Anna Chrtková, Matyáš Grimmich, Karolína Schön
Výstava si klade ambici docílit momentu zklidnění ve fázi nejurgentnější krize - ve chvíli “Velkého vyhoření”. Korporace si předávají své zaměstnanectvo, my jako umělectvo se honíme za pozorností, západní společnost se marně snaží o tzv “sociální smír” a celý lidský svět funguje jako jedno tělo v koloběhu práce-únavy-práce-ještě větší únavy. Vyhoření je ovšem privilegium, které si zdaleka nemůže dovolit každý. Výstava je koncipovaná jako krizová intervence. Jaký prostor musíme vytvořit, abychom si dovolili ležet a odpočinek si alespoň představovat?
David Mišťúrik
SHOWCASE, završení trilogie REALITY, si kriticky pohrává s fenoménem reality show a entertainmentu, který je s ním úzce spojen. Ústřední video, které je zasazené do imerzivní scénografie, se v tomto případě stane spekulativní satirou na tiskovou konferenci. Návštevnictvo je situováno do role fanoušků:ek, současně se však ocitá pod palbou záblesků. Právě ostrá světla reflektorů a blesky fotoaparátů jsou dominantním vizuálním prvkem instalace. Odkazují k exhibicionismu, ale zároveň diskomfortu – k pocitům, se kterými musí počítat účastník:ce jakékoliv reality show. Vše zde bude zakryto do hávu proběhlé malé/velké show, která musela být nesmírně drahá, nebo se tak alespoň tváří.
Bernardeta Babáková, Monika Rygálová
Instalace s videoprojekcí pracující s dívčím nostalgický pohledem, čerpající ze znepokojivé atmosféry gotického románu a postapokalyptických žánrů. Instalační objekt vychází z estetiky domácího modelářství, domečků pro panenky a přenosných oltářů. Zářící okna zvou k nahlédnutí do útrob osamělé vily, ve které se odehrává nejspíš poslední hostina se zvláštními pravidly stolujících. Video vychází z tradice příběhů odehrávajících se kolem sídel, do kterých se otiskuje paměť místa, zatímco bytosti, jež ho obývali, odchází, mizí. Instalační záměr i koncepce audiovizuálního díla se nostalgicky ohlíží do dívčích let a čerpá z přístupu i představ o světě spojených s tímto obdobím. Do doby, kdy se obývání záhadných prostor a starobylých interiérů zdálo jistotou, večeře nekonečnou hrou, po které stačilo jen odpočívat a čekat na další dny plné příjemných radostí.
Ondřej Klavík
Tvorba Ondřeje Klavíka je zajímavá svou až malířskou prací s uhlem. Témata svých velkoformátových prací samotný autor rámuje existenciálními a esenciálními motivy jakými jsou přítomnost nebo její kontrapunkt v absenci. Absence se v jeho práci zpřítomňuje především skrze náměty, které jsou na chybění založené – tedy jsou formovány skrze své okolí nebo jiným způsobem implikují absenční vlastnosti. Zobrazuje odhmotnění a přesuny hmot. Těžbu, kopání, odebírání, přemisťování, nebo různá odkrytá niterná místa Země, která jsou tvořena postrádanou hmotou. Ta je v nich přítomna právě skrze své chybění. Souběžně inspiraci čerpá ze zaniklých kultur, míst, či mytologií, kterých se absence dotýká. Protíná se tak přítomné se zaniklým, reálné s fiktivním, obecné s konkrétním, popisné s abstraktním.
Leo Trotsenko
Tato výstava reflektuje téma smrti prostřednictvím takových základních a elementárních obrazů, jakými jsou nebe a země. Zprostředkovávají perspektivu a zkušenost ukrajinského civilisty během rusko-ukrajinské války. Výstava se skládá ze zvukové instalace, videí a objektů: vyšívaných plastových koších na odpadky. Série objektů se nazývá Sen o humanismu a prostřednictvím jednoduchých symbolů různých typů mraků jako jsou Cumulonimbus, Stratocumulus, Cirrus, Nimbostratus atd. přibližuje emoci strachu z otevřeného nebe.
Martin Piaček
Martin Piaček patří do okruhu autorů a autorek, kteří formovali slovenské společensko-kritické umění nultých a desátých let. Charakteristická pro ně byla antropologická reflexe slovenských dějin a kultury stavící na nadsázce a ironii. S Daliborem Bačou, Michalem Moravčíkem a Tomášem Džadoňem působil Piaček v aktivistické platformě Verejný podstavec, která se desátých letech věnovala kritice soudobé politické reprezentace, zabývala se reflexí aktuálního stavu společnosti nebo realizovala akce na záchranu nepohodlných staveb a objektů. Martinův tehdejší zájem se soustředil i na emblémy slovenské národní identity, především pak na konstrukt „národního hrdiny“. Jeho zájem se tak logicky dotýkal i konceptu maskulinity, jehož vizuální reprezentaci subverzivně komentoval.
