Z cyklu SPIRÁL volume 6 a 7

konText 30 10 — 30 11 2019

Ups and Downs: 29. 10. – 30. 11.

Downs and Ups:  10. 12. 2019 – 11. 2. 2020 

Populární song Po schodoch od Richarda Müllera končí slovami „Od dnes chodím iba po schodoch.“  Tato sociální sonda ukazuje i v tak malé zkratce, proč není schodiště jen bezvýznamným průchozím prostorem, ale důležitým a zásadním místem střetnutí. Díky Kinu Art v roce 2019 schodištěm neproudí jen galerijní ale i filmoví diváci, proto je nasnadě zdůraznit jeho význam ve filmu. Na různých typech schodišť se od počátku kinematografie odehrávají klíčové záběry. Jednou z nejexpresivnějších scén němého filmu je masakr na Oděském schodišti ve filmu Křižník Potěmkin, dle toho také dnes nese název Potěmkinovo schodiště,ve Vertigu Alfreda Hitchcocka vzbuzuje přímo nevolnost, v Hříšném tanci a Titanicu se stává symbolem statusu, v Harry Potterovi se objevuje zázračné pohyblivé schodiště, ve Jménu růže schodiště labyrint, mohli bychom pokračovat dlouhým a možná i nekonečným počtem filmových scén, které by se bez schodiště neobešli. Schodiště v Galerii Kontext zdánlivě nemá takový dramatický kontext, ale také se stalo ústředním objektem zájmu a vytvořilo během roku 2019 pro návštěvníky galerie a kina, zaměstnance i náhodné kolemjdoucí sérii dramatických time a site specific prostředí (scenérií).  

X výstupů a vzestupů, padesát schodů, sedm spirál, dva závity, jedno schodiště, jedna galerie, jedno kino, jedna kurátorská skupina, jeden autor. Richard Loskot podrobil prostor Galerie Kontext celoročnímu výzkumu, který vrcholí posledním diptychem Ups and Downs / Downs and Ups. Ústředním motivem série intervencí pod názvem Z cyklu spirál se stal již výše naznačený architektonickým prvek, který prostorem provádí a zároveň jej zásadním způsobem i definuje – schodiště. Poskytuje různé sociální střety a interakce, je dramatické, fyzicky náročné, otevřené i uzavřené zároveň. První spirála ve formě observatoře, skýtala díky zrcadlovým odrazům možnost shlédnout kromě sebe i aktuální situaci na opačné straně schodiště bez nutnosti pohybu, druhá evokovala vesmír nebo světlo na konci tunelu, jenž se postupně ztrácí v temnotě, evoluční křivku třetí spirály vytvořili živé rostliny, podléhající koloběhu života a smrti, neplánovaně ale zcela symptomaticky zde uhynula právě ta, která byla označena pojmem „existence“, ve čtvrté spirále bylo možné spatřit portrét svojí vlastní mutace s rostlinou za 600 miliónu let, pátá rozvíjela hodnotu času a pomíjivost přítomném okamžiku, důkazem kterého byla křehkost a efemérní krása vznikajících a zanikajících mýdlových bublin. V šesté předposlední spirále využije Richard Loskot stoupání po točitém schodišti pro tematizování principu růstu a progresu. Stejně jako v předchozích projektech vytvoří napětí mezi zcela konkrétní místně specifickou situací a abstraktní kontemplací. Na závěr roku celý cyklus zakončí příznačně komentářem k motivu regresu a zániku exemplifikovaném na pohybu po schodech směrem dolů, čímž metaforicky krom nabídnuté fyzické zkušenosti také pootevře dveře k uvažování nad poklesem duševním. Měřítko hladiny, zda je pohár napůl plný nebo prázdný, je pohyblivé. Zažít nulový bod, neutrál, kde sídlí klid, není jednoduché.