Prohnutá dlažba

GM 20 09 — 28 10 2017

Aktuální výstava Alžběty Bačíkové je dalším vyústěním jejího zájmu o formát dokumentárního portrétu a volně tak navazuje na její předchozí práce. Tentokrát autorka rozběhla pátrání po nedávno zmizelé významné východoevropské keramičce a designérce interiérů J. B. Náhled do jejího života Bačíková odkrývá jen v náznacích, proto také zveřejňuje jen iniciály jejího jména. Identita J. B. je postupně odhalována na pozadí jakési lázeňské roadmovie, jelikož tato umělkyně navrhovala vybavení mnoha lázní od konce 60. let a některé její interiérové realizace a plastiky jsou k vidění dodnes. Několik z nich je datováno až do blízké minulosti. Krátký film pátrá po jejích stopách sahajících do roku 2015, kdy byla zestárlá autorka definitivně prohlášena za nezvěstnou.

Osudy J. B. ale nejsou jedinou linií „příběhu“, autorka rovněž odhaluje i svoji pozici vypravěče za kamerou. „Detektivní“ linie snímku je prokládána poetickými záběry na ošuntělé i renovované lázeňské reálie a zároveň si pohrává se stíráním hranice mezi dokumentem a fikcí. Autorka vědomě konstruuje biografické vyprávění jako legendu, a tak se rekonstruování biografie stává zároveň i její dekonstrukcí. K práci na jednotlivých složkách filmu a výstavy je také přizváno několik spolupracujících umělkyň, které přispívají k propracovanosti portrétu sledované osobnosti.

„Z hlediska návaznosti na dějiny umění se scénář volně inspiruje biografiemi umělkyň a umělců, pro které odchod do ústraní představoval specifický druh revolty vůči společenským poměrům přímo ovlivňujícím jejich tvorbu.“ (A. B.)

Alžběta Bačíková (* 1988, Hodonín) absolvovala magisterské studium na Fakultě výtvarných umění v Brně (2014), aktuálně zde studuje v doktorském programu. Její tvorba se koncentruje na pohyblivý obraz, který podrobuje různým experimentům a zkoumá jejich hranice. Společně s Annou Remešovou vede od roku 2017 etc. galerii v Praze.

Kurátorka: Zuzana Janečková

Foto: www.fotomisad.cz

 

Na projektu spolupracovali:

Instalace

Architektura výstavy: Šárka Svobodová a Jaroslav Sedlák

Instalace: Jan Lidmila, Jan Machýček

Malba: Martina Smutná

Floristka: Lucie Králíková

 

Film

Přítelkyně: Zoja Mikotová

Hudba: Lucie Vítková

Kamera: Alžběta Bačíková, Jakub Jurásek

Zvuk: Jakub Jurásek

Hlavní lokace natáčení: Kúpele Trenčianské Teplice, Městské lázně v Zábrdovicích – Brno

Kozultantka scénáře: Anne-Claire Barriga

Ostatní lokace: Státní léčebné lázně Janské lázně, Lázně Běloves, Lázně Darkov, Vrbenského lázně v Ústí nad Labem.

 

Snímek vznikl s podporou Artyčok TV a Institutem umění – Divadelním ústavem ve spolupráci s MK ČR a ESAC v Českém Krumově

 

 

 

DŮM

konText 04 05 — 04 06 2016 ,

Autorky volně navazují na společný projekt pro pražskou galerii Nika z roku 2014. Výstava Jednou budem dál nesla jméno po známém překladu původního amerického tradicionálu v podání české kapely Spirituál Kvintet. Bačíková a Švehláková v ní zkoumaly potenciál angažovaného protestsongu ve veřejném prostoru a možnosti jeho interpretace z dnešní perspektivy.

I tentokrát vychází z historie místní hudební produkce, od folkové tradice se však posouvají k popkultuře a blíže do současnosti. Svou pozornost obrací k jedné nepříliš známé písni Hany Zagorové z 80. let. Rozebírají její zvukovou stopu, text, obrazovou formu příslušného hudebního videa a umožňují ve výstavních prostorách střet jednotlivých složek v nové konstelaci.

Pomyslná bitva se tentokrát nevede na ulici, ale v interiéru obytného domu. V novém projektu je tak reflektován i přesun z galerie Nika do galerie konText, tedy pohyb mezi dvěma tvarempodobnými galeriemi, fungujícími však v odlišných prostředích.

Poněkud lítostivá píseň se dá číst jako naléhavá zpráva o uvěznění v přítomnosti vyšperkované zdánlivým blahobytem. Intimní výpověď může na první pohled působit příliš sentimentálně a naivně. Text písně ale asociuje obrazy s obecnějším přesahem. Znova tak ukazuje například prostý fakt, že kategorie veřejného a privátního nemají jednoznačné hranice.

Foto:www.fotomisad.cz