„Jak globální ovlivňuje lokální, běžné se stává osobním, normální zřídkavým? Proč se rozhovorům o počasí říká ‚small talks‘? Je možné předpokládat nepředpokládatelné? Není to jen sen? Noční můra? Dokážeš si představit příští zimu? Co vidíš? Sníh?“

Výstava Alex Selmeci a Tomáše Kocky Juska má formu dvojí prezentace: fyzickou na fasádě Galerie TIC a virtuální, dostupnou na webu galerie. Obě situace formulují nový pohled na fyzický objekt Linus the Conveyor. Tento koč, nosič nebo doručovatelka, kuriérska služba přichází z dob běžného využívání dronů a samořídících aut, ovšem zachovává starý způsob přepravy zásilek. Operuje v bezsignálových pásmech, přenáší materiální produkty, které nemohou být definovány pouze daty. 

„Řekl mi tedy to, na co jsem sám chtěl už dlouho přijít. Myslel jsem si, že poznání mi dá pocit klidu a naplnění. Nadechl se a s posvátnou úctou mi to tajemství prozradil. Zapomněl jsem to do pár minut. Buď to byla blbost, nebo něco, co už jsem dávno věděl. Trochu mě to naštvalo. Říkal jsem si, doma si to najdu na internetu, ale pak už se mi nechtělo. Sice jsem už otevřel okno prohlížeče, ale zpoza rohu na mě vyskočilo video o výrobě doplňků z pet lahví.“

retuš, -e ž <f> malá, dodatečná oprava, úprava: fot. r. negativu, pozitivu; polygr. r. předlohy; výtv. restaurátorská r.

Prezentace slovenské fotografky Lenky L. Lukačovičové vychází z jejího dlouhodobého programu vytváření fotografických cyklů, ve kterých opakuje nebo odkazuje na civilní akce, představitelů neoficiální umělecké scény 70. – 90. let v Československu, které jsou zaznamenány právě díky fotografii.

Kanrec Sakul je umělecký pseudonym košického představitele art brut Lukáše Čerňáka. Věnuje se malbě, poslední rok intenzivně vyrábí objekty z plastických materiálů, moduritu, umělých kožešin, pomalovaných látek, alobalu a led-diod. Objekty mají charakter fantastických zemí nebo jeskyní s nejasným, amorfním ohraničením. Nejčastěji mají nepravidelný tvar, jde o malé vitríny, autonomní fyzické zóny vesmíru svého autora. Dokáže pracovat v různých měřítkách. Vytváření objektů se věnuje intenzivně. Pro Galerii kontext na míru připravil čtyři vitrínky, kaple. Hýbou se a září.

Struktury uspořádání. Rotace a zrcadlení. Středový bod. Osa zrcadlení prochází bodem rotace. Začátek je také konec. Symetrie, kruhy a přímka.

Při kompletování informací galerijního programu mi nejdříve slovo Sborník z názvu výstavy omylem vypadlo. Když teď přemýšlím nad tím, jak jasně a co nejvýstižněji pojmenovat instalaci, která v Galerii mladých vznikla, vzpomněla jsem si právě na ně. 

Emoce a situace, které se udály v průběhu roku, se otiskují do zobrazovaných symbolů i lehce se měnícího kreslířského a malířského projevu. Témata čteme v sériích podobně, jako bychom listovali kapitolami sborníku. Ne náhodou mluvím o čtení. Anna Fiedlerová své malby doprovází lyrickými textovými komentáři, ty ovšem nejsou součástí instalace nebo obrazů samotných. Jejich role je zatím interní, krátké zápisy prozrazují spíš vnitřní prožívání postav z příběhů, které sice nejsou v obrazech explicitně přítomny, ale jejich blízkost vnímáme skrze různé indexy. Také metafora je pro Annu zásadním pracovním nástrojem. V malbě se projevuje stylizací motivů, které tak poskytují velkorysý prostor pro imaginaci. I takto základní povaha znaku způsobovala v čtení Anniných maleb několik neporozumění. To, co se jevilo pro jednu z nás jako ženské, bylo pro druhou mužským a obráceně. Symboly se vrství, transformují, vrací a nebojí se být intimní. A právě spojení všech těchto aspektů způsobuje plastičnost a hloubku jejího projevu.