Koncept výstavy Zbyňka Baladrána vychází z předpokladu, že existuje nauka jménem „nekrologie.“ Na české wikipedii je její předmět zkoumání lakonicky popsán tak, že se „zabývá studiem procesů, které probíhají v živočišných a rostlinných tělech po jejich odumření. Procesů, které vedou k rozkladu jejich organických částí, hnilobných procesů, tlení a následnému vracení organických látek do koloběhu.“ Žádné další reference tohoto termínu, žádný cizojazyčný ekvivalent. A právě ona nekrologie, jako jakási „marginální nauka,“ nabízí autorovi paralely k současnému umění a pomáhá mu uvědomovat si jeho smysl.
Stejně jako nekrologie se i současné umění zabývá rozkladem a umíráním, byť většinou v environmentálním nebo společensko-ideologickém rámci. Paralela se týká i marginálnosti, kterou má stručné heslo z české wikipedie, podobně jako je marginální současné umění. A týká se také svévole a subverze, s níž nekrologie i současné umění operují.
Výstava propojuje historicko-kulturní odkazy s kontrapunktickými texty, jež parafrázují současný diskurz neoliberální společnosti. Nabízí divákům/čkám možnost obdobné svévole ve skládání, propojování a vynalézání významů. Celá konstelace kolísá na hraně společenské kritiky a uvědomování si jazykové a kulturní podmíněnosti našeho myšlení. Odkazuje navíc k instituci muzea plné vzácných trofejí z dávných civilizací a krásných předmětů vyjmutých z běžného užívání jako místa smrti.
