600 miliónů let

konText 26 06 — 27 07 2019

Představujeme třetí díl celoroční výstavní série Richarda Loskota, která pracuje s prostorovými i uživatelskými dispozicemi Kontextu v rámci Galerie TIC. Zrcadlové odrazy a naše vidění a vnímání, které byly ústředním motivem předchozí dvojice výstav z Loskotovy série, teď střídá organická etapa, v níž jsou výrazněji přítomny i společensko-kulturní obsahy. Do spirálového prostoru schodiště a foyer nyní „vrůstá“ soustava pokojových květin, jejichž výběr autor konzultuje s environmentální platformou Efemér. Vytváří z nich model evoluce založené na lineárním vývoji od starších po mladší, od vývojově nižších druhů po ty vyšší. Otevírá témata vědecké interpretace a kategorizace světa, které spočívá v použití měřitelných, exaktních parametrů. Není od věci si připomenout fenomén pokojových květin jako implantátu exotické kultury, jako domestikaci i miniaturizaci volně rostoucí tropické a subtropické flóry. Stejně tak se ale nabízí odkaz na „tradici“ kancelářské květinové výzdoby, kterou najdeme ve většině veřejných institucí. Součástí instalace jsou také hesla z autorových dosud nepublikovaných textů. Jedná se například o výklad slov „řád“, „systém“ a „otevřený“, které autor v rámci výstavy názorně staví do souvislosti. Ta poukazuje na to, že rostliny jsou řadou jedinečných obrazů skutečnosti, která vytváří vlastní příběh.  

kurátorky: Café Utopia

Indukce

GK 16 05 — 16 06 2019

Druhá ze série celoročních intervencí Richarda Loskota v prostoru Kontext bezprostředně navazuje na jeho předešlou instalaci. Tvořila ji soustava zrcadlových ploch rozmístěných ve šroubovici dvoupatrového schodiště a umožňujících průhled z přízemí, přes foyer 1. patra se vstupy do galerie a kina, po administrativní zázemí galerie, které je v 2. patře objektu. Odrazy zrcadel tak umožňují nahlédnout budovu v jejím architektonickém, ale i institucionálním charakteru ve vertikálním řezu jako celek. Autor tuto stávající zrcadlovou konfiguraci nyní doplňuje o podstatný prvek, kterým je světelný zdroj. Přenos obrazu se tím rozšiřuje, „komplikuje“ o další optický princip.  

Název této výstavní epizody ‒ „Indukce“ ‒ má dva referenční rámce. První se odkazuje k fyzikálnímu jevu, což je pro umělecký přístup Richarda Loskota příznačné. V tomto případě se jedná o evokaci, nikoli o reálné využití elektromagnetické indukce. V souvislosti s termínem indukce se nám laikům vybavuje spirálový tvar vodivé cívky a energie, která jí prochází. Tak nějak lze vnímat i spirálu schodiště, kterou autor spouští světelný tok. Druhý z odkazů se týká typu logického úsudku, který směřuje od konkrétních případů k obecným závěrům. Což je navíc způsob myšlení, který účinkuje jako základ vědeckého pozitivizmu a racionality, tolikrát zpochybňovaného právě ze strany umělců. Představenou uměleckou intervenci (do intervence) proto můžeme chápat jenom jako indukci tematizující a k indukci odkazující, ale ne jako příklad indukce samotné. Když si to uvědomíme, pochopíme vtip a subverzi Loskotova přístupu kombinujícího a mnohokrát doslova zrcadlově obracejícího póly zažitých dualit jako je odraz – skutečnost nebo indukce – dedukce. Interpretací díla je pak kritický, hravý a poetický komentář k možnostem a omezením lidského poznání, který nás navrací až někam do platónské jeskyně.

