Galerie Kontext 2022
kurátorka Katarína Klusová

 

V současné době považujeme za zásadní promýšlet a reagovat na probíhající korona krizi. Slovinský filozof Mladen Dolar označil její účinky jako zvětšovací sklo. V našem provozu se skrz ono zvětšovací sklo vyjevilo několik důležitých zjištění. Je stále více zřejmé, že nutnost změn, na které ono zvětšovací sklo poukázalo, startuje novou transformaci ‒ a to i na poli profesionální umělecké scény. Dosavadní prokrastinaci” v Gramsciho výroku: Staré umírá a novému se nedaří zrodit.” dnes už dále nelze provozovat a i umělecká instituce se ocitá v nové roli. Galerie se musí více zaměřovat na systematickou podporu živého umění, stejně jako musí posilovat vědomí oborové sounáležitosti a budovat synergický efekt zvenku i uvnitř: zpomalit a víc se zaměřit na témata, které výstavy artikulují. Na tuto snahu navazuje i projekt umělkyně, kurátorky a pedagožky Kataríny Klusové pro Galerii Kontext, který se zaměřuje na galerijní pedagogiku nebo mediální výchovu formou přednášek a diskuzí s odbornicemi/ky z oblastí environmentalistiky, sociologie, lingvistiky, filozofie nebo pedagogiky. Celoroční cyklus bude obsahovat sedm realizací v různých formách odehrávajících se v nikách foyer, kinosále, prostoru kabinetu nebo přímo ve výstavách. První z nich bude pracovat s tématy výstavního projektu Anny Tesařové v Galerii mladých. Rozvine tematiku touhy po zachování paměti skrz instituce muzejního charakteru.

Barbora Kleinhamplová představuje práce vztahující se k tématům moci a kolektivních traumat. Centrálním dílem výstavy je film Irresistible, jenž vznikl ve spolupráci s queer dominou Mistress Velvet. Film otevírá prostor pro uvažování o BDSM jako o subverzivní sféře, pomocí které by se skrze jednotlivce mohla odehrát širší společenská změna. Irresistible je doplněn o další vrstvy, s nimiž funguje v dialogu. Starší film MPEG Girl představuje portrét pornoherečky Lídy a funguje v protikladu k radikálně emancipační pozici, kterou reprezentuje Mistress Velvet. Kleinhamplová představí také objekty a audioinstalaci, na které spolupracovala s Theou a Lucky.


V eseji On Being Ill Virginia Woolfová píše: 


„Při tom, jak běžným stavem nemoc je, jak ohromnou duševní proměnu obnáší, jak zarážejícími se nám, když světla zdraví pohasnou, jeví ony neprozkoumané končiny, jež nemoc odhaluje, a jaké pustiny a pouště duše obnaží byť jen slabounký záchvat chřipky…, se přirozeně zdá zvláštní, že nemoc, po boku lásky, války a žárlivosti, nezaujala místo v panteonu význačných témat literatury. Jeden by si myslel, že celé romány budou věnované chřipce, epické básně tyfu, ódy zápalu plic… Ale ne; … jak jen může, literatura předstírá, že její starostí je duch; že tělo je jen tabule čirého skla, skrz niž duše vyhlíží jasně a přímo.” 

Instalace pozůstávající z textilních objektů a videa Terezy Vinklárkové v Galerii mladých přes sebe vrství několik témat. Téma tělesné nemoci, ale také péče o vlastní duševní zdraví a možné psychosomatické příčiny projevů onemocnění těla se prolínají s její osobní výpovědí o prožívání fyzického oslabení i nerovné pozice v zdánlivě nehierarchickém systému mezilidských vztahů. Skrze obrazové metafory a fragmentovaný narativ mluveného slova se její subjektivní prožívání stává angažovaným sdělením i svébytným uměleckým projevem.