Markéta Wagnerová nejčastěji pracuje s performancí, filmem a hudbou se značkou dávkou ironického humoru. Něžná krása jabloní je výstavním projektem rozprostřeným mezi Galerii mladých a sál Kina CIT. Představuje příběh Markétina literárního alter-ega Amadea Planktona, který dle vlastních slov píše prozaická díla C-kvality a básně ještě horší. Jeho první kniha Něžná krása jabloní je lesbickým dramatem viděným očima čtyř aktérů příběhu a Vřískající hrůza zpuchřelých sadů by se dala popsat jako erotický zombie horor s nádechem fantasy ve stylu J. K. Rowlingové. Inspiračními zdroji literárních děl Amadea Planktona jsou jablečné sady a farmy v Kentu, kde každoročně jezdí na sběračské brigády společně s jinými studenty/kami a absolventy/kami uměleckých nebo humanitních oborů. Prostřednictvím dokumentárních fotografií, audioknih a video-koláže komentuje s vlídnou sebe-ironií každodenní život umělců/kyň a intelektuálů/ek v roli východoevropských nádenních pracovníků/ic. Něžná krása jabloní je svým způsobem časosběrem, který odráží posledních sedm let práce na malé jablečné farmě na jihu Anglie. Příběhy umělců - pickerů na fotografiích se proto odvíjejí na pozadí událostí, jako je smrt královny Alžběty II. nebo brexit, který je komentován s neskrývaným sarkasmem. Nedostatek „levné” manuální pracovní síly z východní Evropy se přímo propisuje zejména do sezónních zemědělských prací. Odvětví je tak nuceno vyvíjet automatizované přístroje a systémy sběru, často naprosto bizarní nebo extrémně pomalé a neefektivní. Pro práci v pobrexitové UK je nutné pracovní vízum, které je nákladné a administrativně velmi náročné pro zaměstnance stejně jako zaměstnavatele, z čeho profitují zejména zprostředkovatelské agentury.
Obdobné téma nedávno mapovala i reportérka Alarmu Saša Uhlová ve své sérii Hrdinové kapitalistické práce II., která formou osobního deníku z různých špatně placených prací v západní Evropě (sběru salátu v Německu, pokojské v Irsku nebo pečující o seniory/ky ve Francii) přibližuje motivaci skupin dělníků/ic, průběh práce i odpočinku a často i systémově nevýhodné podmínky práce. Ačkoli Markéta Wagnerová nekritizuje a netematizuje vykořisťovatelské pracovní podmínky jako hlavní téma, se Sašou Uhlovou se shodují v opisu denního harmonogramu, blízkých vztahů, které v podmínkách téměř 24 hodinového sdílení vznikají, i v opisu specifické svobody, která tento pracovní a životní styl provází. Čas na farmě nebo v hotelu se pro mnohé pracovníky/ce stává určitým vytržením a osvobozením z povinností jejich „skutečných” životů. Pro skupinu umělců - dělníků představuje tato práce svobodu také ve smyslu garance příjmu, který jim ve zbytku roku umožní věnovat se umění. Tím pádem také nehrozí, že se tento typ práce promění na identitní ve smyslu absolutní závislosti. Jak je možné odpozorovat ze skupinových portrétů od roku 2009, pro mnohé z nich je tato pracovní zkušenost jenom krátkodobým přivýdělkem a těžiště jejich sebarealizace a sebevyjádření zůstává v umělecké práci. A v neposlední0 řadě je možné tuto svobodu a prostupnost umění a sběračství cítit i z mnohých situačních filmových a hudebních výstupů nebo fotografických a literárních cyklů Něžné krásy jabloní.
Mnohem víc instalace kritizuje spotřební mechanismus kapitalismu s ohledem na environmentální dopady a systémové plýtvání jídlem. Hrubý odhad foodwastu, jablek, které v sadech hnijí, vychází zhruba na 10% z celkové úrody. 90% nesesbíraných jablek je přitom jedlých, ale neprodejných, protože jsou příliš malá, světlá, nadměrně oranžová nebo příliš velká pro standardy supermarketu. Jejich další zpracování zase není ekonomicky efektivní pro pěstitele. I přes dostatek lokálních jablek se do UK dováží jablka z Austrálie nebo Afriky, údajně kvůli požadavkům spotřebitele - pestrosti nabídky. Alibistická korporátní politika tak vystupuje ve svých nepatřičně ostrých obrysech mnohem zřetelněji a působí mnohem bizarněji než-li kdy předtím. Stejně ostrou měrou se z ní Markéta Wagnerová s Amadeem Planktonem vysmívá.
Faktografická část výstavy vznikla ve spolupráci s výzkumnicemi Tanyou Stathers a Alise Kirtley z Natural Resources Institute z University of Greenwich, které programově zkoumají téma foodwastu a spotřebitelské etiky.
Na výstavě se podíleli umělci/kyně MgA. Marek Hlaváč, MgA. Ondřej Horák, BcA. Tomáš Kouba, MgA. Barbora Kurtinová, Jan Mader a MgA. Anna Tesařová.
