Katarína Hládeková se dlouhodobě zabývá životním příběhem ruské emigrantky Matreny Makovické, jež ve  dvacátých letech minulého století odešla za svým mužem, spisovatelem a lékařem Dušanem Makovickým na Slovensko, aby tu po jeho sebevraždě žila v ústraní. Autorka realizovala v průběhu tří let sérii výstav, které srze Matrenin osud komentovaly otázky národní identity, stigma emigrace a společenskou situaci „ženy velkého muže“. Další možný výklad pohnutých životních peripetií Matreny a Dušana Makovických, kteří se poznali jako členové společenství následovníků učení Lva Tolstého, se týká zklamání z nemožnosti naplňovat vlastní ideály a přesvědčení. Tolstoismus lze chápat jako odhodlání žít autentický život opírající se o hodnoty lásky, sociální spravedlnosti, o soulad s přírodou a vírou, o důsledné odmítání společenských konvencí. Podobné hodnoty mimochodem obsahují i současné etické apely k environmentální odpovědnosti a sociální emancipaci. Katarínina reflexe nesklouzává k jednostrannému nebo romantizujícímu výkladu či narovnávání křivd, ale naznačuje složitost a nejednoznačnost příběhu, jeho aktérů i dobových společenských poměrů. Aktuální výstava posouvá Matrenin příběh ještě dál za původní historická východiska. S účastí Václava Magida se do ní dostává i komentář o těch, kteří z historických reálií, jejich součástí může být právě Matrena, vytváří interpretaci světa a jeho zákonitostí. Kteří k této činností přistupují s velkou vážností až patosem, ale i úzkostí. Setkává se zde aktérka příběhu a jeho možný vypravěč. Pozoruhodné je, jak jsou si blízcí.