Z cyklu SPIRÁL volume 6 a 7

konText 30 10 — 30 11 2019

Ups and Downs: 29. 10. – 30. 11.

Downs and Ups:  10. 12. 2019 – 11. 2. 2020 

Populární song Po schodoch od Richarda Müllera končí slovami „Od dnes chodím iba po schodoch.“  Tato sociální sonda ukazuje i v tak malé zkratce, proč není schodiště jen bezvýznamným průchozím prostorem, ale důležitým a zásadním místem střetnutí. Díky Kinu Art v roce 2019 schodištěm neproudí jen galerijní ale i filmoví diváci, proto je nasnadě zdůraznit jeho význam ve filmu. Na různých typech schodišť se od počátku kinematografie odehrávají klíčové záběry. Jednou z nejexpresivnějších scén němého filmu je masakr na Oděském schodišti ve filmu Křižník Potěmkin, dle toho také dnes nese název Potěmkinovo schodiště,ve Vertigu Alfreda Hitchcocka vzbuzuje přímo nevolnost, v Hříšném tanci a Titanicu se stává symbolem statusu, v Harry Potterovi se objevuje zázračné pohyblivé schodiště, ve Jménu růže schodiště labyrint, mohli bychom pokračovat dlouhým a možná i nekonečným počtem filmových scén, které by se bez schodiště neobešli. Schodiště v Galerii Kontext zdánlivě nemá takový dramatický kontext, ale také se stalo ústředním objektem zájmu a vytvořilo během roku 2019 pro návštěvníky galerie a kina, zaměstnance i náhodné kolemjdoucí sérii dramatických time a site specific prostředí (scenérií).  

X výstupů a vzestupů, padesát schodů, sedm spirál, dva závity, jedno schodiště, jedna galerie, jedno kino, jedna kurátorská skupina, jeden autor. Richard Loskot podrobil prostor Galerie Kontext celoročnímu výzkumu, který vrcholí posledním diptychem Ups and Downs / Downs and Ups. Ústředním motivem série intervencí pod názvem Z cyklu spirál se stal již výše naznačený architektonickým prvek, který prostorem provádí a zároveň jej zásadním způsobem i definuje – schodiště. Poskytuje různé sociální střety a interakce, je dramatické, fyzicky náročné, otevřené i uzavřené zároveň. První spirála ve formě observatoře, skýtala díky zrcadlovým odrazům možnost shlédnout kromě sebe i aktuální situaci na opačné straně schodiště bez nutnosti pohybu, druhá evokovala vesmír nebo světlo na konci tunelu, jenž se postupně ztrácí v temnotě, evoluční křivku třetí spirály vytvořili živé rostliny, podléhající koloběhu života a smrti, neplánovaně ale zcela symptomaticky zde uhynula právě ta, která byla označena pojmem „existence“, ve čtvrté spirále bylo možné spatřit portrét svojí vlastní mutace s rostlinou za 600 miliónu let, pátá rozvíjela hodnotu času a pomíjivost přítomném okamžiku, důkazem kterého byla křehkost a efemérní krása vznikajících a zanikajících mýdlových bublin. V šesté předposlední spirále využije Richard Loskot stoupání po točitém schodišti pro tematizování principu růstu a progresu. Stejně jako v předchozích projektech vytvoří napětí mezi zcela konkrétní místně specifickou situací a abstraktní kontemplací. Na závěr roku celý cyklus zakončí příznačně komentářem k motivu regresu a zániku exemplifikovaném na pohybu po schodech směrem dolů, čímž metaforicky krom nabídnuté fyzické zkušenosti také pootevře dveře k uvažování nad poklesem duševním. Měřítko hladiny, zda je pohár napůl plný nebo prázdný, je pohyblivé. Zažít nulový bod, neutrál, kde sídlí klid, není jednoduché.   

Existuje jenom přítomnost

GK 18 09 — 19 10 2019

Existuje jenom přítomnost

Z cyklu SPIRÁL volume 3

Ve třetím připravovaném diptychu pro galerii konText vychází Richard Loskot opět z prostorových specifik točitého schodiště a z metaforického potenciálu šroubovice nebo spirály, kterou tvar schodů kopíruje. Leitmotivem se tentokrát stává poschodí – místo, které je téměř v každé budově něčím stejné, ale přece svým obsahem vždy jiné. Jistě každý zná jízdu páternosterem, kdy míjí patra a často se v nich orientuje jen podle číselného označení. Právě repetitivnost prostor jednotlivých pater galerie se pro Richarda Loskota stává momentem, na kterém buduje instalaci s názvem Existuje jenom přítomnost. Fyzický přesun schodištěm z jednoho patra výš (nebo níž) v ní sehrává roli cyklu, ve kterém se nekonečně opakují (a mění) jednotlivá dějství. S přetrvávajícím odkazem na Hegelovu spirálu autor instaluje na chodbu schodiště dvě velké obrazovky a kamery a pomocí časového posunu spolu s obrazovou manipulací vytváří dojem „nesamozřejmých“ zrcadel. Tím se symbolicky navrací do výchozího bodu totální reflexe, kterou pomocí série navazujících zrcadel vytvořil pro svou první intervenci.

