Aktuální výstava Alžběty Bačíkové je dalším vyústěním jejího zájmu o formát dokumentárního portrétu a volně tak navazuje na její předchozí práce. Tentokrát autorka rozběhla pátrání po nedávno zmizelé významné východoevropské keramičce a designérce interiérů J. B. Náhled do jejího života Bačíková odkrývá jen v náznacích, proto také zveřejňuje jen iniciály jejího jména. Identita J. B. je postupně odhalována na pozadí jakési lázeňské roadmovie, jelikož tato umělkyně navrhovala vybavení mnoha lázní od konce 60. let a některé její interiérové realizace a plastiky jsou k vidění dodnes. Několik z nich je datováno až do blízké minulosti. Krátký film pátrá po jejích stopách sahajících do roku 2015, kdy byla zestárlá autorka definitivně prohlášena za nezvěstnou.
Autorky volně navazují na společný projekt pro pražskou galerii Nika z roku 2014. Výstava Jednou budem dál nesla jméno po známém překladu původního amerického tradicionálu v podání české kapely Spirituál Kvintet. Bačíková a Švehláková v ní zkoumaly potenciál angažovaného protestsongu ve veřejném prostoru a možnosti jeho interpretace z dnešní perspektivy.
