Kristýna Gajdošová, Barbora Ilič
Co v současnosti spojuje kurátorku, umělkyni, djku a kameramana? Všechno a nic, jelikož všichni se zpravidla snaží být vším a současně se také téměř proti všemu vymezovat. Skrze čtyři archetypální postavy uměleckého provozu autorky výstavy vytvářejí mnohovrstevnatý narativ, který odráží současnou problematiku paradoxních tendencí a důsledků působení v tzv. světě umění. Projekt je průsečíkem doktorandských výzkumů umělkyň, v nichž jsou současně výzkumnicemi i vlastními objekty zkoumání. Společným prvkem těchto výzkumů je zájem o proklamovaně emancipační a antisystémové tendence v současném umění a způsoby, kterými jsou zpětně zapojovány do stávajícího módu produkce a polarizačních tendencí v oblasti politiky. Výstupy z projektu budou mít formu několika fragmentů pohyblivého obrazu, připomínajících žánr traileru.
The Rodina
Co má společného performance a grafický design? Například testování komunikace, tedy hledání cest, jak překonávat kulturní a sociální bariéry, jak ještě přesvědčovat a překvapovat. Výstava Always Avoid Discussions, Never Discuss od kolektivu The Rodina, který tvoří tandem Tereza Rullerová a Vít Ruller, se zaměřuje na průniky mezi uměleckými přístupy a grafickým designem právě prostřednictvím konceptu performativního designu. Tento přístup překračuje tradiční hranice užitého umění a designu jako technické disciplíny a otevírá prostor pro dynamickou, časově ukotvenou komunikaci s publikem. Performativní design staví na okamžitém prožitku, interakci a emocionálním zapojení diváka, čímž přetváří obvyklé představy o roli grafického designu v umělecké praxi.
Markéta Krtek
Hlavní hrdina filmu Seer, Martyrs & Hybrid Carl je vědma, který se za to z duše nenávidí. Přesto své schopnosti používá, aby je měl pod kontrolou, ale jedině za účelem výdělku. Při jedné seanci, při které měl najít ducha příbuzného jeho klienta, se potkává se třemi dušemi slonic - Mary, Topsy a Tyke. Carl je tak konfrontován se svými vlastními předsudky, protože jako křesťan v existenci zvířecí duše nevěří. Slonice s Carlem sdílí své tragické osudy, přednáší mu obžalobu lidské rasy a upozorňují na propojení mezi útlakem zvířat a útlakem „lidí, kteří nejsou dostatečně lidmi”.
Anna Chrtková, Matyáš Grimmich, Karolína Schön
Výstava si klade ambici docílit momentu zklidnění ve fázi nejurgentnější krize - ve chvíli “Velkého vyhoření”. Korporace si předávají své zaměstnanectvo, my jako umělectvo se honíme za pozorností, západní společnost se marně snaží o tzv “sociální smír” a celý lidský svět funguje jako jedno tělo v koloběhu práce-únavy-práce-ještě větší únavy. Vyhoření je ovšem privilegium, které si zdaleka nemůže dovolit každý. Výstava je koncipovaná jako krizová intervence. Jaký prostor musíme vytvořit, abychom si dovolili ležet a odpočinek si alespoň představovat?
David Mišťúrik
SHOWCASE, završení trilogie REALITY, si kriticky pohrává s fenoménem reality show a entertainmentu, který je s ním úzce spojen. Ústřední video, které je zasazené do imerzivní scénografie, se v tomto případě stane spekulativní satirou na tiskovou konferenci. Návštevnictvo je situováno do role fanoušků:ek, současně se však ocitá pod palbou záblesků. Právě ostrá světla reflektorů a blesky fotoaparátů jsou dominantním vizuálním prvkem instalace. Odkazují k exhibicionismu, ale zároveň diskomfortu – k pocitům, se kterými musí počítat účastník:ce jakékoliv reality show. Vše zde bude zakryto do hávu proběhlé malé/velké show, která musela být nesmírně drahá, nebo se tak alespoň tváří.
Bernardeta Babáková, Monika Rygálová
Instalace s videoprojekcí pracující s dívčím nostalgický pohledem, čerpající ze znepokojivé atmosféry gotického románu a postapokalyptických žánrů. Instalační objekt vychází z estetiky domácího modelářství, domečků pro panenky a přenosných oltářů. Zářící okna zvou k nahlédnutí do útrob osamělé vily, ve které se odehrává nejspíš poslední hostina se zvláštními pravidly stolujících. Video vychází z tradice příběhů odehrávajících se kolem sídel, do kterých se otiskuje paměť místa, zatímco bytosti, jež ho obývali, odchází, mizí. Instalační záměr i koncepce audiovizuálního díla se nostalgicky ohlíží do dívčích let a čerpá z přístupu i představ o světě spojených s tímto obdobím. Do doby, kdy se obývání záhadných prostor a starobylých interiérů zdálo jistotou, večeře nekonečnou hrou, po které stačilo jen odpočívat a čekat na další dny plné příjemných radostí.
Ondřej Klavík
Tvorba Ondřeje Klavíka je zajímavá svou až malířskou prací s uhlem. Témata svých velkoformátových prací samotný autor rámuje existenciálními a esenciálními motivy jakými jsou přítomnost nebo její kontrapunkt v absenci. Absence se v jeho práci zpřítomňuje především skrze náměty, které jsou na chybění založené – tedy jsou formovány skrze své okolí nebo jiným způsobem implikují absenční vlastnosti. Zobrazuje odhmotnění a přesuny hmot. Těžbu, kopání, odebírání, přemisťování, nebo různá odkrytá niterná místa Země, která jsou tvořena postrádanou hmotou. Ta je v nich přítomna právě skrze své chybění. Souběžně inspiraci čerpá ze zaniklých kultur, míst, či mytologií, kterých se absence dotýká. Protíná se tak přítomné se zaniklým, reálné s fiktivním, obecné s konkrétním, popisné s abstraktním.
Leo Trotsenko
Tato výstava reflektuje téma smrti prostřednictvím takových základních a elementárních obrazů, jakými jsou nebe a země. Zprostředkovávají perspektivu a zkušenost ukrajinského civilisty během rusko-ukrajinské války. Výstava se skládá ze zvukové instalace, videí a objektů: vyšívaných plastových koších na odpadky. Série objektů se nazývá Sen o humanismu a prostřednictvím jednoduchých symbolů různých typů mraků jako jsou Cumulonimbus, Stratocumulus, Cirrus, Nimbostratus atd. přibližuje emoci strachu z otevřeného nebe.
Martin Piaček
Martin Piaček patří do okruhu autorů a autorek, kteří formovali slovenské společensko-kritické umění nultých a desátých let. Charakteristická pro ně byla antropologická reflexe slovenských dějin a kultury stavící na nadsázce a ironii. S Daliborem Bačou, Michalem Moravčíkem a Tomášem Džadoňem působil Piaček v aktivistické platformě Verejný podstavec, která se desátých letech věnovala kritice soudobé politické reprezentace, zabývala se reflexí aktuálního stavu společnosti nebo realizovala akce na záchranu nepohodlných staveb a objektů. Martinův tehdejší zájem se soustředil i na emblémy slovenské národní identity, především pak na konstrukt „národního hrdiny“. Jeho zájem se tak logicky dotýkal i konceptu maskulinity, jehož vizuální reprezentaci subverzivně komentoval.
