Martin Piaček patří do okruhu autorů a autorek, kteří formovali slovenské společensko-kritické umění nultých a desátých let. Charakteristická pro ně byla antropologická reflexe slovenských dějin a kultury stavící na nadsázce a ironii. S Daliborem Bačou, Michalem Moravčíkem a Tomášem Džadoňem působil Piaček v aktivistické platformě Verejný podstavec, která se desátých letech věnovala kritice soudobé politické reprezentace, zabývala se reflexí aktuálního stavu společnosti nebo realizovala akce na záchranu nepohodlných staveb a objektů. Martinův tehdejší zájem se soustředil i na emblémy slovenské národní identity, především pak na konstrukt „národního hrdiny“. Jeho zájem se tak logicky dotýkal i konceptu maskulinity, jehož vizuální reprezentaci subverzivně komentoval.
Připravovaná výstava tato východiska transformujte do nových souvislostí. S odezněním postkonceptualismu, s proměnou vztahů k materialitě a estetických nároků na umění se mění i způsoby, jak účinně komentovat politické otázky. Autora stále zajímá vizuální reprezentaci moci a kulturně identitární otázky, ale už je tolik nevztahuje ke konkrétním historickým osobnostem, ale dovoluje si větší míru spekulace. Věnuje se složité situaci člověka žijícího v toxickém prostředí autoritářského režimu. Na případu oportunisty, který je něčím mezi nomenklaturním spisovatelem a kverulující příslušníkem working class zprostředkovává dilemata a paradoxy současnosti. Včetně těch, které teď řeší slovenská kulturní obec ve Ficově režimu. Výstavní instalace cituje muzejní instalace a politickou agitku, je kombinací dokumentu, fikce a spekulace.
