Anetta Mona Chișa

Anetta Mona Chișa patří mezi výrazné osobnosti současného českého vizuálního umění. Její tvorba na pomezí objektové tvorby, architektury a designu obsahuje mnohovrstevnatou soustavu myšlenkových odkazů i kulturních citací. Hmota, obraz, tělo, pohyb, čas zde figurují jako cosi proměnlivého a vztahového, co si každý tvoříme právě tady a teď. A právě výstava může být médiem, které nás k podobným úvahám, jež nás možná míjejí, dokáže přimět...

Marie-Anna Šulc

Marie-Anna Šulc se v dystopických imaginacích snaží hledat utopické narativy a vytvářet tak splývající hranici mezi dystopií a utopií. Věnuje se pak především otázce intersekcionality, zkušenosti těl a feministickým perspektivám.

Ústředním dílem výstavy je video-balada Pelvic Chain, která pojednává o tělu, jeho změnách a jeho extenzích. Věnuje se sounáležitosti různě postižených těl, přemýšlí nad tělesným sebeurčením a snaží se vyhnout trauma-dumpingové tíze. Autorstvo vychází z vlastní zkušenosti a tématizuje upoutání na lůžko, čelení žalu v nemocničních podmínkách, jejichž péče, často překračuje hranice násilí. Rapuje o anarchii svalů, nervů a tkání a vzdává hold přesvědčení o síle svého těla a jeho hojících se schopnostech.

Lenka Tyrpeklová

Projekt Denní chléb zaznamenává reálné absurdní situace představující denní rutinu žen ve vězení, ty dále převádí do nutné stylizace. Jednotlivé situace se zdají však býti zmatenými, až smyšlenými. Zda balancujeme na hranici fikce, se tak může divák jen domnívat. Charakter jednotlivých videí je koncipován jako epický příběh v bezčasí, jenž je podpořen poutavými vypravěči, kteří sami v sobě bojují s hierarchickými vztahy, které nad nimi panují. Hlavními postavami příběhu jsou ženy mající chléb místo tváře, která metaforicky zastupuje identické charaktery všech žen, jejichž obličeje se za pobytu slévají a každá z nich se ocitá nejen bez své tváře, ale i bez vlastní osobnosti. Nikdo si neudrží vlastní tvář ani rozum. Apokalypsa se však bohužel neblíží a ticho před bouří nenastává. Vše už je v tomto primitivním prostředí dávno všudypřítomné a dané. Výstupem je šest krátkých videí, jež jsou výpovědí dvou žen z vězení. Jakým způsobem jejich čas byl naplňován (i skrze odborné pracovníky) prezentují Pohádky z vězení.