Kurátorská skupina: Café Utopia

Zlatý řez (Ve spirále)

konText 03 04 — 04 05 2019

Letošní program ve výstavní prostoru Kontext je ve znamení výrazné dramaturgické změny. Osm termínů, v nichž se obvykle střídají výstavní projekty různých umělců i kurátorů svěřil kurátorský kolektiv Café Utopia  ̶ ve složení Katarína Hládeková, Marika Kupková, Zuzana Janečková a Markéta Žáčková ̶ jediné umělecké osobnosti, a to Richardu Loskotovi. Časové a prostorové specifikum tohoto formátu umělec využije pro postupnou proměnu výstavního konceptu v osmi krocích. V průběhu letošního roku tak v Kontextu vytvoří čtyři výstavní diptychy, jež místně-specificky reagují na architektonické dispozice zdejšího schodiště vinoucího se od vrátnice, kolem vstupu do galerie, bookshopu, kina a pokračující ještě výš ke kancelářím. Tento model se dá přirovnat ke zkušenosti se sledováním seriálu jako cyklického procesu neustále přibývajících informací, které divák musí zpracovávat a následně uspořádávat, aby je byl schopen kdykoli použít. Zároveň se jedná o autorovo prozkoumávání (a divákovo srovnávání) různých variant pro řešení uměleckého záměru. Tím je poskytnout divákovi možnost uvědomit si vlastní vnímání v souvislosti s optickými vlastnostmi okolního světa.        

Při volbě ústředního motivu umělec vycházel z paralely točitého stoupání po schodech a šroubovice či spirály. V této jednoduché a neokázalé prostorové konstelaci pak komentuje složité koncepty lidského vnímání jako je např. čas, pokrok, učení, zdokonalování nebo i evoluce. První část celé Loskotovy série vychází z fyziky periskopu, kdy za pomoci posunu přijímaného světelného paprsku vidíme za roh i přes dvě patra. V kombinaci s motivem spirály tak vytváří něco jako skok do jiného prostoru i času, který kontrastuje s „obyčejnými“ prostorami chodeb.

Motiv stoupání je v instalaci posílen gradací velikosti zrcátek. Tuto formální změnu rozměrů můžeme analogicky můžeme vnímat jako odkaz k zoomu. Tato technologie zvětšování zprostředkovává postupné zaměřování se na objekt zájmu. Co ale je naším objektem? Kdo stojí na vyšším poschodí? A hlavně, co je to za zoom, který zvětšuje rozměr zrcadla, ale nepřibližuje a naopak vzdaluje? Co znamená nepřímá úměra mezi fyzickým postupem nahoru a mentálním přesunem pomocí zrcátek? Cestou po schodech potkáváme stále větší zrcátka, sám objekt se zdá při pohledu zdola na konci tunelu nepatrný. Hlavním motivem může být unikání možnosti celistvě obsáhnout realitu, na něž nás celá instalační sestava navnadí, ale co nám současně nedokáže dát.

V připravovaném cyklu intervencí Richard Loskot (*1984) potvrzuje svůj dlouhodobý umělecký zájem o vnímání, a to jak ve smyslové, tak poznávací rovině. Jeho instalace se často obracejí k technologiím, ale nikoli v zaujetí nejnovějšími vymoženostmi či souvisejícími vizuálními trendy, ale jako k prostředku, který nám umožňuje extrahovat, uvědomit si vlastní způsob myšlení a chápání světa. V případě této intervence ale technologie potřeba nejsou. Nahrazují ji jednoduchá kouzla zrcadlových odrazů, které otevírají nečekanou hloubku prostoru a jeho zmnožené perspektivy.

Richard Loskot je umělec s výraznou citlivosti vůči architektonickým a sociálním vlastnostem prostředí, na něž upozorňuje neokázalými, ale esteticky precizními zásahy, využívajícími fyzikální a optické vlastnosti materiálů jako je čas nebo odraz světla. Žádná spektakularita a ohromení, žádné dějiny technologií a princip zpětného zrcátka, ale zesílená vnímavost každého z nás.   

Foto: www.fotomisad.cz