za 600 milionů let

konText 07 08 — 07 09 2019

Svou čtvrtou intervencí do točitého schodiště experimentálního prostoru konText Galerie TIC doplňuje Richard Loskot druhý ze zamýšlené série diptychů. V rámci celoročního autorského programu nadále využívá ústřední motiv spirály a tentokrát obrací svou pozornost z dávné minulosti (jak tomu bylo v předchozí instalaci s názvem 600 milionů let) do daleké budoucnosti. Není divu, že v době současné environmentální skepse spekuluje o evoluci živých organismů, myslí na rostliny, a nikoliv na člověka. Jako by se Země „za 600 milionů let“ měla tautologicky navrátit do svého předlidského období. Jak tedy bude vypadat budoucí, možná „počlověčí“ florální svět? V představě autora zůstává jako předpoklad existence rostlin jejich podstata – fotosyntéza. Ta na sebe navazuje zachování také zemských živin, slunce a vody. Když odhlédneme od pravděpodobnosti téhle verze budoucího universa, jsou Loskotovy fantaskní rostliny někdy schopné pohybu (jak to již umí chodící stromy v ekvádorských pralesích), možná nabírají nové aspekty vědomí nebo je jejich podoba alterována našimi současnými snahami o genetickou manipulaci. Z nekonečně otevřeného pole se ale především selektivně zabývá jejich estetickou podobou a potažmo potenciálem tvořit atmosféru a vyvolat emoční zážitek. Pro designování svých představ využívá 3D parametrického programu a spolupracuje s Vítězslavem Plavcem.

600 miliónů let

konText 26 06 — 27 07 2019

Představujeme třetí díl celoroční výstavní série Richarda Loskota, která pracuje s prostorovými i uživatelskými dispozicemi Kontextu v rámci Galerie TIC. Zrcadlové odrazy a naše vidění a vnímání, které byly ústředním motivem předchozí dvojice výstav z Loskotovy série, teď střídá organická etapa, v níž jsou výrazněji přítomny i společensko-kulturní obsahy. Do spirálového prostoru schodiště a foyer nyní „vrůstá“ soustava pokojových květin, jejichž výběr autor konzultuje s environmentální platformou Efemér. Vytváří z nich model evoluce založené na lineárním vývoji od starších po mladší, od vývojově nižších druhů po ty vyšší. Otevírá témata vědecké interpretace a kategorizace světa, které spočívá v použití měřitelných, exaktních parametrů. Není od věci si připomenout fenomén pokojových květin jako implantátu exotické kultury, jako domestikaci i miniaturizaci volně rostoucí tropické a subtropické flóry. Stejně tak se ale nabízí odkaz na „tradici“ kancelářské květinové výzdoby, kterou najdeme ve většině veřejných institucí. Součástí instalace jsou také hesla z autorových dosud nepublikovaných textů. Jedná se například o výklad slov „řád“, „systém“ a „otevřený“, které autor v rámci výstavy názorně staví do souvislosti. Ta poukazuje na to, že rostliny jsou řadou jedinečných obrazů skutečnosti, která vytváří vlastní příběh.  

kurátorky: Café Utopia

Indukce

GK 16 05 — 16 06 2019

Druhá ze série celoročních intervencí Richarda Loskota v prostoru Kontext bezprostředně navazuje na jeho předešlou instalaci. Tvořila ji soustava zrcadlových ploch rozmístěných ve šroubovici dvoupatrového schodiště a umožňujících průhled z přízemí, přes foyer 1. patra se vstupy do galerie a kina, po administrativní zázemí galerie, které je v 2. patře objektu. Odrazy zrcadel tak umožňují nahlédnout budovu v jejím architektonickém, ale i institucionálním charakteru ve vertikálním řezu jako celek. Autor tuto stávající zrcadlovou konfiguraci nyní doplňuje o podstatný prvek, kterým je světelný zdroj. Přenos obrazu se tím rozšiřuje, „komplikuje“ o další optický princip.  

