Autorská výstava Zbyňka Baladrána představí nejnovější práci tohoto umělce, jež se věnuje se rozporům současného světa a způsobu, jak je odkrýt pomocí umění a umělecké praxe. Umělecké ztvárnění skýtá velkou míru názorové otevřenosti i metodologické nerigidnosti, nabízí přímočařejší, účinnější i flexibilnější způsoby komunikace, než které dokáže využívat vědecká komunita nebo média. S vědomím těchto „zbraní“ se Zbyněk Baladrán pouští do výkladů důležitých společensko-politických jevů, které často stojí kdesi stranou naší pozornosti. Autor se nenabízí objasnění, jako spíš posiluje vědomí fascinující nejednoznačnosti našeho světa.
Z rozmanitých obsahů, které lze s kategorií „práce“ spojovat, se soustředíme především na její introspektivní rovinu: na promýšlení a posuzování vlastní činnosti. Autor si je svým čtenářem, divákem i metodologem a arbitrem. Jako „práci“ pravidelně označujeme texty, umělecké projekty a artefakty, čímž příznačně posouváme důraz od samotného výsledku směrem k otevřenému procesu vzniku. Vystavený soubor zahrnuje různé referenční přístupy „myslím na to, jak myslím“, „myslím na to, jak pracuji“. Představuje emoční postoje k vlastní práci, komentáře k jejím metodám a postupům, a to jak v abstrahovaných formách, tak v proklamacích nebo poetických metaforách. Jedná se o jakési pohledy do zrcadla, které odráží naši touhu i skepsi vůči smysluplným činům.
Martin Piaček
Martin Piaček patří do okruhu autorů a autorek, kteří formovali slovenské společensko-kritické umění nultých a desátých let. Charakteristická pro ně byla antropologická reflexe slovenských dějin a kultury stavící na nadsázce a ironii. S Daliborem Bačou, Michalem Moravčíkem a Tomášem Džadoňem působil Piaček v aktivistické platformě Verejný podstavec, která se desátých letech věnovala kritice soudobé politické reprezentace, zabývala se reflexí aktuálního stavu společnosti nebo realizovala akce na záchranu nepohodlných staveb a objektů. Martinův tehdejší zájem se soustředil i na emblémy slovenské národní identity, především pak na konstrukt „národního hrdiny“. Jeho zájem se tak logicky dotýkal i konceptu maskulinity, jehož vizuální reprezentaci subverzivně komentoval.
