Lucie Rosenfeldová
Výstava Jak si nepamatovat svá těla je výsledkem dlouhodobého uměleckého výzkumu zpracovávajícího tělesnou paměť v oblasti reprodukční medicíny. Představí nový autorčin film zaměřený jednak na individuální i kolektivní zkušenosti s reprodukční medicínou, jednak na její historickou a politickou podmíněnost. Film využívá historický materiál získaný z archivu lékařského filmu v NFA, o informace zjištěné z rešerše ve Zdravotnickém muzeu v Praze a o konzultace s odborníky zabývající se tělesnou pamětí.
Karolina Raimund
Karolina Raimund (dříve Kohoutková) je umělkyně, kurátorka a pedagožka, která se ve své umělecké a pedagogické praxi dlouhodobě věnuje tělovému designu a performance, v nichž řeší feministické a queerness témata. Identitární otázky spojené s tělesností v její tvorbě doplňují i environmentálně angažované projekty. Tyto roviny se propojují v připravované Karolínině výstavě, jejímž východiskem je umělecká intervence v krajině, jež se váže ke konkrétnímu místu, k zemědělské půdě o velikosti 3600 m2 na Jižní Moravě, jež je stále vedeno jako majetek autorčiny nežijící prababičky.
Ewelina Węgiel
Kakofonie příběhů vycházejících zpod zemského povrchu, vyprávěných z perspektivy uhelného dolu, který je vidět z Měsíce. Perspektiva lidských i nelidských aktérů z východní Evropy, kterou se autorka snaží vidět nikoliv z pohledu západních cestovatelů z 18. století, které známe a které tolik let vytvářely obraz této části světa. Inspirována esejí Adama Bobbetta "Spiritualita uhlí" se Ewelina poslední rok zabývala výzkumem uhelných dolů a příběhů s nimi spojených, stejně jako tím, jak hluboko do nás uhlí proniklo pohánějíc elektrickou realitu. Bobbette tvrdí, že uhlí vytváří duchovní já moderního člověka, a klade si také tuto otázku: Jak náš moderní přechod k post-uhelné společnosti povede k rekonfiguraci sebe sama?
