Východiskem umělecké tvorby Jana Boháče je téma nehody nebo jiné dramatické události, která má ovšem katarzní potenciál. Osobní a intimní prožitek hraniční situace, jakou je ohrožení života, připodobňuje k prožívání globální nehody klimatické krize. Možný léčebný proces pak spatřuje v modelování performativních seancí na pomezí metody psychoterapeutické imaginace, relaxační meditace a TTRPG (tabletop role-playing game) fantasy světů.
Projekt Stromy tvoří les a ty tvoříš strom lze v Galerii mladých zažít ve dvou režimech, a to jako galerijní instalaci a také jako imerzivní zvukovou performanci s možností divácké interakce. Oba režimy přitom navozují stejnou situaci, kterou je proměna ve strom a stávání se lesem, jenom s odlišnou mírou intenzity společného propojení. Audio ve výstavě je záznamem všech již uskutečněných seancí, v němž můžeme slyšet hlasy všech, kteří prošli zážitkem transformace v les. Současně také zve a vybízí k participování na jedné z plánovaných seancí.
Stěžejní moment a výchozí metaforu příběhu představuje proces dřevěnění a postupné a pomalé proměny ve strom, aniž bychom ztráceli všechny lidské schopnosti a smysly. Možnosti mluvit, slyšet a zejména cítit jsou jenom lehce transformovány a přeneseny do kořenů,
které nám metaforicky vyrůstají z chodidel, pevně nás kotví v půdě a propojují s myceliem sloužícím jako komunikační síť. Právě tento druh komunitního zážitku a uzemňujícího propojení je klíčem k prožití katarze a současně ponaučením příběhu. Sdělení může být na úrovni tělesného prožívání individuálně objevné, i když může lehce připomenout žánr starověkých bajek. Personifikováním rostlin se totiž učíme empatii a důležitosti vzájemného mezilidského i mezidruhového propojení a rozpouštění vlastní individuality ve prospěch dosažení kolektivního vědomí.
K žánru „deskových“ fantasy RPG her odkazuje nejenom prostředí lesa, přebírání role a charakteru stromu, ale také postava vypravěče, jistého typu Pána jeskyně z Dračího doupěte. Ten moderuje aktivity, jakými jsou vytváření herní pojmové mapy z korálků nebo jednoduché mluvení a sdílení zážitku transformace, ale také děj seance. Oproti jiným projevům současného umění citujícím žánr fantasy se text zvukové kompozice záměrně vyhýbá popisování melancholie nebo navozování ambivalentních dojmů. Relaxace je natolik blízká terapeutickému imaginování, že právě role vypravěče a pevná a bezpečná struktura příběhu, i když s opakovaným apelem k transformaci, v ní sehrává důležitou roli.
Neméně důležitou součástí instalace jsou objekty stromů vytvořené technikou sypané sádry. Na zvukové kompozici autorsky spolupracoval Jonáš Richter. Za pomoc také děkujeme Anně-Natalii Fajnorové, Adamu Hejdukovi a Jonáši Garajovi.