Název této výstavní epizody ‒ „Indukce“ ‒ má dva referenční rámce. První se odkazuje k fyzikálnímu jevu, což je pro umělecký přístup Richarda Loskota příznačné. V tomto případě se jedná o evokaci, nikoli o reálné využití elektromagnetické indukce. V souvislosti s termínem indukce se nám laikům vybavuje spirálový tvar vodivé cívky a energie, která jí prochází. Tak nějak lze vnímat i spirálu schodiště, kterou autor spouští světelný tok. Druhý z odkazů se týká typu logického úsudku, který směřuje od konkrétních případů k obecným závěrům. Což je navíc způsob myšlení, který účinkuje jako základ vědeckého pozitivizmu a racionality, tolikrát zpochybňovaného právě ze strany umělců. Představenou uměleckou intervenci (do intervence) proto můžeme chápat jenom jako indukci tematizující a k indukci odkazující, ale ne jako příklad indukce samotné. Když si to uvědomíme, pochopíme vtip a subverzi Loskotova přístupu kombinujícího a mnohokrát doslova zrcadlově obracejícího póly zažitých dualit jako je odraz – skutečnost nebo indukce – dedukce. Interpretací díla je pak kritický, hravý a poetický komentář k možnostem a omezením lidského poznání, který nás navrací až někam do platónské jeskyně.

Kurátorská skupina: Café Utopia

Zlatý řez (Ve spirále)

konText 03 04 — 04 05 2019

Letošní program ve výstavní prostoru Kontext je ve znamení výrazné dramaturgické změny. Osm termínů, v nichž se obvykle střídají výstavní projekty různých umělců i kurátorů svěřil kurátorský kolektiv Café Utopia  ̶ ve složení Katarína Hládeková, Marika Kupková, Zuzana Janečková a Markéta Žáčková ̶ jediné umělecké osobnosti, a to Richardu Loskotovi. Časové a prostorové specifikum tohoto formátu umělec využije pro postupnou proměnu výstavního konceptu v osmi krocích. V průběhu letošního roku tak v Kontextu vytvoří čtyři výstavní diptychy, jež místně-specificky reagují na architektonické dispozice zdejšího schodiště vinoucího se od vrátnice, kolem vstupu do galerie, bookshopu, kina a pokračující ještě výš ke kancelářím. Tento model se dá přirovnat ke zkušenosti se sledováním seriálu jako cyklického procesu neustále přibývajících informací, které divák musí zpracovávat a následně uspořádávat, aby je byl schopen kdykoli použít. Zároveň se jedná o autorovo prozkoumávání (a divákovo srovnávání) různých variant pro řešení uměleckého záměru. Tím je poskytnout divákovi možnost uvědomit si vlastní vnímání v souvislosti s optickými vlastnostmi okolního světa.        

Při volbě ústředního motivu umělec vycházel z paralely točitého stoupání po schodech a šroubovice či spirály. V této jednoduché a neokázalé prostorové konstelaci pak komentuje složité koncepty lidského vnímání jako je např. čas, pokrok, učení, zdokonalování nebo i evoluce. První část celé Loskotovy série vychází z fyziky periskopu, kdy za pomoci posunu přijímaného světelného paprsku vidíme za roh i přes dvě patra. V kombinaci s motivem spirály tak vytváří něco jako skok do jiného prostoru i času, který kontrastuje s „obyčejnými“ prostorami chodeb.

Motiv stoupání je v instalaci posílen gradací velikosti zrcátek. Tuto formální změnu rozměrů můžeme analogicky můžeme vnímat jako odkaz k zoomu. Tato technologie zvětšování zprostředkovává postupné zaměřování se na objekt zájmu. Co ale je naším objektem? Kdo stojí na vyšším poschodí? A hlavně, co je to za zoom, který zvětšuje rozměr zrcadla, ale nepřibližuje a naopak vzdaluje? Co znamená nepřímá úměra mezi fyzickým postupem nahoru a mentálním přesunem pomocí zrcátek? Cestou po schodech potkáváme stále větší zrcátka, sám objekt se zdá při pohledu zdola na konci tunelu nepatrný. Hlavním motivem může být unikání možnosti celistvě obsáhnout realitu, na něž nás celá instalační sestava navnadí, ale co nám současně nedokáže dát.

V připravovaném cyklu intervencí Richard Loskot (*1984) potvrzuje svůj dlouhodobý umělecký zájem o vnímání, a to jak ve smyslové, tak poznávací rovině. Jeho instalace se často obracejí k technologiím, ale nikoli v zaujetí nejnovějšími vymoženostmi či souvisejícími vizuálními trendy, ale jako k prostředku, který nám umožňuje extrahovat, uvědomit si vlastní způsob myšlení a chápání světa. V případě této intervence ale technologie potřeba nejsou. Nahrazují ji jednoduchá kouzla zrcadlových odrazů, které otevírají nečekanou hloubku prostoru a jeho zmnožené perspektivy.

Richard Loskot je umělec s výraznou citlivosti vůči architektonickým a sociálním vlastnostem prostředí, na něž upozorňuje neokázalými, ale esteticky precizními zásahy, využívajícími fyzikální a optické vlastnosti materiálů jako je čas nebo odraz světla. Žádná spektakularita a ohromení, žádné dějiny technologií a princip zpětného zrcátka, ale zesílená vnímavost každého z nás.   

Foto: www.fotomisad.cz