tematizující identitu umělce i kulturní stereotypy s ní spjaté. Vybraná díla zahrnují ryze biografická témata nebo se odehrávají na úrovni konstrukce fikčních identit a paradokumentů. Souvztažnou oblast představují autobiografie, v nichž autor interpretuje vlastní uměleckou činnost. Projekt propojuje zaujetí stereotypy tradovanými především filmovým a literárním životopisectvím stejně jako regulérní úvahu nad nejasným až nežádoucím společenským statutem současného umělce.

Foto:info@fotomisad.cz

Jsme tady

marika — Wed, 25 Jan 2012 08:34:08 +0000

Malířka a příležitostná ilustrátorka Hana Puchová (*1966, Ostrava) není za hranicemi svého regionu příliš známá. Přesto – anebo právě proto – dokázala za více než deset let, které uplynuly od jejího absulotoria pražské VŠUP (ateliér ilustrace a grafiky prof. J. Šalamouna, 1997) vytvořit specifické a výjimečné malířské dílo. Malířce jsou cizí módně sofistikované spekulace na způsob „spodních proudů“, nechává se obrazem vést a trpělivě klade pigmentové hmoty přes sebe a buduje svou kompozici a barevná řešení. Expresívní vyznění malby je proto odůvodněně přirozené, konotace s modernistickými směry „věcnosti“ je fyzicky případná. Puchová pracuje soustředěně i pomalu – výsledné formální i barevné zjednodušení se zdá být výsledkem dlouhého zápasu o emocionálně pregnantní výraz finálního obrazu a maluje, co důvěrně zná: přátele, jejich prostředí či jejich portréty, zátiší jako svědectví nezastavitelně plynoucího času, vegetativní ulpívání i zrychlený čas prožitků či společné zábavy apod.

Pavel Netopil

Foto: www.fotomisad.cz

Ad Paintings

marika — Wed, 07 Dec 2011 16:48:23 +0000

Ad Paintings Tomáše Lahody jsou osobitým výrazem skepse k významu umění pro současného člověka a praktickou, výtvarnou polemikou s nejrozšířenějším a historicky nejzavedenějším uměleckým médiem – malbou.

Doba překypuje obrazy a výtvarné umění není s to udržet krok s každodenní záplavou strhujícího vizuálního spektáklu. Jeho existence je přitom úzce spojena s mechanismy trhu. Aktuálním příkladem může být současná debata o multimediální komunikaci zaměřená na rostoucí roli sociálních sítí, jejichž prostřednictvím lze střádat informace o uživatelích a následně je využít k jiným, především komerčním účelům. Sofistikované metody vyhodnocování informací umožňují lépe postihnout preference jednotlivce a přesněji se na něj zaměřit při poskytování reklamního, audiovizuálního materiálu. Také tento vývoj odsouvá umělecké formy projevu dále na periferii toho zbytku pozornosti, co nám ještě zůstala, neboť tyto rozvinuté metody průzkumu umělci neumějí (či vysloveně nechtějí) užívat.

Jednou z reakcí na dominantní postavení zmíněného typu obrazů jsou Ad Paintings Tomáše Lahody. Na rozdíl od řady umělců snažících se vzdálit od obsahů a výrazových prostředků, které by bylo lze snadno komodifikovat (což se dříve či později ukazuje jako nemožné), vykročil Lahoda opačným směrem. Předlohami jeho obrazů jsou fotografické reklamy propagující parfémy, tedy luxusní zboží, které – a to považuji za významné – je spojeno s osobní spotřebou a ideály krásy. Parfémy jsou o něco přístupnější než norkový kožich, ale už symbolizují vysoký životní standard a uspokojení náročnějších slastí. Jako takové jsou rovněž propagovány.

Tomáš Lahoda přejímá vizuální extravaganci reklamního materiálu a dále ji stupňuje kombinací hyperrealistického airbrushe a štětcové malby. Atakuje zrak přímými barvami a celkovou výtvarnou přemrštěností. Reminiscence na pop-art a neo-geo zasazují Ad Painings do uměleckohistorických souvislostí. Navzdory tomu je Lahodovy malování výrazem vyprázdnění specifického potenciálu obrazu.Ad Paintings existují pouze ve stavu podřízenosti vůči předlohám, nevzpírají se jim, vycházejí vstříc konformním požadavkům na sugestivní obraznost a podbízejí se mohutnému pudu k slasti. Do důsledku vzato jsou ovšem konceptuálně založenými pastmi, jejichž vyzývavá elegance zakrývá obsahovou vyprahlost. K ní se Lahoda vztahuje především, když jaksi ve skrytu postuluje svůj postmoderní, kritický postoj k funkci umění.

Jiří Ptáček

Foto info@fotomisad.cz