Projekt Plevelitel vychází z autorčiny fascinace nejednoznačností definice plevelu a jeho proměnlivost v čase a prostoru spojená s tím, jak obhospodařujeme půdu. Plevel autorka vnímá i jako metaforu pro lidi. Kolonizují vzácné prostory a využívají zdroje, aby si vydělali víc. Jsou ve své podstatě dotěrní, vlezlí, soutěživí a protivní. Likvidace plevelu se pro ni stává likvidací člověka, jeho vykořeňování je sekáním lidských údů. Na jednom místě ve světě může být daná rostlina velmi užitečná, na jiném je považována za plevel a podle toho je s ní zacházeno. Analogicky je zacházeno s lidmi. Hlavní postavou v tomto projektu, katalyzátorem děje, se stává Plevelitel, což je postava s nejasným původem a nejasnou rolí v celém ději. Nedá se říci, že by se jednalo o hrdinu, stejně tak se čistě nejedná o zápornou postavu. To, co dělá, je zvláštní: sází lidi. Není jisté, jestli je rovněž usmrcuje, porcuje, nebo jen sbírá a dává jejich částem nové možnosti života v zemině.
