Tatrahundert

GDP 03 08 — 15 10 2016 , , , , , , , , , , , , , ,

Podnětem pro vznik projektu Tatrahundert je objev skicáku s 10 akvarely a 13 perokresebami s krajinnými motivy Vysokých Tater, datovaný válečným rokem 1916. V antikvariátu v Banské Štiavnici jej nedávno nalezl slovenský umělec Svätopluk Mikyta a rozhodl se využít jej jako „vizuální výzvu“ pro okruh 15 současných umělců z Česka, Maďarska,  Slovenska a Švýcarska. Vybraní autoři různorodé výrazové identity tak přicházejí přesně po sto letech na konkrétní místa Vysokých Tater, která odpovídají vyobrazením ve skicáku.  

Nejedná se o skupinové sympózium, ale o individuální reakce na konkrétní prostorovou a časovou situaci. Jejich společnou indícií je stoletá vizuální stopa, ktorou tu zanechal důstojník maďarského původu Guyla Hembach. Fyzická přítomnost současných umělců ve Vysokých Tatrách, volná rekonstrukce Hembachova vnímání i záznamu, a jejich přímá vizuální konfrontace s aktuální krajinnou skutečností je východiskem pro vznik nových uměleckých děl i pro reflexi kulturní historie v širším slova smyslu.

Zastoupení autoři: c.

Projekt, který iniciuje a organizuje unikátní slovenská kulturní patforma  Banská St a nica Contemporary, bude poprvé představen v Galerii TIC, kde se také uskuteční křest knihy Tatrahundert v grafické koncepci Ondreja Jóba s průvodním textem od Jána Kraloviče.

 

Foto: www.fotomisad.cz

Dispozitiv

GDP 30 11 — 05 01 2011 ,

Název výstavního projektu odkazuje k teoretickému pojmu, který pojímá umění jako síť sociálních podmínek, institucí, pravidel a veřejného mínění. Práce Tomáše Džadoně a Michala Moravčíka představují určitou přesmyčku výkladu, kdy se umění stává vědomou součástí této sítě a navíc s ní operuje jako s tematickou kvalitou. Záměrem společné výstavy Džadoně a Moravčíka je konfrontace přístupů dvou autorů, kteří specificky komentují lokální historii, národní identitu, sociální i estetické konotace a stereotypy architektury a urbanismu. Charakteristickým médiem jejich vyjádření jsou objekty a instalace, které bývají adresně napojeny na konkrétní „nepřenosnou“ sociální a prostorovou situaci. Pro Moravčíkovo pojetí je příznačný kritický akcent, upozorňování na opomíjené a skryté souvislosti společenského dění v historickém až „archeologickém“ odkrývaní vrstev skrytých za novějšími nánosy. Jeho sonda směřuje do soukromé paměti, ale současně odkazuje k „velké historii“, jakou jsou třeba důležité mezníky česko-slovenských dějin. Moravčíkův objekt „Universal“ (2010) v první části expozice vznikl rozložením skříňového systému značky Universal z autorova bytu. Ke stropu instalovaný oblouk skříněk, který kdysi za socialismu vystavěli v předsíni umělcovi rodiče, je zde znovu sestaven do jakéhosi mostu nebo rampy, která umožňuje divákův vstup. Ready made Universalu jako určitého emblému socialistické bytové kultury zvýznamňuje retrospektivní nuance tohoto objektu. Moravčíkova „Subtilní historie“ (2009) v závěru expozice představuje procesuální dílo, kdy může sám divák zasahovat do historické osy zahrnující rozmezí let 1918–1992 (jedná se data, která podle autora ohraničují společnou historii Čechů a Slováků).

Marika Kupková

Foto: misad@volny.cz